J-Perverz;01

24. prosince 2009 v 22:00 |  oneshots - když srdce stojí, mysl poroučí

Páry: Kamijo/Asagi; Kaya/Juka/Hizaki, Közi/Yu-Ki, Mana/Gackt, Yoshiki/všichni; Yu-Ki/Klaha, Közi/cukr *pochopíte*

Žánr: Upírská hororová komedie
Fandom: Neidentifikovatelná směs (Versailles; D; Yoshiki; Malice Mizer….)
Anotace: Neberte to, jako povídku, spíše soubor pokusů o komické povídky - ukázky ze života j-rockerů, závislých na krvi, sexu a na cukru.
Věnováno: Ludwigovi (protože tuto story pomohl svými poznámkami utvořit) a Shague (jelikož si přála něco vtipného na Vánoce)


-♥-

"Tak co zase provedl?" povzdechnul si nepříliš vysoký, hnědovlasý upír ve středověkém oblečení a posadil se hluboko do polstrovaného křesla.
Modré oči jeho pána, se na něj dívali mírně vyčítavě, ale i trochu lítostivě a starostlivě. Přesto z nich nejvyšší mírou zářilo podráždění a únava. Světlé, dlouhé vlasy spadali v něžných vlnách upírovy až téměř k pasu, stáhnutému úzkými kalhotami s vysokým pasem. Nabíraná košile ještě více zdůrazňovala krásu jeho těla, prastarou aristokratickou eleganci a hrdost, zdůrazněnou již postojem jeho těla a krásou ostře řezané tváře.
Oproti tomu drobounký, černovlasý upírek, mládě, jak by jej nazvali Staří, byl pravým protipólem tomuto muži. V černých vlasech měl peroxidem zesvětlené pramínky a jeho oblečení připomínalo… Közi nevěděl, co. Nechápal módu těchto mladých, vysoké boty na platformách, na kterých vypadali vyšší, a které vypadali, že jim brzy přivodí bolestivý pád. Kostkované minisukně a obtáhnutá trička v kombinaci s podivnými rukavičkami a potrhanými punčocháči, ve kterých jim musela být zima, nebo ty kožené, kovem zdobené náramky, pásky a obojky… jeho středověká, něžná duše na tohle neměla nervy. Možná i to byl důvod, proč si z něj a jeho "outfitu" dělal jeho syn neustále legraci.
A krom toho, že jeho styl oblékání byl naprosto otřesný (například ta šílená kimona, zdobená kůží a zipem, v nichž chlapec vypadal jako by právě vylezl ze sadomasochistického klubu), byl navíc ještě šílený průšvihář.
Koneckonců Közi se divil, že ho jejich Pán v návalu vzteku z rozbitých váz z desátého století před Kristem ještě neuškrtil… nebo jej nenechal přikolíkovat na kříž a nechat pomalu ufritovat slunečními paprsky.
Közi se otočil ke svému dítěti, které se ještě víc vtisklo pod tím pohledem do pohovky a pokusilo se zazubit. Nepřesvědčilo ho to.
Kamijo si za pečlivě vyřezávaným a udržovaným stolem vyrobeném několik století zpátky promnul kořen nosu a tiše si povzdechnul. "Spálil polovinu knihovny…"
"Ale já nechtěl!" ozvalo se to malé, černovlasé. "Ono to samo!"
"Jistě," odtušil Kamijo přepadle a sáhnul po číši naplněné po okraj krvavě rudou tekutinou.
Közi si povzdechnul. "Chceš mi říct, že jsi šel jen tak po knihovně a ona najednou z ničeho nic začala hořet?"
Upřel na chlapce jeden ze svých děsivých pohledů.
"No…" protáhl chlapec. "Já si potřeboval zapálit cígo, mno…"
"Proboha!" zasténal Közi. "To nemyslíš vážně?"
"Na boha se neodvolávej, stejně nás neslyší. Sedí si pěkně nahoře a počítá ovečky…" ozvalo se z rohu místnosti.
Kamijo k tomu obrátil modrý, chladný pohled mořských hlubin a přimhouřil víčka k sobě, přesto nic neřekl.
"Ehm…" přerušil po chvilce napjaté ticho Közi. "Můžeš mi konečně… můžeš nám všem konečně říct, co se stalo?"
Asagi pokrčil rameny. "Coby, šel jsem si zapálit, trpím závislostí na nikotinu… nikotin je taková látka…"
"Nesnaž se mě naštvat, mládě, já vím co je to nikotin! Chci vědět, co se stalo!"
Kamijo převrátil panenky a pozvednul ruku, aby je utišil. "Közi, nenič si na něm nervy. Já se o jeho potrestání postarám."
Asagi celý zblednul.
"Pro začátek bude stačit, když se sem zítra, řekněme v deset večer přijde a já mu zadám jeho úkol. Aby se naučil, že věci o větší hodnotě než je on sám, se neničí. A nyní běžte, mám vás plné zuby…"
Közi rychle přikývnul a vstal ze své sedačky, Asagimu to trvalo o něco déle, neodpustil si poznámku o tom, jak jsou sedadla z 16. století nepohodlná a pak si ještě pozapínal knoflíčky na své nejnovější Visual Kei košili, skvěle ladící k jeho vlasům, a kvůli které vymyslel nový a dle jeho slov dokonalý způsob lakování nehtů.
Kamijo to s notnou dávkou trpělivosti přešel a lenivým pohybem ruky je propustil.
"To dítě je zábavné, nemyslíš?" ozval se z kouta smích. Mladý chlapec v kostičkovaných šortkách a kravatou téhož vzoru vstal ze svého křesla a ladně se přesunul do Kamijovi náruče.
"Ano," přiznal upír. "Pokud se zrovna něčeho nedotýká…"
*
Asagi seděl na své obrovské, rudým saténem potažené posteli s nebesy, a bez ohledu na to, že by mohl to hebké a chladivé povlečení poškodit, si odlakovával nehty, aby si mohl zítra vyzkoušet další šílenou variaci. Černé vlásky si dozadu stáhnul čelenkou a při usilovném drhnutí acetonem napuštěným tampónkem po nehtech si promítal dnešní, zase nepodařený den.
Ale co. Közi si šel dát kafe s mlékem a kilogramy cukru na nervy, Kamijo je zavřený v "kanceláři" s tím mluvícím koutem a on má konečně čas jen a jen pro sebe. A nějaká knihovna?
Co je mu po ní.
Rychle se kouknul do zrcadla, aby zkontroloval, že pleťová maska se rovnoměrně pomaličku vstřebává do jeho ledové, bledé kůže, na níž nepomáhala ani dávka make-upu a pudrů, aby byl spokojen s výsledkem a již odlakovaným prstíkem upravil linii kolem vlasů, aby tím netrpěli, chuděrky.
Začal si spokojeně pískat.
Z vedlejšího pokoje se ozvalo zaskučení, jak Köziho dokonalý sluch zachytil ty falešně vypískávané tóny. Život s tímto spratkem se rovnal doživotnímu trpení. Co komu udělal?
Hodil do sebe hrneček čaje s šesti lžičkami cukru a do dalšího šálku si ještě jeden přidal. Co kdyby to bylo málo?
Asagi si do uší dal sluchátka a pustil si hlasitost na maximum.
Közimu se v obýváku z jeho zpěvu roztřásla ruka s porcelánovým šálkem čaje s osmi lžičkami cukru.
Nepomáhalo to…
*
Pokojem se rozléhalo systematické vrzání třešňového stolu.
"JO! Jo… ještě! Víc! Přidej!" zasténal vysoký, světlovlasý upír, kterému všichni za zády říkali Kamijo, jen on sám se tituloval: Pán.
"Když já už nemůžu!" procedil drobnější z nich přes sevřené rty.
A opravdu… nikdy nemyslel, že stěhování toho ubohého kousku nábytku bude tak ošemetná a hlavně neuvěřitelně namáhavá záležitost.
"Už ti někdo řekl, že jsi hrozná lemra, Kayo?" zakroutil Kamijo hlavou a založil si ruce v bok, když se narovnal od stolu.
"Pche… pak nevím, co jsi ty… stěhovat stůl, jen proto, že máš pocit, že na jednom místě to prostě nejde dělat dvakrát je divné…!"
Nahé tělo se zhroutilo do pohovky.
Kamijo se zašklebil. "Říkám, že jsi lemra…"
"Pokud já jsem lemra pak ty jsi nymfoman…"
Starší upír se nebezpečně zašklebil. "Co ty víš?"
Kaya protočil panenky a otevřel šuplík. Vytáhl z nich jakousi krabičku s prášky na potenci. "Že ty jsi pil za mládí vodu s vysokým obsahem Barya?"
"Dej to sem!" zavrčel Kamijo a obratně hmátnul po krabičce, ihned ji schoval za zády. Kayovu výbuch smíchu se však nevyhnul.
"Fajne. Takže já nejsem lemra a ty nejsi nymfoman…" uzavřel to mladší z upírů a sáhnul pro nějaký kousek svého oblečení. Povzdechnul si. Nemožný úkol.
"A pak nemáme upadat… když všichni z nás smilní…" zamručel Kamijo a natáhnul si kalhoty. Nikdy netíhnul k exhibicionismu.
"Všichni," kývl Kaya. "Kromě tebe."
"Dej pokoj, nebo tě otrávím kyanidem, potvoro jedna…"
Ozval se chraplavý smích. "Taky tě mám rád… ale dávám přednost arzenu… nenápadně nalitému do kafe," zamnul dlaněmi. "A dochucené rtutí, nejlépe tím nejjedovatějším druhem."
"On je i nějaký méně jedovatý druh?"
"Nekaž mi mé iluze, příteli. Jsou to jediné, co my zbylo… třeba támhle v rohu vidím krásnou iluzi nás dvou, jak si to spolu rozdáváme…" tlumený smích.
"Neodbíhej od tématu…"
"Jakého?" nevinně. "Myslíš od sexu, stěhování nábytku, tvé impotence nebo složení jedovatého koktejlu pro otravné existence?"
Najednou bouchly dveře.
Do pokoje vešla bledá, vysoká postava v černých lolita šatičkách a perfektně nakadeřeném účesu. Temnou, modrou rtěnku měl muž lehce rozmazanou.
"Aaah, Mana-sama. Co pro tebe mohu udělat?"
Muž zvednul ¨papírovou cedulku s roztřeseným písmem.

"Neviděli jste někde moje prášky na impotenci?"


*
Kamijo seděl v síni na svém vyvýšeném trůnu a popíjel sladký, krvavý mok, přesto jeho tvář měla lehce nakyslí výraz. Nemohl spát, nemohl myslet… bolelo jej celé tělo od stěhování stolu a jeho uražená ješitnost se stále nedokázala smířit s tou potupou, kterou muselo jeho ego (a hlavně Mistr Kamijo) utrpět.
V tomto světle se zdálo Manovo šoustání Gackta na stole v jeho pracovně jako ten nejnicotnější problém. Rozhodl se, že nainstaluje do pokoje kamery. Mana a Gackt aspoň nebudou šoustat i-legálně a j-Fanynky dostanou ten nekrásnější dárek pod sluncem.
I když… jak může Mana Gackta šoustat, když se nevzruší ani, když ehm… Kamijo nikdy nepopíral, že pohled na smyslné křivky stejně starého upíra jej nenechávají zrovna nejchladnějším (teplota jeho těla stoupla z 0,0 na 0,01 stupňů Celsia).
Kamijo rychle upil vychladlé krve skupiny A+, aby přišel na jiné myšlenky a zaklonil hlavu dozadu. Z hrdla se mu vydralo tiché zasténání při pohledu na hodiny.
Za chvilku měl dojít ten postrach novodobého upírského světa. Chudinka knihovna. Chudinky vázy. Chudák obrazárna a hvězdárna… chudák Kamijo.
Na okamžik uvažoval o tom, že přestoupí ze své závislosti na sexu k cukru… ale jak se tak na Köziho díval, moc to nepomáhalo. Od doby co mu Yu-Ki utekl s Klahou to s ním šlo z kopce. I-když nedalo se říct, že by si Yu-ki nějak polepšil, vzhledem k tomu, že Klaha byl ještě větší děvka než Gackto kdy dokázal.
I Mistru Kamijovi se Klahova péče líbí mnohem víc.
Közi musel být hodně zoufalý, když zasvětil takový poděs…
Ale jak jeho hlavní rádce Kaya řekl, bez toho cvoka by tu byla nuda. Nesmrtelnost leze na mozek. Jediné, co se tu dalo dělat, byl sex, zase sex, počítání účtů, vysávání nevinných panen (nedostatkové zboží), sex a hraní prší.
Miloval tyhle snídaně… ticho, klid…
"Aaau!" otevřeli se dveře a na tvrdou, vykachlíčkovanou zem spadlo mladé, v sukýnce a modrém tričku s Playboyákem oblečené tělíčko.
Konec klidu.
Juka, dosud pokojně sedící za piánem se otřásl a porozhlédnul se, kam by mohl schovat svůj drahocenný klenot, než to dítě vstoupí a zničí, samozřejmě omylem, vše co jde.
Chudáček Piáno, chudák Kamijo a jeho nervy, chudák Juka a jeho milované hudební nástroje. Vše bylo v nebezpečí rychlé a zběsilé demolice.
"Heh…" Asagi si nervózně prohrábnul kštici dlouhých vlasů a uhladil si tričko tak, aby neodhalovalo ani kousek jeho kůže. Kamijo to ocenil. Ten pohled byl nehorázně vzrušující…
"Omlouvám se, jdu pozdě…"
Kamijo nad tím mávl rukou, to bylo přece jedno. Ach, jak nehorázně klesala jejich morálka. A jak se pak mají udržet na špici hudebních hitparád?
Těžko.
Plavovlasý upír se otočil k mladšímu upírovy, který právě schovával do bezpečí sbírku not.
"Už vyčistily a vydezinfikovali mou pracovnu?" zeptal se s málo skrývaným zájmem. Neměl chuť ani sebemenší náladu pracovat na stole potřísněném Manovým a Gacktovým spermatem… ne. To bylo na jeho citlivou duši nesmrtelného romantického sangvinika příliš.
"Eh.. myslím že ano," pokrčil Juka rameny a založil noty do složky. "Mohu jít? Tedy nebudete něco potřebovat?"
Kamijo zakroutil hlavou. "Jen běž, myslím, že Kaya potřebuje vyšukat, už mu ten šestihodinový celibát leze na nervy," mávl rukou. "Koneckonců, mě ten můj několika měsíční taky."
Zářivě modré oči, se zavrtaly do očí upírka před sebou. "Kdyby nespal s mým otcem, tak bych si dal říct," zavrčel tak tiše, že jej Juka sotva slyšel. To vrtící se černovlasé a stále protestující štěně znuděně koukalo po obrazech.
"To by mohl být vhodný trest…" hlesnul světlovlásek.
Pán se uchechtnul. "A Otec mě zabije. Skončím napíchnutý a vykastrovaný, že jsem si dovolil sáhnout na jeho hračku a já… řekněme, že o své pohlavní orgány přijít nechci…"
"To nechce nikdo," pokrčil Juka rameny. "Co takhle se Yoshikiho zeptat? Nebo si dát… trojku?"
Kamijo se s přivřenýma očima otočil na svého sekretáře. "Něco jako ty, Kaya a Hizaki?"
V jeho hlase zaznívalo nebezpečí.
"Heyy… tak bude něco nebo mám jít zpátky do pokoje?"
Aristokrat na trůně zavrčel. "Jak já toho spratka nenávidím!"
Odpověděl mu Jukův vzdalující se smích, jak upír odcházel pobaveně do svých pokojů ke svým milovaným.
***
"A mám toho dost!"
Do goticky zařízeného pokoje, nejhlouběji postaveného v celém jejich paláci vletěl hnědovlasý, vysoký upír, lapající po dechu a zuřící k nepříčetnosti. Rozražená křídla dveří narazila na zdobenou omítku a velký křišťálový lustr na stropě se lehce roztřásl.
"Já taky," povzdechnul si blonďák, pohodlně rozvalený na ne ke spánku využívané posteli s nebesy. V jedné dlani držel jakousi nádobku a druhou si hladil koleno. "Asi mám revma…"
Kamijo zaskučel. "Je to jen můj pocit, nebo se tu všichni zbláznili?"
"Na, dej si cukr…" podal mu Maxi sáček s dvěmi kilogramy kostkového cukru Közi, vynořivší se odněkud z temných koutů, kde ještě pospávali Otcovi konkubíny.
Mladší upír rezignovaně sáhnul do sáčku a narval si plnou pusu té sladké kalorické bomby.
"Tak, co se stalo, že tě to vyhnalo z tvého vyvýšeného trůnu, abys zhlédnul na své poddané, skrývající se hluboko v podzemí?" pozvedl oči prastarý upír na posteli a dál si nevzrušeně masíroval klouby. Spokojeně broukal.
"To strašné, děsivé, katastrofální dítě!" Kamijo se svalil do jednoho z těch "nepohodlných" křesel, která byla stejně jako polštářky, krabičky s kondomy a nádobky s lubrikantem všude po pokoji. Z jednoho velkého polštářku se ozvalo zívnutí.
"Bonjour Honey," pousmál se na svého staršího bratříčka právě probuzený Teru. Kisaki, ležící mu na zádech se svalil vedle a pokojně spinkal dál.
"Copak ti Asagi zase provedl? Sáhnul ti do rozkroku a tvé nadržené ego se s tím nedokázalo vyrovnat?" ušklíbl se Yoshiki a hledal nějaké místo kam schovat mastičku.

"Zabil bych ho!"
"To už říkáš deset let…" pousmál se Teru. "Náhodou ten malej je zábavnej. Mám rád mazlivé tvorečky," pohladil Kisakiho po vláscích. "Třeba tadyhle Kisaki, dodnes nepochopím, proč si jej odkopnul, je takový… ňu-ňu-ňu…"
"Proboha umíte myslet na něco jiného, než je sex?"
"Samozřejmě," odtušil Yoshiki pohotově. "Jen máme drobné problémy o Tom pořád nemluvit."
"No tak to je neuvěřitelně potěšující."
Yoshiki se povzbudivě pousmál. "Tak co jsi mu nakonec uložil za trest za tu polospálenou knihovnu?"
"Kuchá žáby," tvrdě. "A pro tvou informaci ta knihovna nebyl polospálená, ona lehla popelem!"
"A?" pozvedl Teru obočí. "Stejně v ní nebylo nic zajímavého…"
Kamijovi vstaly vlasy na hlavě.
"Kromě tvé sbírky náprstků, samozřejmě a prvního vydání kamasutry, ale to honey musíš oželet. Stejnak to znáš nazpaměť… Navíc je to chudáček…. Kuchat žáby? Dodnes si pamatuju, jak mi za prsty zůstaly střívka a bylo to vážně nechutné…" dodal se zkřiveným obličejem.
"Ale zasloužil sis to," pokáral jej "velký taťulda" Yoshiki.
"Taky pravda," Teru se pousmál a sklonil se ke svému drahému domácímu zvířátku, které vedle něj spokojeně podřimovalo.
Közi si vložil do úst další kousek cukru. "Tak co uděláme s tím mým nezbedným dítětem?"
Osazenstvo prastarého pokoje svorně pokrčilo rameny.
"Já bych ho vykuchal," zažhnuly Kamijovi rudě oči. "Ale předtím bych ho nechal dlouhou dobu pobít v mé mučící komůrce, kde bych ho strašil cukrovým a růžovým přelivem na vlasech."
*teď si představte psychopatický smích*

--poznámka z režie---
Mandos zběžně nahlédnul do papírů. "Heyy, zlato, to nebylo podle scénáře, natočíme to znovu, ano?"
Kamijo mu věnuje smrtící pohled.
"Scéna pátá, pokus osmí!"
--konec poznámky--- (krucinál, kde je ten backspace!)

"Já bych ho vykuchal," zažhnuly Kamijovi rudě oči. "Ale předtím bych ho nechal dlouhou dobu pobít v naší mučící komnatě, kde bych jej nechal dlouhou dobu hladovět, aby mu byla při následné pitvě hezky vidět střeva… a zhubly mu boky a…"

--poznámka z režie---
"KAMIJO!"
"Hele, Mandoro, jdi raději péct vánoční cukrový, jo?"
"Vánoce? Ono budou Vánoce? Cukroví? Kdeee!"
"TERU!"
"Scéna pátá, pokus devátý!"
--konec poznámky---

"Já bych ho vykuchal," zažhnuly Kamijovi rudě oči. "Ale předtím bych ho nechal dlouhou dobu pobít v naší mučící komnatě, kde bych jej nechal dlouhou dobu hladovět. Pak bych pozoroval jeho neutuchající chuť k jídlu a donesl mu nějakou otrávenou krev, a…"

--poznámka z režie---
*režie si oddechne*
"Heyy! Kazíte mi to, teď budu muset znova! GRRR!"
"Nebudeš, my to z toho vystřihneme!" uchlácholí ho.
"COŽE? Ale to tam nebude záběr na mou krásnou pleť!"
*kolem Kamija se seběhne hora vizážistek*
"Hele, nechcete toho už nechat? Čtenáře už z toho musel trefit šlak a já na toto nemám celý odpoledne, musím hnětnout těsto!"
"Scéna pátá, pokus desátý!"
--konec poznámky---

"Já bych ho vykuchal," zažhnuly Kamijovi rudě oči. "Ale předtím bych ho nechal dlouhou dobu pobít v naší mučící komnatě, kde bych jej nechal dlouhou dobu hladovět. Pak bych pozoroval jeho neutuchající chuť k jídlu a donesl mu nějakou otrávenou krev, a…"
"No jo, my víme, že máš rád hororové scénáře. A znásilnil bys ho kdy mezitím?" pozvedl Yoshiki pobaveně obočí. Sledování tohoto párečku pro něj bylo velikou zábavou
"Nu," Kamijo se zatvářil, že přemýšlí. "Asi předtím, než bych mu dal tu krev. Mám rád nevinné, sladké uke, které se nemohou bránit…"

--poznámka z režie---
"Pro dnešek to balíme, pánové. Mám toho plný chrup!"
"Kde? Mandosko, ukaž?"
*Mandos odežene všechny ty zvědavé upíry* "Nástup na jídlo! Jde se na perníčky!"
--konec poznámky---


KONEC PRVNÍ ČÁSTI
Jak to dopadlo s Asagiho žabičkami, jestli mu kamijo obarvil hlavu na růžovo a jak si j-rockeři pochutnali na pernících v zákulisí se dozvíte záhy - v dalším díle*
 


Komentáře

1 Shagua-aimi Shagua-aimi | 28. prosince 2009 v 15:23 | Reagovat

Zatím dočetla k Manově vzkazu....zbytek si zas nechám za chvíli....geniální..jsi nejlepší....-

2 Gel-chan Gel-chan | Web | 28. prosince 2009 v 21:17 | Reagovat

Hehe .. tak to je moc xD ^^ .. heh :D.

Já se u toho nasmála xD

3 Shagua-sama Shagua-sama | 29. prosince 2009 v 23:16 | Reagovat

mám to dočtené, jsi geniální a je to nejkrásnější dárek k vánocům...děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama