Slza zmizelá za závojem přízraku; 10b

22. prosince 2009 v 12:05 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Vybraná společnost, hlavy států, vojenští velitelé a válka, vhánějící jim do žil nevyřešené otázky. Bylo jich tolik a oni čekali, že jim na všechny odpoví, jako by snad měl znát vše. Kdysi tomu tak bylo, snad.
Ale nyní? Nikdo neznal veškeré odpovědi a některé dokonce ani tato nevědomost nevyvedla z míry. Leviathan seděl s posměškem na rtech u své matky, až příliš daleko od Adriena a vlastně ani nevěděl, co se kolem něj děje.

V hlavě měl tolik plánů, které se téhle společnosti a budoucnosti netýkaly. Byla jen přítomnost, pro tu mohl žít. Na druhé straně ovšem nějaká část jeho duše čekala na chvíli, kdy si bude moc promluvit s Atsushim. Doufal, že vše o smrti Niniveho byly jen pomluvy, ale... noční víla se nedostavila. Tolik se mu sevřelo srdce, když si uvědomil, že je to nejspíš pravda.
Každý napjatě čekal, kdo prolomí ledy, kdo promluví, přestože na sebe tak upoutá veškerou pozornost. V sále bylo chladno, chyba přízraků to však nebyla. Každého zamrazilo při myšlence na problém, válku, která by mohla zničit svět, který znají.
Leviathanova matka pohledem zkoumala Adriena a snažila se zjistit vše, co by proti němu mohla použít. Tušila, že se má stát něco, co svému synovi bude navždy vyčítat. Ano, v ovzduší byla cítit nejedna zrada.
Upír se ošil pod tím zkoumavým, nenávistným pohledům královny. Koukala mu až do duše, do jediného místa, které mu ještě nikdo nevzal. Upír s duší.. jak směšné. Přesto to byla jediná vysvětlitelná příčina jeho stavu, žití na pokraji nebytí. Co všechno ví? ptal se sám sebe.
A ona nevěděla nic. Jen měla tolik pocitů z okolí, že se necítila dobře a její vznešenost musela působit vševědoucně. Kdyby věděla o jejich vztahu, tak by již Adrien byl mrtvý a Leviathana čekala krásná manželka. Není jisté, kdo by na tom byl hůř.
Ticho bylo ubíjející. Adrien, aby zahnal nudu a nepříjemný pocit, sledoval plamínek svíčky, pomalu dohasínající, načervenalý za rudou hradbou měkkého, poddajného vosku, který se doposud nerozpustil.
Ryuzaki, sedící vedle, upřeně pozoroval desku stolu, jako by na ní bylo něco zajímavého. Medea jako vždy zdánlivě nepřítomně hleděl do prázdna.
Leviathan se naklonil k matce a něco jí s pobaveným úšklebkem zašeptal. Ona se zatvářila, jakoby to bylo nevhodné, ale i tak ji zacukaly koutky. Položila svému synovi dlaň na tu jeho a pozorným očím neuniklo, že spolu dále komunikují pomocí myšlenek.
Ani na ne příliš čestných místech démonů se nic nedělo. Všichni, jako by zkameněli, jako by se báli promluvit. Adrien se jim nedivil, i jemu nebylo do smíchu, přestože tohle byl možná jeho poslední den tady. Na místě, kde strávil své dětství.
Atsushiho pohled se střetl s tím Leviathanovým. Ten přerušil na okamžik komunikaci se svou matkou a zahloubal se do temnoty démonových očí. Ano, viděl vše, co se nikdy nemělo stát. Měl chuť celou tuhle společnost zničit jen, aby si s ním mohl promluvit o samotě bez hrané nenávisti. Tohle vše - rozhlédl se kolem sebe - bylo tak zbytečné a malicherné.
Atsushi se ušklíbl podobným způsobem jako Leviathan a obrátil se na Kennetha. Říkal tím - za všechno může on a pokud chceš někoho zabít, tak máš možnost. Bylo to podlé a nerozvážné, ale... co jiného mohl udělat?
Kenneth, pohodlně rozvalený na židli se natáhl pro hrozen. Oči měl přivřené, aby z nich neunikl ani sebemenší záchvěv myšlenek. Vlasy měl stáhlé do drdolu, za což byl vděčný. To mohl tvrdit každý, kdo znal jeho matku. Kudrlinka tam, kudrlinka sem.
"Hosté," zvedl Nejvyšší své robustní tělo z polštářku na židli, schválně vynechal "vážení". "Tento oběd jsem neuspořádal, aby jste na něm mlčeli. Mluvte!" Příkazy, které musí každý vyplnit. Snad by se nenašel jediný nepřízrak, který v tu chvíli neucítil záchvěv nenávisti.
"Jo, můžeme si třeba zazpívat," zašeptal Adrien Ryuzakimu do ucha.
Médea se zadíval tajemným pohledem na celé osazenstvo, jakoby se rozhodoval koho bude jako dalšího trýznit ve svých komnatách. Poté svým pohledem zůstal na Atsushim. Postavil se a zvedl číši. "Myslím, že by bylo přinejmenším zdvořilé, nyní si vzpomenout na zesnulého Ninive a vyjádřit jeho rodině upřímnou soustrast." Jasně tím všem říkal - démoni prohráli, tak proč dál hrát tohle divadlo.
Kenneth málem spadl ze židle.
Všichni pozvedli své číše a napili se na Niniveho památku. Atsushi je všechny zabíjel pohledem, protože od upírů, snad kromě Leviathana a jeho matky - která z nějakého důvodu Ninive měla také ráda - to byl jen výsměch.
Laciné víno, zkonstatoval Adrien a upil ze své číše. Nenáviděl veškerou etiketu, která mu nedovolovala říci Atsushimu, co má na srdci. Jen tiše hádal, že Leviathan je na tom stejně. Co ho udivilo, bylo, že Kenneth z nějakého důvodu nevypadal potěšeně.
Médea se posadil a pohlédl na Nejvyššího. On svou snahu dokázal, splnil úkol a promluvil.
Nejvyšší se jen nenápadně ušklíbl, jako by tohle čekal. Nic méně společnost stále mlčela. Nikdo nechtěl prolomit její hradbu.
"Zahrajeme si piškvorky?" pronesl Adrien do Leviathanova vědomí.
"Nevyčerpává tě to snad?" starostlivá myšlenka.
Adrien se podíval na svoje ruce a stiskl je v pěst. Zatmělo se mu před očima. "Mám na to energie dost…. Unaví mne to, ale ne tak, abych se nepostavil na nohy."
"Tak můžeme, ale... neměl by ses šetřit na naši cestu?" skrytá otázka zda se již rozhodl.
"A já doufal, že si mne uneseš jako princeznu v náručí, nasedneme na bílého koně a zmizíme v dály," ušklíbl se Adrien. "Ale snít bych neměl. Na sny jsem příliš starý."
"Mno, já přemýšlel o kočáru... ale stejně - dlouhé cesty jsou vysilující..." pousmál se. "Se mnou můžeš snít..."
"A o čem? O čem mohu ještě snít? Po čem mohu toužit?" řekl smutně Adrien. "Zemřel nám přítel, měli bychom truchlit. Atsushi nás možná bude potřebovat."
"Nikdo nepomůže druhému s jeho bolesti," povzdechl si.
"Přesto s ním pár slov můžeme prohodit. Stranou, samozřejmě."
"Můžeme, pokud budeme mít tu příležitost,"
"Jistě se ještě nějaká najde," pousmál se Adrien. "Máme spoustu času."
"Skutečně?"
"Nějakých šest sedm týdnů," pokrčil Adrien nenápadně rameny.
"Chci s tebou utéct, co nejdříve," zasténal do jeho mysli Leviathan a i na jeho zevnějšku bylo poznat, že něco není dobře.
"Ale no tak," řekl Adrien. "Je to něco kolem padesáti nocí, z nichž asi 20 strávíš tím, jak se ti budu pomalu rozkládat v rukách, kašlat krev…. Trochu optimizmu."
"Jsem plný optimismu," zalhal a položil své matce hlavu na rameno, ona ho pohladila po vlasech a neptala se, co mu je. Snad si myslela, že je to pro smrt Niniveho.
"Ano, sálá z tebe na tisíc yardů.. nechceš mi trochu půjčit?"
"Miluji tě," i jako myšlenka to bylo téměř nepostřehnutelné, kdyby to vyslovil, bylo by to méně hlasité než šepot.
"Ta slova někdy zraňují více než tisícovky Medeových bodců v ruce," Adrien si dovolil úsměv. "Přesto za ně děkuji," opatrně si vidličkou nabodl maso, ignorujíc bolest v paži a doufajíc, že si tohoto poklesku nikdo, obzvláště Leviathan, nevšimne.
"Tak tedy, dost bylo zábavy," ozval se Nejvyšší. "Nyní - zástupci upírů, zástupci démonů... kdy začne válka?" jemný konverzační tón.
Kenneth potlačil výbuch smíchu a obrátil se na svého manžela, jako by čekal jasnou a přímou odpověď. Pohledy upírů byli pro změnu směřovány na královskou rodinu. Adrien si nevzrušeně donesl k ústům sousto. Zase mi bude blbě, povzdechl si. Nějak to jídlo nesnášel, přestože mu chutnalo.
Atsushi s Leviathanem si vyměnily všeříkající pohledy, pak Leviathan promluvil. "Myslím, že období míru netrvalo tak dlouho, aby mělo skončit," podíval se na ženu vedle něj. "Matka mě jistě podpoří."
"Oui, monsieur Atsushi jistě bude bude souhlasit, že krvavé rendez-vous není na místě v tuhle dobu, pokud uvážíme, že hlavní démonská rodina drží smutek. Nejsme přece barbaři, to jistě pochopíte, Nejvyšší..." svého muže nenechala ani promluvit.
"Tohle jsi měl naplánované jak dlouho, Leviathane?" smál se Adrien, ale navenek stále upíral pohled do talíře.
"Proč si myslíš, že jsem sem přijel?" otázal se ho drze se vším vzdorem.
"Pokud v řadách zde zúčastněných upírů není námitek a démoné také nemají, co oponovat..." odmlčel se, "tak tedy válka bude odložena. Avšak na jak dlouho?" Nejvyšší si uvědomoval, že musí stále držet upíry ve sváru s démony, jinak by se tyto zbraně mohly otočit na něj.
"Pokud vím, smutek se u démonů drží třicet dní, nepletu se?" promluvil Adrien. "Navrhuji oběma stranám neútočit, dokud neuplyne tato lhůta. Bude to výhodné pro všechny."
"Pokud to ovšem nepojmou upíři jako třicet dní příprav a ten třicátý první nezaútočí plně vyzbrojeni na démony, kteří, bohužel, nebudou připraveni," promluvil Atsushi bez emocí a bezděky se podíval na svého manžela. Měl by se zajímat i o boj, ne jen o stav toaletního papíru.
"Monsieur Atsushi bude vám stačit mé slovo královny, že se toto nestane?" probodla ho pohledem.
"Vašemu slovu plně důvěřuji, madame," chladně se usmál, "ale víte, že ne všichni upíři jsou pod vaší mocí."
"Čeho tím tedy chcete docílit, monsieur Atsushi?" Leviathan jeho chování nechápal. "Chcete snad začít hned bojovat?" Doufal, že se žalem nezbláznil. Vždyť bylo jasné, kdo by prohrál.
"To jsem neřekl, monsieur Leviathane,"
"Výborně," ucedil Adrien. "Všichni se tu dohádejte, poperte, pozabíjejte… To bude ideální."
Atsushi jeho poznámku přešel bez povšimnutí. "Chtěl bych vaše slovo, madame, že potrestáte jakéhokoliv upíra, který nejen v období smutku napadne démona, ale také i ty, kteří se budou připravovat a zaútočí den po uplynutí lhůty," řekl své požadavky a propletl si neústupně prsty paží s lokty, které měl položené na stole.
"Rozumný návrh, ovšem," Adrien se odmlčel. "Můžeme tutéž přísahu slyšet i od vás, pánové?"
"Pokud vaše upíří madame dá nám démonům své slovo podle mého návrhu, tak já udělám to samé," otočil se na Nejvyššího, "a to bude stvrzeno před očima Nejvyššího."
Adrien pokýval hlavou. "V tom případě bude vše v pořádku. Předpokládám, že podepisovat mírovou smlouvu na smluvené období nechcete?" obrátil se k oběma stranám.
"Ne, není třeba," přivřela oči královna. "Mé slovo máte, monsieur Atsushi a to je vše, co vám jsem ochotna dát."
"Děkuji, vy to mé také," chladně se usmál oslovený démon.
"Výborně. Postarám se o to, aby se toto nařízení dostalo ke všem mého rodu. Vy se postarejte o totéž," zamumlal tiše Adrien, přesto ho všichni slyšeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama