Symphony

27. listopadu 2009 v 19:00 |  oneshots - když srdce stojí, mysl poroučí
Nesmím se tě dotýkat. Nenávidíš to. Chápu to a zároveň tvůj chlad k mým dotekům nenávidím. Když je ti špatně a zvracíš, držím tě za vlasy, krásné vlasy barvy zacházejícího slunce, to ti to nevadí.


Bolí mě se na tebe takhle dívat. Jsi tak bezmocný, když zápasíš se svou nemocí. Chtěl bych tvou bolest vzít na sebe, utišit tě a setřít ti tvé slzy. Vždy tak krásně zkrabatíš čelo, když ti vyměňuji studený obvaz na čele. Zlobíš se, že to nemůžeš udělat sám. Tvé ruce probodávají jehličky. Večer tiše pozoruji tekutinu, jak tiše odkapává. Chtěl bych být jí… být v tobě, tvé krvi… dostat se až do tvého srdce a zahojit je.

Sedím tu takhle každý večer a když spíš, nenápadně ti shrnuji vlasy z čela. Líbí se mi to. Rád se tě dotýkám… miluji vůni tvé pokožky, její hebkost a pověstnou bledost. Ženy tě milují a ty miluješ je…. A co jsem já? Kam patřím? Občas jsem se sám sebe pat. Teď už to vím. Můj úkol je být tady, chránit tě a doufat. Zůstat s tebou a držet tě za ruku až budeš umírat.

Kde jsou ty ženy? Tvé milenky? Kampak se vypařili?

Nikde nikdo. Jsi tu sám. Sedím tu jen já… ten, kterého nenávidíš… ten, který ti zabil bratra. Tenkrát, před těmi dvěma lety…. Miloval jsem ho, víš? A teď miluji tebe, přestože vím, že mě nikdy nepřijmeš. Užírá mě to, spaluje mě to. Je to jako žár, který mě pohlcuje víc a víc a který nedokáži uhasit. To dokážeš jen ty. Ty, který se tu teď přede mnou svíjíš v záchvatu kašle.

Přispěchám s kapesníkem - jako vždy, vždyť… od toho tu přeci sem, ne? Abych ti tu dělal služku. Ach, jak hluboko jsem klesl.

Myslete si o mě co chcete. Třeba že jsem sobec, blázen… nebo… nebo třeba… víte co? Je mi to jedno. Jsem jaký jsem, nepředěláte mě. Pokud vás nějakým způsobem urážím, tak nechápu, co tu ještě děláte. Soucit, chcete po mě moc. Nikdy jsem ho neznal. Znám jen bolest a strach - nestydím se za něj. Je důležitý… proto abys mohl žít.

Kdo vlastně jsem? Vrah, řekl bych. Zabil jsem člověka, kterého jsem miloval. Vrah je mé pravé jméno. Volejte mě Hide, pokud chcete, avšak málokdy odpovím.

Kdo je on? Šlechtic. Syn jednoho z nejvlivnějších mužů v zemi. Ryuzaki. Je nádherný, ale abyste mi věřili, museli byste ho vidět. Nenávidí mě. Nedivím se mu. Vzal jsem mu vše. Bratra. Dvojče. Kus vlastní duše. Stačilo jen stisknout brzdu…..

Jsem tu.. a stále budu. Budu tu tak dlouho dokud mě bude potřebovat. Pak ke vytratím. Kam? To sám nevím. Zmizím. Z jeho života. Z jeho paměti. Nezbude tu po mě nic než hořká vzpomínka vlastních slz.

Takový je úděl andělů.




Oči si mohu vyplakat,
Když odmítáš mou lásku
Sťal si mé srdce
Jako bezcitný kat
A vím
Že každá slza
Co z řasy skápne
Si zaslouží jen
Smrt
 


Komentáře

1 Sierra Ayumi Sierra Ayumi | Web | 27. listopadu 2009 v 21:15 | Reagovat

*njn, dneska jsme se minuli*

Smutné, pointální, hezké, smrtící.. jak jinak.

2 Terííísek Terííísek | Web | 28. listopadu 2009 v 9:07 | Reagovat

Ahoj máš to tu hezký mužeš juknout na můj blogís? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama