Vyprávěnky pro Jasmine; 02

24. prosince 2009 v 15:00 |  Vánoční Povídky
Hnědovlasý upír, pohodlně rozvalený na pohovce a uzurpující si pro sebe misku s hrozny, pobaveně sledoval zpod přimhouřených víček dění v obývacím pokoji. Vánoční stromeček poněkud nebezpečně uhnízděný u krbu vypadal, že co nejdříve chytne, Atsushi se tvářil, že co nejdříve vlítne nahoru a pozabíjí tam ty dvě hrdličky, Leviathan se bavil o něčem s Ninivem a Ryuzaki podobně jako on vypadal, že co nejdříve umře nudou.

Atsushi se rázně postavil a upoutal tak pozornost celého osazenstva na sebe. Už chtěl vykročit směrem ke schodům, když se jeho pohled střetl s tím Niniveho a on se zatvářil nevině, otočil se o devadesát stupňů a zamířil si pro nějaký alkohol. Avšak cestu mu zastoupil tác s cukrovím, který vypadal opravdu lákavě. Ninive se zasmál.
"Nějaký nervózní, Atsushi," poznamenal Adrien a ukousl si polovinu bobulky hroznu.
"Nejsem nervózní," zakroutil hlavou oslovený. "Vidíš to - tohle je cukrová koule a tu teď sním, zcela v klidu ji strčím do pusy a..." otočil se za smíchem. "Leviathane! Čemu se směješ?!"
"Ničemu," bránil se upír, avšak poté, co se Atsushi zakousl do toho cukroví pochopil. "Můj recept - čokoláda s chilli a kokosem."
"A pak kdo tu nemá rád, když po něm patlám chilli, co?" ohradil se naoko Adrien a dojedl hrozen, když Atsushi vyprskl obsah svých úst Leviathanovi do obličeje.
Ninive se něžně usmíval, když jeho bratr bral nejtěžší knížku z knihovny a chtěl s ní praštit Leviathana po hlavě. "Nevinný žert..." zatvářil se jako andílek Leviathan.
"Odstup od něj, Satane!" bránil svého milence se smíchem Adrien.
Leviathan vytvořil z prstů kříž a přikrčil se. Atsushi se napřáhl, že skutečně knížku použije, avšak zastavil ho zvuk kroků jdoucích po schodech. "Sky," vydechl a otočil se.
Hned za démonem vešel dovnitř modrovlasý upír. "Chce nás umlátit knížkou…" zašeptal pobaveně Skyovi do ucha.
Ninive se postavil a připravil Atsushiho o knížku. "V kolik jsem vám říkal, že tu máte být?" i on s tou knížkou vypadal nebezpečně.
"I ty, Brute?" zasténal Lilien.
Ninive ve svých dlouhých černých šatech došel k polici s knihami a vrátil ji tam. "Hambatosti si dělejte někdy jindy a někde jinde," ušklíbl se na ně. "Tohle je slušný dům,"
"Tomu uvěřím až to uvidím," zabručel Lilien tiše a vzal svého milence za ruku.
"Nechci nijak protestovat proti tvému slovu, Nini, ale kdyby byl tohle slušný dům, tak... co tu, proboha, dělám já?!" vyděšeně se na něj podíval Leviathan. Ninive mu odpověděl úšklebkem.
"Nebo já!" doplnil ho Adrien.
"Ale lásko, nesnaž se působit jako dospělý perverzní sexuální maniak, vždyť si skoro jeptiška," usmál se na něj mateřsky Leviathan.
"Jestli já jsem jeptiška pak ty farář.. Pche!"
"Mohli bychom si to někdy vyzkoušet v těchto rolích," nabídl mu upír a svůdně mrkl.
"Jděte s tím někam," zakroutil hlavou Ryuzaki.
"S čím? Bohoslužba je přece důležitá součást dne..." zakýval hlavou Leviathan. "A ani ty se svým postavením," podivně se při tom slově ušklíbl, "syna Nejvyššího, ani já jako princ, nemáme pravo zakazovat Adrienovi jeho víru v Boha."
"Amen," kývl Atsushi.
"Mamííí!" zaječel Adrien.
Lilien se pousmál. "Ano?"
Adrien nasadil výraz raněného štěňátka. "Oni jsou na mě zlí!"
"Oni?"
"Jo! ONI!"
"Jako my?" zeptal se Leviathan. "A čím prosím tebe, nebožátko naše malé?"
Adrien na něj vyplázl jazyk.
"Už tě chápu Atsushi," otočil se na démona. "Upír se o ně stará, je na ně milý, obětuje jim celý život a pak... dočká se vděku? Ne! Ještě jsou na něj drzí," popotáhl, jakoby mu bylo do pláče. Atsushi se ušklíbl a přešel k němu. Vytáhl z kapsy čistý kapesník.
"Už to tak bývá," kývl, "tady máš. A neplač, Leviathane, najdeš si jiné dítě a to tě snad bude poslouchat." Projel mu dlaní vlasy. "Pokud tě nezabiju za to chilli," vzpomněl si pak a vytrhl mu kapesník z ruky.
"Magoři…" poznamenal Lilien a posadil se na pohovku. Skye si stáhl do klína.
"Leviathane, přemýšlel si někdy o tom, že se dáš k hercům?" zeptal se Ninive, který si šel také sednout.
"Mno, přemýšlel... ale... maminka mi to nedovolí," dětským tónem.
"A pak je ještě jeden problém, řekl bych," dodal Atsushi. "V dnešní době se nehrají porno-hry, že?" otočil se na něj. "Jedině tam by využil celý svůj talent."
"Porno-komedie..." upřesnil Sky myšlenku bratra.
Lilien do něj pobaveně šťouchl.
"Kdepak," odmlčel se významně Adrien. "Levi rád horory…"
"Horory?" zajímal se Atsushi. "Vyprávěj!"
"Pche!" ošil se. "Ať vám nějaký poví sám… princátko jedno rozmazlený"
"To jsem jednou tak vstal... šel jsem si na něco dobrého do královské kuchyně a najednou... koho to tam nevidím! Adrien! Stál tam, na sobě měl jen župan, vlasy do všech světových stran... vypadal jako čarodějnice..." odmlčel se. "A já se tak vyděsil, že jsem ho musel... ehm... cenzura."
"Čarodějnice!" vytřeštil oči upír. "Já ti dám takovou čarodějnici až poletíš.. ehm.. ale až doma."
Leviathan mu poslal vzdušný polibek. "Cenzura..." označil dění u nich doma.
"Tak nějak," přikývl.
Ninive se usídlil v křesle a pozoroval svého bratra. "Jak dlouho budeš ještě stát v centru dění?" zeptal se a natáhl k němu ruku, že by se mohl usadit někde poblíž.
"Asi jsme Ninivemu přivodili perverzní náladu," poznamenal Leviathan. "Atsushi, nedej se!" začal se smát.
"Už bys neměl pít," poznamenal Sky.
"Ale já ještě neměl ani hlt..."
"Takhle se chová normálně," povzdechl si hraně Adrien.
"A vadí to někomu zde přítomnému?" rozhlédl se Leviathan po místnosti a i kdyby chtěl někdo něco říct, tak mu nedal prostor. "Ano, vím, vím, jsem nejúchvatnější a nejdokonalejší upír, kterého jste jen mohli poznat a to nikomu nemůže vadit."
"A taky nejnamyšlenější, zapomněl jsi dodat," poznamenal tiše Lilien.
"Já nejsem namýšlený - jen vím o své dokonalosti," bránil se.
"Nikdo není dokonalý."
"Když myslíš," pohodil rameny a vydal se za Adrienem, nelíbilo se mu, že byl od něj tak daleko.
Ten se na něj usmál a vztáhl k němu ruku, zahalenou v bělostné látce širokého rukávu jeho šatů.
Vzal jeho dlaň do svých a políbil ho na hřbet ruky, poté si k němu přisedl a přitáhl si ho k sobě do náruče.
Adrien mu spokojeně obtočil paže kolem krku a zabořil svou tvář do jeho vlasů. Ostatní kolem jakoby neexistovali.
"Tak jejich pozornosti už se nedočkáme," poznamenal Atsushi.
Lilien přikývl a přitáhl si Skye blíž k tělu. Svými dlaněmi ho pevně svíral za látku košile, jako by se bál, že mu jeho anděl zmizí a už ho nikdy neuvidí.
"Liliene," podíval se na ně Atsushi zamračeně. "Baví tě provokovat, že?"
"Ale já přeci neprovokuji.." zašeptal upír.
"Pokud tohle není provokace, tak raději nechci vědět, jak by skutečná provokace vypadala," poznamenal Atsushi.
"Asi nějak takhle," ušklíbl se upír a jedna jeho dlaň zabloudila Skyovi do klína.
Atsushi přivřel oči. Sky se usmál a ruku svého upírského přítele přesunul jinam.
Lilien tiše zaprotestoval.
"Chceš, aby tě umlátil encyklopedií slušného chování?" otočil se na něj Sky.
"Hmm… chci bílou rakev.."
"Bílá je pro panensky čisté," poznamenal Atsushi.
"V tom případě tedy černou.. pro černé a zkažené duše jako tady At."
Ninive se jemně usmál. "Raději nechci vidět, jaké barvy by byla ta moje rakev," řekl svým sladkým tónem a obtočil paže kolem Atsushiho krku, zezadu se k němu přitáhl a políbil ho na krk.
"A pak kdo tady provokuje, že?" pousmál se Lilien a znovu zabrousil dlaní tam, kam by neměl.
"Kušuj!" odehnal jeho ruku Sky.
To upíra ani nenapadlo. Polibky zatím začal pokrývat odhalenou kůži Skyových zad.
"LuLu," protestoval démon. Před svými bratry se rozhodně ničemu tak intimnímu nechtěl oddávat, i když to bylo příjemné.
Upír si povzdechl a vrátil své dlaně na démonovo bříško.
"A netvař se tak," káravě dodal nejmladší z démonů.
"Jak?"
"Jak malé rozmazlené dítě, kterému někdo vzal bonbon," ozval se Atsushi. "Na to si již starý, příteli," s hranou femiliérností.
"Obávám se, Atsushi, že tvůj bratr je sladší než cokoli na této planetě a já se ho odmítám vzdát."
Sky se usmál a opřel se o upíra zády. Pohodlně se na něm usídlil.
"A ani ty mi ho nevezmeš…." zašeptal ještě upír, než se spolu se svým milencem posadil hlouběji do pohovky a opřel se o ni zády. Démonka si přitiskl co nejblíže k sobě. Musel cítit teplo jeho těla. Musel ho držet. Dávno zjistil, že žádná jiná možnost tu není. Život bez něj si nedokázal představit…
"Nezahrajeme si nějakou hru?" zeptal se Atsushi a pohlédl na nudícího se Ryuzakiho. "Něco slušného, aby to mohl hrát i tady nás milý malý přízrak," usmál se na něj.
"Třeba piškvorky.. šachy.. karty.." obrátil se k bratrovi Lilien. Ten jen pokrčil rameny, že neví. "Ale no tak, brácha, jsou vánoce!"
"Od tebe to tak sedí…" poznamenal Ryuzaki.
"To že jsou vánoce je bohužel holý fakt, to že je nenávidím je pouze můj osobní pocit…"
"Atsushi hoří ti stromeček…" pousmál se přízrak.¨
Jmenovaný vyskočil z křesla a Ninive nespokojeně zamručel, protože na jeho rameni mu bylo dobře "Já říkal, že ho máme nechat v lese - nemám rád kácení lesů..." kroutil hlavou a rozhlížel se po něčem, co by mohl použít na uhašení plamene.
"Proč nemáš rád vánoce?" otočil se na svého milence démon nevzrušeně počínáním jeho bratra.
"Protože je nemám s kým slavit," pokrčil rameny Lilien. "Adrien je neustále v království, Ryuzaki ve Francii a já je většinou protrpím někde na bojišti. Je jednodušší je nenávidět než postrádat."
"Budeš je trávit se mnou - odteď, slibuji," políbil ho na rty a pohladil po tváři mladý démon.
Jeho bratr chytl do rukou hořící stromek. "Mám hru - upálení chlípného upíra," podíval se důležitě na Liliena.
"Adriene, já se bojím," zašeptal tak, aby to slyšelo celé osazenstvo Leviathan. "Já jsem také trošku chlípný upír..." přitiskl se na svého milence.
"Atsushi, vzpomeň si na svaté přikázaní! Nezabiješ!" ušklíbl se Adrien.
"A pak existuje i to - nesesmilníš..." zadíval se na Liliena jmenovaný. Ninive vstal líně z křesla, protáhl se jako kočka a džbánem vody uhasil oheň na vánočním stromku. Jeho pohled říkal - jak malé dítě...
"Mno," bránil se Lilien. "Kdyby to bylo možné, mohu tě ujistit, že bych si Skye ihned vzal. Bohužel by mne nejspíš upálili takže bych si to manželství ani neužil a za druhé bys mne zabil ty."
"Tak ruce pryč a rychle za nějakou upírkou," přidal se do jejich rozhovoru Leviathan se smíchem. "Přece není možné, aby se upír oddával takovým odporným vztahům jako jsou ty s jinými upíry, muži. Vskutku odporné a hodné upálení..." zatřásl hlavou a hraně zhnuseně vyplázl jazyk.
Atsushi mezitím pozoroval ohořelý vánoční stromek a přemýšlel, zda si ho má zapálit. "To ať tě ani nenapadne," řekl až hrozivě přísným tónem Ninive. Kam se poděla sladkost jeho hlasu? Atsushi položil stromek daleko od krbu a tvářil se jako hodné dítě.
Lilien se chvilku měřil s Lerviathanem pohledem, než zhodnotil kyselým pohledem to, co zbylo ze stromku. "Možná že ty ohořelé větvičky půjdou schovat pod řetězy nebo nějakými baněčkami?" skutečně už si nepamatoval, jak má vypadat správný vánoční stromek.
"Jo a pak z toho bude prvotřídní strašák do zelí," kývl Sky. "Dokonce bych řekl, že vystraší i vaše nepřátele v bitvě."
"Ale my jsme nepřátelé.. navzájem… teda podle papírů a rasové příslušnosti…"
"Dobře... takže - děsí mne to! Tato představa vánočního stromku mě děsí... nebojoval bych proti armádě z takových děsivých zjevů..." upřesnil Sky.
"Dobře," kývl Lilien hlavou a opřel si čelo o Skyovo rameno. "Takhle by se hezky spinkalo.."
"Já neusnu... ne... když zavřu oči vidím vánoční stromeček..." pronesl hraně vyděšeně démonek.
"Lásko," protáhl tiše upír. "Tak zavři oči a představuj si něco krásného.."
Sky zavřel oči, a po chvilce se začal smát. "Atsushi by mě zabil, kdyby viděl, co si teď představuji."
"A povíš mi to?"
Démon se na něho ještě víc přitiskl a pouze šeptal: "Viděl jsem tebe," přivřel oči, "a nebyl jsi zrovna ve slušné poloze a v oblečení." Nevinně se usmál.
"Hmm…" upír se mlsně olízl. "Asi by nám neodpustili, kdybychom se vypařili, že?"
"Ne, to rozhodně ne!" ozval se Atsushi.
"Víš, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné?" vložil se do toho zase Leviathan.
"To říká ten pravý, Leviathane," ušklíbl se na něj Ninive.
"Pánové jsou vánoce," pousmál se Adrien.
"A to znamená co, Adriene?" zeptal se ho Ninive. "Že všichni můžeme poslouchat cizí rozhovory?"
"Ne, že bychom se neměli hádat na úrovni dvouletých děcek."
"Já jsem tříleté dítě," přihlásil se Leviathan se smíchem.
"Tak o tobě už to víme nějakou dobu, Levi."
"Ano, mami," kývl na Adriena.
Adrien přetočil panenky a nachvilku vážně popřemýšlel, že by po něm něco hodil.
"Mami, dáš mi pusu?" zadíval se na něj smířlivě.
"Dal bych.. ale Atsushi je s tím stromečkem děsně nebezpečnej…"
"Já Atsushiho přeperu, pokud tě bude ohrožovat," hrdě vypjal hruď Leviathan.
"Jo.. nabodneš se na ten stromek sám co?" ušklíbl se Adrien ale přesto se svými rty dotkl těch Leviathanových.
"Já nejsem stromofil a náhodou jsem seme!" začal se perverzně, ale tak nějak pubertálně smát.
Lilien vyprskl smíchy.
"Ale pokud se někomu ten strom líbí, tak mu to neberu - jeho volba..." podíval se důležitě na Atsushiho.
"Perverzáku," zakroutil Ryuzaki hlavou.
"Ano?" hrdě Leviathan.
"Ryuzaki," povzdechl si Adrien. "Promiň, že ti kazím iluze, ale každém v této místnosti je perverzní."
"Kromě Ryuzakiho," poopravil ho Lilien.
"Ano, kromě jeho."
"Já si myslím, že Ryu je z nás nejchlípnější, jen to zatím tají..." zdělil svůj názor Leviathan.
"To je každého věc."
Atsushi se začal smát. "Přestavte si Ryuzakiho jako exibicionistu."
"Já bych ho hnal," ušklíbl se Lilien. "Někdo z nás přeci musí být čistý a vyvažovat nás, pánové, jinak skončíme v pekle,…"
"V pekle bude alespoň teplo," usmál se Leviathan. "Vezmem si plavky a budeme se koupat v lávě... vždy jsem po tom toužil!" Otočil se na Adriena. "Mami, že pojedeme na svatební cestu do pekla!" jak malé dítě, co chce bonbon.
"A kdo říkal že si tě chci vzít? Pche.. svatební cesta.."
"Tak teď jsem se urazil..." pohodil hlavou Leviathan a jeho bílé vlasy se mu rozlily po ramenech. "Už jsem koupil prstýnky, ale když nechceš, tak se tě ptát nebudu... a co ty, Ninive?" otočil se na jmenovaného. "Vezmeš si mě?"
Ninive hraně cudně a překvapeně zamrkal.
Adrien se na démona otočil s otázkou a rarášky v očích.
"Oh," vydal ze sebe Ninive. "Nikdy jsem si nemyslel, že mě miluješ... avšak... nemohu - skutečně nemohu se zaslíbit tobě. Jsi příliš dokonalý pro mě hříšného. Anděli, odpusť."
"Vypadá to, že tě nikdo nechce, Leviathane..." poznamenal Atsushi.
"Mno, tebe se, Atsushi, ptát nebudu," oplatil mu to. "Tak hold budu muset přece jen skončit u toho stromku."
"Chudáček stromeček.." povzdechl si Lilien.
Leviathan vstal od Adriena. "Stromečku můj překrásný, slibuji ti, že budu dobrý manžel... bude tě milovat v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud budu žít..." klekl si před něj.
"Amen," dodal Atsushi.
"Atsushi! Spal ho!" křikl na démona Lilien.
"Nespálím... já mám Leviathana rád..." jako malé dítě. "Je to můj kamarád!"
"Škoda."
Leviathan zůstal pod stromečkem a uraženě si je všechny prohlížel.
"Ale no tak, lásko," pousmál se Adrien a stáhl si upíra za rukáv k sobě na pohovku.
"Nebavím se s tebou," zamračil se na něj nejstarší z upírů.
Adrien na něj udělal psí očička.
"Ne, nic nebude... trp si za své hříchy!" stál si za svým.
"Amen," dodal Atsushi.
"Co s tím Amen dnes všichni máte?" pozvedl obočí Lilien a všechny je přejel pohledem.
"Amen tu říkám jen já!" chránil si své výsadní postavení Atsushi.
"Blázne."
"Zatím neslintá, ještě je to s ním dobrý," poznamenal Ninive s úsměvem a pohladil Atsushiho po tváři. "Ale možná by potřeboval tu svěrací kazajku..." objal ho a táhl znovu k sedačce.
"Nini, připomínáš mi pravěkého lovce, jenž si táhl svou oběť do jeskyně," zazubil se Leviathan.
"Pche! Takže vy tu perverzárny provozovat můžeme a vy ne?" postěžoval si potichu Lilien a zakroutil hlavou.
"Já ho jen táhnu z vašeho dosahu, vy zlý..." ospravedlnil se Ninive s úsměvem.
"Pche!" odfrkl si Lilien. "Lásko, pojďme někam…." boule v upírových kalhotách musela jasně dokazovat kam. Zadeček jeho milovaného ve klíně mu zřejmě na klidu nepřidal.
"Jsi nenasytný," povzdechl si chlapec.
"Ano.. tebe," zašeptal mu upír do ouška smyslně.
Sky se podíval na svého bratra Niniveho, že by potřeboval již odejít, zda by mu nepomohl. Ten zakroutil hlavou. Velice dobře hraně zívl. "Myslím, že už je skutečně dost pozdě - měli bychom jít do postýlky, ať jsme čílí a zdraví..." pronesl a usídlil se na Atsushiho hrudníku.
"Vždyť je teprve.. půl třetí ráno?" pousmál se Adrien.
"Ale každý si nespí přes den jako někteří," zamračil se na něj Ninive.
"Tak dobře…." pokrčil hnědovlasý upír rameny. "Vzhůru do postýlek."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama