Slza zmizelá za závojem přízraku; 11b

23. prosince 2009 v 12:05 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Jako každé ráno vešel do pokoje své matky a políbil ji na čelo. Již spala. V jiných komnatách, než její právoplatný choť a jeho otec. Oba ho ignorovali, protože v upírské společnosti byl jen loutkou, kterou ovládali mnohem silnější - on a jeho matka. Pohladil ji po vlasech a dlouze se zadíval, na její tvář. Doufal - a přesto nechtěl - že ji dnes vidí naposledy.

Potichu, jakoby se nemělo stát nic zvláštního, vyšel z jejího pokoje a zamířil ven. Již bylo vše nachystané, jen stačilo sednou do kočáru a jet slunci vstříc.
Uvědomil si, že tato myšlenka zněla sebevražedně, přesto i tak byla nejvýstižnější. Kolik štěstí zbývalo, než přijde smrt?
Volně se opřel o stěnu zámku a snažil se vypadat klidně. Lidský kočí se staral o koně a ani na něm nebyla vidět nervozita. Důvěřoval mu, byl to bývalý sluha od Niniveho a tomu povětšinou sloužili ti nejlepší - nejvěrnější.
Adrien se posadil na židli před velkým zrcadlem a uchopil do ruky kartáč. Na stolku před ním ležely dvoje nůžky. Naposledy nechal dlouhý vodopád vlasů rozprostřít se kolem jeho tváře a padat mu do klína a na zem.
Povzdechl si a začal konat zkázu na svých opečovávaných vlasech. Loučil se s nimi jen těžko.
Podíval se do zrcadla a zamračil se. chvíli přemýšlel, než se rozhodl. Nakonec rozdělil vlasy na dvě části. dolní část ponechal tenkou a sepnutou v culíku, který ustřihl těsně nad koleny. Horní část vlasů mu nakonec lehce přepadávala přes cop a uši. Dosahovala na ramena. Na levém spánku si nechal jeden pramínek dlouhý po pas. Toliko originality.
Oči si obkroužil tužkou. A šel se obléknout. Svlékl si dlouhé šaty a začal hledat ve skříních něco praktičtějšího. Nakonec si vybral černou koženou sukni zdobenou ocelovými kroužky, na kalhoty měl alergii, bílou košili a černý korzet. Podíval se do zrcadla. Dokonalé.
Leviathan si povzdechl a nervózně přešlápl. Doufal, že ho zde Adrien nenechá čekat. Za chvíli se rozední a on se bude muset vrátit do hradu a... veškerý jeho plán se neuskuteční. Napočítal do deseti, pokývl na kočího a vyrazil k jeho komnatám. Ano, bylo to riskantní, ale ne víc než čekání.
Zaťukal na dveře jeho komnaty a připadal si nejistě jako malé dítě, co si chce poprvé zajezdit na dospělém hřebci jeho otce.
"Dále," ušklíbl se Adrien, pohodlně rozvalený v pohovce.
Leviathan potichu vešel dovnitř a neubránil se nervozitě v hlase. "Takže...?" raději nechtěl mluvit dál. Prohlížel si muže, co seděl na pohovce nedůvěřivě, jakoby si nebyl jistý, že je to ten, s kterým chce mluvit.
Adrien nadzvedl obočí. "Takže co? Nějak jste se nám zasekl, princi," úsměv.
Upír vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. "Jdeme?" nervózně se rozhlédl, jakoby čekal, že z nějakého koutu vyskočí Ryuzaki v lepším případě, v horším Médea.
Adrien se zvedl a rozhlédl se naposledy po pokoji. Hromadě vlasů na zemi nevěnoval jediný pohled, natož úšklebek. "Ano."
Leviathan k němu natáhl paži a přitáhl si ho k sobě. Políbil ho na rty a objal. "Děkuji," zašeptal, přičemž propletl prsty s jeho. "Musíme spěchat," obezřetně otevřel dveře, na chodbě již pomalu svítalo.
"Výborně," ušklíbl se Adrien. "Nechám se usmažit sluncem. Bude ze mě chodící hranolek."
"Ještě není tolik světla," shodil si z ramen plášť a přehodil ho i s kapucí přes Adriena. "Ale pokud ti to tolik vadí tak..." napočítal do tří, aby zněl klidně a nezúčastněně, "se vrať do svých komnat." Pustil jeho ruku a zrychlil krok.
Adrien ho chytil za ruku. "To už jsi tak starý, že nepoznáš žert?"
"Promiň, ale zrovna teď..." nedokončil, co chtěl říct, protože je oba stáhl blíž ke stěně. Několik metrů od nich proletěl přízrak, avšak naštěstí si jich nevšiml. V pokoji bylo stále víc světla.
Adrien se zasmál. "Hmm začíná to tu žít. V téhle době většinou spím.. co jsi to chtěl?"
"Chtěl jsem říct, že jsem nervózní a nemyslím si, že je vhodná doba žertovat," unaveně se na něj podíval. "Ale tobě tohle všechno připadá neskutečně zábavné, že?" zakroutil hlavou a raději se vydal k hlavním vstupním dveřím.
"Samozřejmě," přisvědčil v záchvatu smíchu Adrien a nechal se táhnout ven.
Jakmile vyšli ze dveří ozářilo je přímé sluneční světlo. Leviathan, který nebyl téměř vůbec krytý, sykl bolestí, ale i přesto do kočáru napřed natlačil Adriena, než si sedl za ním. Kočí bez pokynu nasedl a vyjeli pryč.
Leviathan si přejel prstem po uzdravující se popálenině na tváři. "Víc slunce, než jsem očekával," poznamenal si pro sebe. "Doufám, že ti nic není," vzhlédl k Adrienovi, kterého slunce nemohlo zasáhnout pro Leviathanův pevný plášť, jenž měl přes sebe přehozený.
Adrien zvážněl a zavrtěl hlavou. "Ne," řekl. "Jsem v pořádku," sedl si naproti Leviathanovi a naklonil se, aby mu mohl slíbat bolest z tváře. Poté se velice opatrně podíval z okénka. "Už nikdy neuvidím Versailles. Skličující."
Leviathan ho propaloval pohledem. "Nechal si jim tam památku v podobě svých vlasů..."
"Nelíbí se ti to," konstatoval.
"Neřekl jsem, že se mi to nelíbí..." vzal do dlaní tu jeho a políbil ji. "Vypadáš stále krásně."
"Přemýšlel jsem, že je dám na ježka," usmál se Adrien s čertovskýma jiskřičkama v očích. "Chceš abych se červenal?" poukázal na svou dlaň v jeho rukách.
"Už dlouho jsem tě neviděl se červenat," pousmál se Leviathan a zamilovaně se na něj podíval.
Adrien se nervózně zazubil, sedl si vedle Leviathana a hlavu mu položil do klína. "Nevadí?"
"Samozřejmě, že ne," začal ho hladit po jeho ostřihaných vlasech.
Adrien vztáhl ruku k Leviathanově tváři. "Chybělo mi to."
"Kam tedy chceš jet?" zeptal se ho šeptem a dlaní mu zajel pod košili.
"Že by trhlina ve tvém dokonalém plánu?" úsměv. "Do království se asi nedostaneme, co?"
"I kdyby ano - raději bych tam nejezdil..." přimhouřil oči, když si vzpomněl na svou matku. "Chtěl bych někam daleko, pryč od války... někam, kde jsem ještě nebyl." Zastavil své snění. "Ale pojedeme kam budeš chtít ty."
"Hmm," Adrien se zasnil. "Mohli bychom do Egypta," úsměv. "Třeba bych chytil zdravější barvu."
"Tebe to vždy táhlo do tepla a ke světlu," sklonil se a políbil ho na čelo. Jeho tvář již byla skoro uzdravená, avšak ještě na ní byly stopy po slunečních paprscích. "Mám raději zimu, ale... jedeme do Egypta."
"Leviathane," usmál se Adrien. "Je mi jedno kam jedeme. Hlavně aby tam byl klid, ticho a soukromí," křivě se ušklíbl.- "A hezkej hřbitov."
Upír políbil druhého ještě jednou do vlasů a pokusil se vesele usmát. "Budeš se mnou šťastný, slibuji ti to..." zašeptal a v jeho hlase bylo slyšet zoufalství.
"Třeba nám to napodruhé vyjde," posadil se Adrien a dal si ruce Leviathanovi za krk. Opřel se o jeho tělo a políbil ho na malou popáleninu od slunce.
"Nezradím tě," vpil se do jeho rtů svými a prsty mu vjel do vlasů.
Proklouzl skulinkou v jeho rtech a pronikl do hlubin jeho úst. Svůj jazyk propletl s tím jeho. Rukama ho hladil po zádech.
Lehl si a stáhl Adriena na sebe. Přitáhl si ho k sobě a ještě prohloubil jejich polibek. Pomalu mu začal rozepínat košili, aby se dostal k jeho hebké kůži.
Vklínil mu koleno mezi nohy, aby se mu pohodlněji leželo a stáhl Leviathanovi dlouhé, platinové vlasy z tváře a krku, který začal okamžitě líbat. Na pokožku kreslil jazykem drobná, vlhká kolečka.
"Adriene," zasténal princ potichu a začal mu rozšněrovávat korzet. "zajímalo by mě, proč se tolik balíš do oblečení."
"Třeba proto, abys měl těžkou práci. A nesnaž se mi namluvit, že nevíš, jak se tohle," zatahal za okraj korzetu, "sundává."
"Víš, jak dlouho jsem nikoho nesvlékal?"
"Nesnaž se mi namluvit, že jsem byl poslední, s kým jsi spal, playboyi."
"Já jsem cudný princ," obhajoval se potichu, "ani nevím, co mě to teď napadlo. Co vůbec tady provádím za hříšnou věc?" podařilo se mu jedním pohybem sundat korzet.
Adrien ho kousl provokativně do ucha. "Co provádíš?" zavrněl. "Chystáš se se mnou vyspat, nejspíš. Ó.. snad není můj úsudek mylný, jinak půjdu do světla."
"Mno..." protáhl. "Nejspíš nejsem tak cudný, jak jsem se domníval." Dokončil rozepínání zdobných knoflíků od košile a rozhalil ji. Palcem mu začal dráždit bradavky.
"Ty? Cudný?" Adrien vyprskl smíchy. "Promiň," přetáhl Leviathanovi tuniku přes hlavu a ohodil ji pryč. Jazykem mu pomalu mapoval krk, prsa, bříško i podbřišek, kde prsty provokativně zatahal za okraj kalhot. "Jak ty kalhoty můžete nosit?"
"Mno, raději jsem bez nich, ale něco na sobě musím mít... představ si mě v sukni," prsty si pohrával s Adrienovými vlasy.
"Kdybych tu nějakou měl, hned bych tě do ní navlékl," pousmál se Adrien. "Bylo by to rozhodně," kousnutí do podbřišku, "zajímavé."
"Mám kostnatá kolena, musela by to být sukně po kotníky, ale to by pak nevynikla má štíhlá stehna a dlouhé nohy,"
"Fajn. Zůstaneme každý u svého stylu. Mě do kalhot totiž nedostaneš."
"Já bych tě nejraději dostal ze sukně," přitáhl si ho znovu k sobě, aby ho mohl políbit a vášnivě se vpil do jeho úst.
"Kam zmizel cudný princ?"
"Kam?" převrátil ho na záda. "Je stále tady. Viděl si snad někdy někoho," sklonil se k jeho bradavce a sevřel ji mezi rty, "kdo by byl cudnější," prsty mu rozepínal sukni, přičemž provokativně přejel přes jeho rozkrok, "než já?"
Adrien si skousl ret. "Ne."
Stáhl mu sukni přes boky, agresivněji rty a zuby studoval linii jeho těla až k pupíku, kde se ovšem nezastavil a pokračoval polibky níž. "Jediný, kdo je tady hříšný, si ty..."
"Já?" opřel se Adrien o lokty a zaklonil hlavu. Oči zavřel.
"A kdo jiný?" Leviathan ho vzal do pusy a začal si s ním pohrávat, přičemž prsty zatínal do jeho boků.
Adrien zasténal a položil se na sedačku. Ruce zabořil Leviathanovi do vlasů a nohama ho objal, špičkou nohy mu zajížděl pod okraj kalhot.
Leviathan mu začal přejíždět jednou rukou po stehně až k hýždím a zase zpět, přičemž bez přerušení pokračoval v práci úst. Zrychloval a zpomaloval, až se téměř úplně zastavil... nebo si jen pohrával jazykem s žaludem.
"Nepřestávej," vydechl Adrien a pohnul boky. "Prosím."
Princ přitlačil jeho boky proti polstrovanému sedátku, aby měl naprostou kontrolu nad rychlostí i hloubkou, přesto svou hříšnou hru zintensivněl, aby slyšel Adriena sténat a dožadovat se víc. Až moc dobře věděl, jak má pokračovat, upíra pod sebou znal tak dlouho.
Adrien znovu zasténal, ale snažil své výkřiky krotit, nejsou přeci sami. Nevěřil kočímu natolik, aby si byl jistý, že je neudá. Jemu by to již bylo jedno, ale Leviathanovi život ničit nechtěl. Už tak mu ho příliš komplikoval.
Leviathan zpomalil na minimum - cítil pod svými rty jeho naběhlé pulzující mužství. Zabraňoval mu, aby začal přirážet do jeho pusy, takže jedinou možností, jak ho popohnat bylo prosit o víc. A to bylo právě to, co chtěl samolibý princ slyšet ještě předtím, než ho přivede k vrcholu.
"Jestli teď přestaneš, tak slibuju, že tě zabiju!" zavrčel Adrien, vytočený a vzrušený na nejvyšší možnou míru. "To je frustrující!"
Leviathan nechal jeho penis vyklouznout ze svých úst. "Tak ty mi budeš vyhrožovat?" provokativně přejel po celé jeho délce jazykem. Věděl, že ještě chvíli vydrží.
Adrien po něm hodil svůj nejvražednější pohled. "Baví tě to hodně?"
"Ano," protáhl s dětským potěšením.
"To tě musím prosit?"
"Ano," se stejným tónem. Avšak tentokrát to doprovázel dlouhý výdech, který podráždil svou horkostí Adrienovo vzrušení.
"Adrien zasténal. "Prosím!"
"To bylo hezké," pochválil ho a znovu vzal do pusy. Věděl, jak málo stačí, aby jeho přítel vystoupal do slastných výšin a on to málo s potěšením udělal.
Adrien zkusil pohnout boky vzhůru. "Pust… mě!" přikazoval mezi vzdechy.
Leviathan mu přání, které bylo příkazem, vyplnil a znovu dlaně přesunul na jeho stehna.
Adrien zaklonil hlavu a jeho tělo se prohnulo v křeči.
Leviathan se s vítězným úšklebkem vytáhl tak, aby měl obličej na stejné úrovni jako jeho milenec a potěšeně si prohlížel jeho tvář.
Adrien se na něj poloospale zašklebil. "Jsem grogy."
Upíří princ ho pohladil po tváři a jen se na něj usmál. Políbil ho na čelo a zvedl se, aby si mohl přesednout na druhou stranu kočáru a upravit se. Ale napřed podal hedvábnou přikrývku, co zde měl nachystanou a zakryl ho.
Adrien si zkontroloval obvazy na rukou. "Tak mne napadá," přerušil ticho. "Co se s tebou stane, až tahle pohádka skončí? Vrátíš se k matce a vezmeš si první princeznu, která ti skočí do náručí? S pokud možno největším věnem?"
"K upíří aristokracii se již nevrátím..." zadíval se na své ruce, a přestože větu nechal nedokončenou, nechtěl dál pokračovat. "Takhle pohádka neskončí - žili šťastně navěky věků." Nechtěl, aby Adrien pochopil, jak to myslí.
"Na věky věků?" ušklíbl se Adrien. "To nám to pěkně začíná."
Leviathan se opřel a mlčky se na něj díval. Jediné, co na něm nemiloval, byla ta jeho kousavost. Snad ji přímo nesnesl, ale již se naučil na ni reagovat. Jakoby sám moc dobře nevěděl, že mu zemře v náručí, jakoby neplánoval vlastní smrt, jakoby mu tohle musel stále připomínat. Ale ono se na to nedá zapomenout - skutečně ne, ač se snaží chovat sebevíc naivně...
Adrien si přitáhl přikrývku až ke krku. "Budou tě hledat…."
"Tak ať hledají - nenechám se najít... navíc si myslím, že matka to pochopí a pro mé dobro to vzdá," zamyslel se. Měl výčitky, že jí nic neřekl, ale věděl, že kdyby tak udělal, nenechala by ho odejít.
"Nesnaž se mne rozesmát, lásko," zamračil se Adrien. "Pochybuji, že zrovna tvá matka pochopí, že spíš s klukem. Možná, kdyby to byl někdo jinej, ale já? Pche!... má na mě alergii!"
"Nikdy tě neměla ráda, protože tušila, že se něco takového stane... její druhá upírská schopnost - vidění budoucnosti jako stínů." zhluboka se nadechl.
"Na to jsou psychiatrické léčebny… ehm.. už jsem ticho… víš, že ji nemám rád."
"Žárlíš na ni stejně jako ona žárlí na tebe," pousmál se princ a odněkud z tajné police vytáhl zdobnou krabičku, pohrával si s ní prsty, jakoby nevěděl na co je a co s ní má dál dělat.
"Otázkou zůstává, kdo žárlí víc," ušklíbl se Adrien.
Leviathan pokrčil ramena a zakroutil hlavou, že se oba chovají jako malé děti. "Ještě jsem ti nedal dárek, co jsem ti slíbil..." začal zcela nové téma, "... ale když si unavený, tak to asi nechám na potom."
"Dárek?" Adrien nastražil uši a v očích se mu usídlil výraz raněného štěněte. "Leviathane!" dožadoval se. Dlaně položil svému milenci na stehna. Látka přikrývky mu spadla do klína, jak se posadil.
Leviathan se ďábelsky ušklíbl, přičemž smyslně přivřel oči. Chvíli si ještě pohrával s krabičkou, než mu ji podal. "Ještě ji neotvírej..." řekl mu potichu, "... co bys chtěl, aby bylo uvnitř?"
Adrien po ní chňapl. "Hm.." přivřel oči. "I když ti to řeknu, to stejně nezmění obsah oné krabičky… a sen, který jsem kdysi snil, je nesplnitelný."
"Jaký?" zajímal se, přičemž držel dlaň na Adrienových rukou, aby to nemohl otevřít.
"Ztracený v chladné realitě naší společnosti, morálních zákonů a nikdy nezapsaných zásad, které aristokraté i sluhové musí chtě nechtě dodržovat," Adrien si povzdechl.
"Tak se tedy podívej dovnitř. Cestoval jsem..." oddělal svou ruku z krabičky a čekal jeho reakci.
"Tak rychle jsi to vzdal?" pochybovačně. "Dobře… osobně doufám, že to nebude skákací klaun podobný tomu, kterým jsi mne vyděsil, když mi bylo pět. To bych fakt neunesl," Adrien otevřel krabičku. "Co je to?" vydechl.
"Ještě dodnes z toho máš trauma?" nevěřícně se na něj podíval. Poté se sklonil ke krabičce, kde byla v černém hedvábí s jemně růžovými lísky sakury částečně zabalena drobná věc z kovu, na které na první pohled nebylo poznat k čemu slouží. "Jmenuje se to tsuba a je to součást japonské katany - chtěl jsem ti dovést katanu, ale... vím, že nemáš rád zbraně, avšak tohle je originální a zajímavé. A není to šperk." Pousmál se. "Je to ještě větší hloupost."
Opatrně přejel prstem po okraji toho tepaného kousku kovu. "Děkuji," zašeptal.
"Nelíbí se ti to?" zasténal. "Já jsem si myslel, že ti raději mám koupit kimono..." trochu uraženě, ale spíše zklamaně.
Adrien vzhlédl a položil krabičku vedle sebe, potom si přitáhl Leviathana do náruče a políbil ho. "Líbí," pošeptal mu do ucha. "Moc se mi to líbí. Děkuji ti," znovu ho políbil. "Miluji tě."
Leviahtna se nepříliš přesvědčivě pousmál a vytáhl z krabičky tsuba, přejel po struktuře této jemné práce. "Vidíš, jak je to malé? Jen několik centimetrů - avšak tolik detailní práce, i přestože je to součástí zbraně." On sám byl fascinován.
Adrien se lehce zamračil. "Proč nemáš takový výraz ve tváři, když se díváš na mě? Jsem už tak starý a ošklivý?" opatrně se špičkou prstu dotknul japonského výtvoru. "Krásné."
"Jsi nádherný," otočil se na něj. "A popravdě, na tebe se dívám jinak, protože po tobě toužím," naklonil se k němu a dále jen šeptal, "chci tě vlastnit a cítit tě, nejen pozorovat a obdivovat."
Adrien zčervenal a odvrátil pohled. "Nesměj se mi!" cítil se jako školáček, mládě… i-když v porovnání s bělovlasým princem jím byl, nyní se mu nedokázal podívat do rudých očí..
"Ale notak," jemně ho vzal za bradu a donutil ho, aby se na něj podíval. "Ale pokud to chceš vědět, tak mne také fascinuješ... každý centimetr tvá kůže je mnohem vzácnější umění než toto."
"Vyloženě ze mě chceš rajče, viď," ušklíbl se Adrien. "Pokud možno rovnou kečup."
Leviathan se usmál a pohladil ho po tváři, poté ho jemně políbil na rty, ale hned se stáhl. "Vypadáš roztomile, když se červenáš a dokonce jsou tvé tváře hřejivější..." zašeptal sladce.
"Ty se mi snad zdáš," vydechl Adrien. "Víš.. poněkud mne znervózňuje, že zatímco ty si tu vyloženě hovíš o… půl jedenácté ráno pěkně v oblečení, já tu ležím nahý.. ehm.. takže buď si zalez za mnou, nebo mi podej oblečení."
"Ale mě se líbí tě tu mít takhle," uložil opatrně tsuba zpět do krabičky a položil ji na druhé sedadlo. "Vždy jsem si liboval v tvé nahosti."
"Jsi perverzní," usmál se Adrien.
"Vždy a všude - znáš mě," přejel prsty po linii jeho šíje, klíční kosti až k rameni, jakoby to bylo skutečně umělecké dílo. V očích měl podivný lesk.
"No právě, že tě znám. Jsi perverzní, nadrženej chlípník," políbil ho Adrien na špičku nosu. "A proto tě miluji… nejspíš," šelmovský úsměv.
"Musím si přece nějak udržet touhu po životě, jsem na světě tak dlouho, že kdybych neměl tvoje tělo," přejel mu prsty po hrudi, "tak bych vlastně vůbec nežil nebo by mi krev zatemnila rozum."
"Krev… už je mi špatně i z ní…."
"Doufám, že ti není špatně i ze mě..." políbil ho jemně na čelo.
"Nikdy," zazubil se Adrien. "Čím to je, že si vždycky s tebou připadám jako debil?"
"Skutečně?" zamilovaně se mu podíval do očí, "Mě tak nepřipadáš."
"Jo…." žďuchl ho prstem do hrudi. "Půjdeme spát? Jsem utahanej," protáhl se. "Přejetej parním válcem.. a víš kam bychom mohli na návštěvu?"
"Kam?" začal se zbavovat oblečení, hlavně nepohodlných kalhot.
"Za Atsushim do té jeho staromódní vily….. sice se s ním vždycky pohádám, ale je u něj relativně klid. Nebo bychom mohli navštívit staré známé. Třeba Thutmose nebo Areiu."
"U Atsushiho by to bylo nebezpečné," přivřel oči a vydobyl si své místo na spaní, kde se ihned natáhl a přikryl pokrývkou.
"Mohli by lítat talíře, co? Mno nic.. stále můžeme zajet za tvým růžovovlasým, bláznivým synáčkem a zpít se pod obraz," přitulil se Leviathanovi do náruče a prsty mu začal prohrabávat vlasy.
"Promluvíme si o tom večer, teď raději spi..." objal ho a políbil na čelo, "... nebo ti zazpívám ukolébavku a to se budeš již navždy bát usnout." Zazubil se.
"Ukolébavku?" zhrozeně. "Mám pocit, že mi vstávají chlupy na zádech…. A zimou to nebude."
"Tak spi..." poradil mu a přitáhl si ho ještě víc k sobě, načež sám zavřel oči.
"Dobrou noc," zašeptal mu Adrien do ucha a zabořil mu tvář do košile. Pevně ho svíral dlaněmi, jako by se bál, že ho ztratí, že zmizí pryč a nechá ho samotného. nohu mu přehodil přes boky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama