Vzduch a Andělé

22. listopadu 2009 v 15:41 |  dailies - ze dnů všedních; podivných i nejhorších
Anotace:
1. Není to mé dílo! Nijak si nepřivlastňuji slova, jenž jsou pod touto anotací vypsány... kdybych znal jméno autora, chvalořečit jej budu do
konce svých dní...
Tato báseň, nevím proč, na mě neuvěřitelně zapůsobila.. to tak moc, že jsem musel poprosit kamarádku, kteréž ta kniha poezie patřila, aby mi ji přepsala. Skrývá se v ní.. zvláštní podtón tajemna spojen s ještě zvláštnějším popsáním lásky samotné... no nic. nechám Vás pochopit tuto báseň samotné, nechci ovlivňovat Váš úsudek. Možná, že pro Vás tato báseň nic nebude znamenat, že Vás neosloví, avšak musel jsem ji sem dát...

***

Měl jsem tě párkrát v posteli,
Než jméno poznal jsem a tvář,
Tak jako hlas, jak netělesnou zář,
V níž zříme, uctíváme anděly.

Když pad jsem k tobě na polštář,
Nádherné nic však oči viděly
Jak duše v níž se láska rodí
Chce tělo, bez něj nedokáže být
Bezmocná bez něj od přírody
Láska se musí tělem přiodít

Otázku číms dřív chtěl být
Ponechám lásce směle
Teď, když se usídlila ve tvém těle
Vidím ji ve tvých očích, rtech i čele.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KL KL | Web | 22. listopadu 2009 v 16:19 | Reagovat

moc hezký ^^

2 Mandoska Mandoska | 22. listopadu 2009 v 16:35 | Reagovat

Ju ju.. to je a moc *zasní se*

3 Ayumi Ayumi | 8. ledna 2010 v 14:23 | Reagovat

o(*_*)o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama