+ Kapitola třetí: Vytržení ze sna

15. července 2011 v 15:53 | +Chezys |  Stopy Krvavých Slz
Tupá rána čeřící smysly. Bolest štiplavě se zakusující do tváře. Vzdálené a potemnělé hlasy. Všudypřítomná zuřivost. "Raeshi! Probuď se!" panovačný hlas ostrý jako břitva. "Co si u všech prastarých myslíš, když neposloucháš svého otce?!" král pěnil vzteky a netrpělivě třásl tělem svého syna, kterého stráže objevili za podivných okolností v jedné z vedlejších chodeb. Princ byl přirozeně úplně bez sebe s hojícími se škrábanci na zádech. Co si o tom měl myslet? Shamak mlčky postával u dveří a tiše přihlížel scéně před sebou. Nemohl říci jediné slovo. Jinak by bylo zle se všemi.
 

+ Kapitola Druhá: Uvnitř pavoučí sítě

15. července 2011 v 15:51 | +Chezys |  Stopy Krvavých Slz
Krajina plápolala tisíci svíček.
Na okvětních listech pampelišek se zachytávala rosa a padala dolů na trávu, aby následně zvlhčila zem, po níž kráčelo nespočet těžkých bot, ničících okolí. Zpívala svou tesklivou píseň po slunci a nechávala droboulinké kapičky rosy splývat s krví.

9. epilog

15. července 2011 v 15:50 |  Anděl s jedním křídlem
Často jsem přemýšlel, jaký je vlastně můj svět. Ten svět, který jsem tolik miloval a kterému jsem tolik dal, pro svou touhu pozvednout vlastní lid.
 


8. vyprovoď mne na smrt

15. července 2011 v 15:49 |  Anděl s jedním křídlem
Když se Inari probudil, ležel již v měkké obrovské posteli opět sám.
Povzdechnul si a převalil se na bok - z pokrývek stále cítil vůni jejich včerejšího milování. Proč to vůbec udělal? Proč toto vše nechal zajít tak daleko? Vždyť… on jej tenkrát tolik nenáviděl.. to jej okouzlila Belialova vyznání lásky, slovíčka potřeby a zoufalství, které démon proléval u jeho hrobu spolu se slzami, když u něj prodléval noc co noc celých šest tisíc let?

7. inari

15. července 2011 v 15:48 |  Anděl s jedním křídlem
Sedmnáctá Dynastie, Egypt
"Dny ubíhají stále stejně, stále ve stejném, nekonečném cyklu východu a západu slunce a.. tito lidé - jsou tak pošetilí. Sblížila mne s nimi jen jejich touha po krvi. Jejich války se stávají ideálním místem pro mé řádění, koupele v horké, lidské krvi.
Avšak i toto ztrácí svou důležitost, začíná to být pohřbeno kdesi hluboko ve mně, stejně jako se vytrácí má touha po životě… kam se ztratila? Odešla spolu se smrtí mých dětí?

Proč vlastně pít krev?"


Úryvek z deníku

Další články