Sen pro vránu; 02a

6. ledna 2010 v 14:00 |  Sen pro Vránu
Seděl v autě a nervózně si o sebe třel prsty, na kterých měl upravené a nalakované průsvitným lakem své dlouhé nehty. Vlasy mu spadaly v dvou pramenech do obličeje, jinak je měl ležérně zčesané dozadu a spletené do volného účesu, který vypadal upraveně, ale ne vyumělkovaně.

Obličej mu zdobilo jemné namalování, jen zdůrazněné oči a prodloužené řasy, dokreslené vše jemnými světlými stíny a přirozeně růžovou rtěnkou. Kolem krku měl starorůžový hedvábný šálek, který působil velice elegantně a díky tomu usměrňoval i zbytek jeho oblečení. Černou košili s širokými rukávy, která ovšem byla ušita tak, aby mu odkryla jeho krásně kostnaté ramena; tu měl přepásanou taktéž černým korzetem, jež byl ovšem decentně zdoben obrysy růží stejné barvy jako šálek. Nohy mu zakrývala sukně ze starorůžové podkladové látku, na níž byla rozevlátá celistvá černá nepříliš průhledná krajka růží, kterou měl pod kolena, když stál, ale nyní seděl a tak se ukazovaly jeho překrásné nohy v černých silonkách. Na nohách měl dokonce boty na podpatku, čímž se zdály ještě delší. Nezdobil ho jediný šperk, což byla zajisté chyba ve vybrané společnosti, dámy budou ověšené zlatem jako středověcí papežové. Ale na druhou stranu téměř nebylo poznat, že je chlapec.
Michael seděl vedle něj na místě řidiče a hledal místo, kam zaparkovat auto. Jako vždy oblečený v riflích a fialové košili, vkusně doplněné ležérně uvázanou kravatou, vlasy nedbale natužené do rozcuchu. Kdyby ho tak viděl otec… sám pro sebe se ušklíbl a zaparkoval. Vytáhl klíčky ze zapalování a vystoupil. Musel projevit trochu galantnosti a tak šel Vikymu otevřít dveře. Nabídl mu ruku, aby mu tak pomohl vstát, jako by byl nějaká dáma a prohlížel si ho. Byl nádherný, ostatně jako vždycky. Byl rád, že oblečení, které mu vybral, chlapci slušelo a viditelně se mu i líbilo. Pousmál se. "Připravený na bandu snobů?"
Viky se pokusil usmát a kývl. "Jen nevím, zda oni jsou připravení na mě," pokusil se o drobný žert. Přijal jeho nabídnuté rámě a vystoupil z auta. Podpatky neměl až tolik vysoké, aby na nich nedokázal chodit, ba naopak cítil se jistěji, než předpokládal. Trochu se do jeho těla opřela zima, která ho přece jen přinutila, aby se tolik nebál společnosti, v níž bude, ale spěchal se zahřát. Zhodnotil se raději ještě pohledem, zda skutečně na něm není poznat, že je chlapec a zadíval se na dveře. Čekajíc, kdy již půjdou do tepla budovy.
"Tak pojďme," zašeptal mu Michael do ouška. "I-když vypadáš v tom tak hezky, že bych tě nejraději položil na zadní sedadla a svlíkl to z tebe. Což v podstatě nemá logiku…"
Chlapec se potichu zasmál a nechal se vést do restaurace. Snažil se působil, co nejvíce jako dívka. Trochu se k Michaelovi přitiskl, aby zahnal zimu, která si ho brala se stejnou urputností jako jeho zákazníci. "Jak se tam mám chovat? Vůbec nic o tom, co děláte nevím... ale nejspíše jsem na tom stejně jako ostatní přítelkyně."
"Zásada číslo jedna," šeptl k němu Michael spiklenecky. "Nedej znát, že se nudíš…"
Vikymu se rozšířil úsměv. "Při nejhorším se usídlím u skleničky alkoholu, a pak si zatančím kankán na stole," řekl nadneseně. Popravdě by mu vůbec neměli nalít, když mu ještě nebylo ani osmnáct. A on sám příliš alkoholu neholdoval, nechutnalo mu to a pokud by se snažil utápět v něčem žal, tak už by dávno byl na drogách - pak by dělal tu nejlevnější prostitutku.
Michael se pousmál. "To zní lákavě…" zašeptal chlapci do ouška. "Mimochodem," začal vážně. "Asi se tě budou vyptávat, jak ses se mnou seznámil, jak dlouho spolu chodíme a nejspíš i to jakej jsem v posteli. Věř mi.. mluvím ze zkušenosti," hořký úsměv. "Nechám prostor tvé fantasii…"
"Pokusím se neudělat z toho sci-fi," slíbil mu.
Muž přikývl. "Nemám sci-fi rád. Holduji spíše žánru fantasy v oddělení dlouhozubých tvorů."
"Upíři?" zeptal se chlapec se zájmem. "také jsem o nich četl, když jsem měl trochu víc času." Dál své problémy nehodlal rozebírat. Neměl čas vůbec na nic. Byl rád, když se pár hodin vyspal.
"Mám toho plnou knihovnu. Jsem cvok," konstatoval Michael. Ale nemůže přece jen celé dny sedět nad účty a počítat čísla. To by hráblo snad každému! "Můžu ti později něco půjčit, pokud si budeš přát."
"Děkuji za nabídku," poděkoval mu jemným tónem, i když si byl téměř stoprocentně jistý, že si od něj nikdy nic nepůjčí. Zdálo se mu to nevhodné, když si uvědomil, že je pouze jeho stálým zákazníkem a neměl by se na něj jakkoliv poutat. A také moc dobře věděl, že nebude mít čas.
Michael zbytek cesty do luxusního apartmánu, vyhrazenému pro dnešní noc firmě, pro kterou pracoval, mlčel. Jen se příjemně usmíval a mladého prostituta si tiskl k boku. "Viky, kolik ti je vlastně let?"
Chlapec chvíli otálel s odpovědí. "Za necelý měsíc mi bude osmnáct," sdělil mu nakonec.
"Aha," zašeptal muž. "Mému bratrovi bude za tři dny sedmnáct. Napadlo mě, že by jste mohli být tak podobně staří…"
Neměl rád, když ho zákazníci přirovnávali k jejich rodině. Připadal si při tom divně a lacině, jako náhražka milovaných. Levné zboží na ukojení velkých tužeb. Proto mu na to nic neodpověděl a raději se rozhlédl kolem sebe. Bylo to tam plné přepychu a bohatství již od prvního pohledu.
"Chtěl jsem se tě zeptat… co by takovej sedmnáctiletej kluk mohl chtít k narozeninám?"
Prostituta tahle otázka upřímně zaskočila. Pokrčil rameny, ale přesto se zamyslel. "Je těžké něco navrhnout, když ho vůbec neznám," postěžoval si. "Podle toho, co rád dělá... pokud třeba má hudební sluch a píli, tak byste mu mohl dát kytaru nebo jiný hudební nástroj. Ale takhle, když vůbec nevím, co by se mu mohlo líbit, nic asi nevymyslím." Odmlčel se. "Já jsem na své sedmnácté narozeniny chtěl vyhřátou vanu s voňavou pěnou a volný čas, který bych v ní mohl proležet."
Michael si povzdechl. "Možná bych mu měl koupit vlastní byt…" žít u nich doma bylo utrpení! Nakonec se rozhodl změnit téma. "Támhle je náš ehm… stůl," ukázal na obrovský stůl s nejméně 12cti místy. "Po hodině to začne být nepříjemné, po dvou hodinách sezení tě začneš bolet zadek a vsaď se, že po čtyřech už nevstaneš," zakroutil hlavou. "Cítíš, jak ze mě sálá nadšení?" trochu sarkasticky.
Chlapec se usmál. "Práce je práce," možná trochu škodolibě. Jeho také bolíval zadek, až si nemohl sednout nebo chodit, ale to od zcela jiné činnosti. Přivřel oči a podíval se na přítomné osazenstvo. "Takže odteď mám mluvit v ženském rodě a na všechny se přihlouple usmívat, aby se mne co nejméně vyptávali?"
"Hmm… být tebou, přemístím se k tomu nádherně zdobenému stolu plnému sladkostí, zákusků, jídla a pití…" zašeptal s úsměvem. "Obzvláště to tiramisu vypadá nádherně."
"A pak se budu moc vydávat za těhotnou přítelkyni..." poznamenal. "A vy už brzy budete mít děťátko, že? A co to bude? Chlapeček hezký po tatínkovi nebo holčička po vás?" napodopil šeptem hlas nějaké bohaté zvědavé paničky, poté se jemně začal smát.
"Samozřejmě holčička tadyhle po mamince, aby zdědila její krásu," skryl do věty kompliment.
Chlapcův úsměv se ještě o něco rozšířil. Už nebyl tolik nervózní, i když by možná měl, protože si jich začali všímat. Doufal, že je dostatečně zamaskován a nikdo nepozná, co je skutečně zač. Připadalo by mu to hodně potupné, kdyby se přišlo na to, že je převlečený chlapec za dívku. Nevadilo by, kdyby přišel hrdě jako prostitut - samotnému to znělo směšně - ale tohle by pro něj byla jistým způsobem velká potupa.
"Šéf," znělo to jako tiché, nespokojené zasténání, když se jejich směrem začala řítit tlustá, avšak elegantně oblečená koule s od kadeřníka upravenými vlasy a knírem. Páchl drahou kolínskou.
Viky nyní věřil ve svou hereckou schopnost a trochu víc se přimkl na Michaela, jak se za ním snažil schovat nebo možná věřil, že v případě nouze ho ochrání. Šlo přece hlavně o jeho pověst. Jen opatrně si prohlížel muže, který se k nim valil a snažil se, aby působil co nejmileji a bezbranně.
Muž ho objal kolem pasu a přimkl si ho k sobě. Tak nějak ochranitelsky, avšak dával pozor na chlapcovi modřiny. Byl zvědavý, jak se tohle ještě vyvine.
Chlapec jeho dotyk přijal, i když normálně by se nad ním zamyslel, že není vhodný pro pouhý obchodní vztah a čekal, co se bude dít. Doufal, že neuslyší na svou krásu příliš poklon a nebudou mu chtít olizovat ruku - tedy líbat sličnou pannu na ručku - protože toho měl plné zuby, jak se ho stále někdo dotýkal.
"No vida," usmál se křivě šéf. "Pan Vávra dorazil, výjimečně i s doprovodem, jak vidím?" jeho hlas zněl velice ulízaně a tolik neupřímně. "Ovšem oblek jste si nemohl obléci, že? Víte, že dnes je to obzvláště důležité!"
Prostitut nepatrně vzhlédnul na muže, nevypadalo to, že by si všiml jeho opačného pohlaví, než bylo na místě. Přesto věděl, že tenhle druh bohatých se umí dokonale přetvařovat. Michaelův šéf mu od první chvíle nebyl sympatický. Už si viděl, jak je od něj někde na záchodku nucen k perverznostem. Potlačil nutkání se otřást hnusem, i když na podobné muže byl zvyklý. Michael byl mezi jeho zákazníky světlou výjimkou.
"Už jsou tady?" zeptal se šéfa místo toho, aby ho pozdravil. Chlapce si přitiskl k boku pevněji, když se šéfův pohled zaměřil na Vikyho. Ten svit v starcových očích se mu vůbec nelíbil a navíc... ani drahá kolínská nemohla zakrýt pach potu.
Viky vůbec nevěděl o čem mluví, ale raději se o to ani nezajímal. V duši se sám sobě zasmál, že ani toho hloupoučkého nemusí dělat, skutečně jím je. Nebo si tak alespoň připadal.
"Čeká se jen na tebe," důležitý pohled. "Pojď!" vyštěkl a otočil se na patě. Ještě stihl Vikymu věnovat křivý úsměv. Prokoukl tu jejich lest… Hmm ale ten klouček byl k nakousnutí!
Michael si povzdechl a naklonil se ke chlapci. "Snaž se si to tady užít, až to bude nesnesitelné, mám v kapse mp3."
Chlapec pouze kývl a rozhlédl se. Všiml si pohledu, který na něj vrhaly dámy zde přítomných pánů. Už se viděl, jak jim bude odpovídat na dotěrné otázky a předem se litoval. Štěstí, že za to dostane dostatečně zaplaceno.
"Pojedeš pak ke mně domů? Rád bych to z tebe svlíkl," zašeptal mu Michael do ouška. Nějak si tu část chlapcova těla oblíbil. Přejel mu dlaněmi po zádech - nějak se nechtěl od Vikyho vzdálit.
"Pokud budete chtít," a jemu nezavolá nějaký zákazník, který by nabídl víc, tak k němu pojede i vcelku rád.
Potěšeně ho políbil na boltec ouška. Nevadilo mu, že se na ně hodně lidí dívá. "Bude to zajímavá sumička.. za včerejšek i dnešek, neboj," vždycky dobře platil - obzvláště Vikymu.
"Děkuji," nevěděl, co jiného by mu měl říct. Usmíval se a přitom trochu vystrašeně pozoroval všechny okolo. Nevadilo mu, že je vidí, jak si prokazují "náklonnost", jako spíše představa, že se s nimi přece jen nakonec bude muset bavit.
"Závidím ti to tiramisu," on se k tomu stolu ani nedostane. "Dej si i za mě a pak budeš referovat."
"Dobře, ukáži jim všem, že jsi krásná těhotná přítelkyně s pořádnými chutěmi na sladké," ušklíbl se s rarášky v očích.
"Krásná?" pozvedl obočí. "Nádherná," otřel se svými rty o ty prostitutovi a pustil ho ze své náruče. Ještě se na něho usmál a zamířil ke stolu.
Chlapec osaměl a najednou nevěděl, co má dělat. Ještě nikdy na podobné akci nebyl. Přešel ke stolu s jídlem a prohlížel si pokrmy, které na něm byly. Neměl moc chuť, obecně jedl hodně málo a také na to vypadal, byl drobný a hubený.
Dívky, které tvořily doprovod všem společníkům firmy se kolem chlapce shromáždili a chvilku si jej prohlíželi a špitali si mezi sebou.
Viky o nich moc dobře věděl, ale snažil se působit, co nejvíc přirozeně v téhle společnosti, takže se tvářil, jakoby mu to vůbec nevadilo, i když ho znervózňovaly. Dál si prohlížel nabídku jídla a bylo mu jasné, že po tak dlouhém zkoumání si něco bude muset vzít.
"Ahoj," pozdravila ho jedna z dívek. Ostatní se rozesmály. "Já jsem Veronika a ty?"
"Vivien, pro přátele Viky," podal jí ladně ruku a na tváři se snažil mít přátelský úsměv. Přímo nenáviděl takový druh žen. Když se na ně tak díval, říkal si, že je v očistci. Musí zaplatit za všechny své hříchy. Jen doufal, že se nesmějí jemu - nepřišli na to, kdo skutečně je.
Dívka se na něj usmála a podívala se na ostatní dívky. "Ty.. ty jsi tu s Mikim?" zeptala se.
Prostitut pouze s úsměvem kývl. Neměl, co jiného na to říct. Vypadalo to, že to dívky překvapilo.
Dívky se po sobě podívaly. Všechny byli jaksepatří zvědavé - některé dokonce příliš. Viky se ocitl v jejich obležení a ony na něj chrlili otázky tak, že ani kdyby chtěl, nemohl by na všechny odpovědět.
"Odkud se znáte?"
"Jak dlouho?"
"Ježiši to musí být taaak sladké být s ním!"
"Jak jsi ho zbalila?"
Po téhle otázce všechny zvědavě utichly.
"Ehm," stydlivě se usmál, aby si tak získal trochu času na vymyšlení nějakého příběhu. Hlavně ať je to alespoň trochu věrohodné. "Bylo to takové zvláštní," začal a dával si pozor, aby mluvil trochu vyšším - ženštějším - hlasem, "zcela náhodou jsme se potkali v nákupním středisku."
Dívky se na sebe podívaly. "A dál?" zašeptala jedna z těch odvážnějších.
Dál? Zatraceně! "Potřebovala jsem podat zboží z vyšších regálů - však vidíte, nejsem zrovna vysokého vzrůstu a oni v těch obchodech dávají všechno tak vysoko..." ozvalo se chápavé zamručení, které také očekával. "A Michael projevil svou galantnost a pomohl mi," pokračoval dál, když se trochu dívky uklidnili. "Celá jsem se před ním rozklepala, jak mi připadal božský, že jsem byla schopna jen špitnout: Děkuji a nic víc..." na tváři si zformoval úsměv plný vzpomínek, přičemž se mírně začal červenat. Tolik se do své role vcítil.
Všechny dívky v nákladných společenských toaletách a dokonalými účesy udělali tiché: "Ach..!"
"Ale Michaela má nemluvnost neodradila a začal se o ně zajímat," pokračoval dál. "Určitě si dokážete představit, že jsem z toho byla ještě roztřesenější." Sám si na svou větu pokývl. "Poté, co jsem svůj nákup zaplatila, mne doprovodil k autu a požádal mne u můj telefon." Odmlčel se. "Když jsem mu ho dávala, myslela jsem si, že již nezavolal, ale on to hned druhý den udělal..." Zářily mu oči, i když vyprávěl naprosté lži. S Michaelem se seznámil na ulici, když se mu vybídl jako to nejvulgárnější dítě.
"To je tak romantické!" zasténala Veronika. "Já se s tím svým seznámila na večírku…" ostatní dámy zasténaly.
"Teď ne, Veroniko! Tu historku tu slyšel každý nejmíň desetkrát!"
Viky nevěděl, jak se má chovat. Své si už asi odbyl a nyní je bude muset poslouchat. Možná by bylo dobré si sednout. Čtyři hodiny sedět je lepší, než čtyři hodiny stát.
Drobná blondýnka se k Vikymu naklonila. "Jen tak mezi námi děvčaty, chápeš," šeptla. "Jaký je v posteli?"
"Ale to přece nemůžu jen tak rozhlašovat..." zatvářil se stydlivě, avšak vkradl do toho trochu výrazu, že by se tím chtěl pochlubit.
"No ták!" přišoupla se k němu ještě blíž. "Povídej!"
Viky ještě chvíli dělal drahoty, než přece jen kývl, že jí to řekne. "Je jemný, neskutečně jemný," rozplýval se a ona to skutečně byla pravda. "Nikdy jsem nepotkala tak jemného muže, ale také mu ani nechybí vášeň..." Co víc ještě k tomu mohl říct?
V tu chvilku se Michael zadíval jejich směrem a kývl na Vikyho, že pokud chce, může jít za ním.
Blondýnka, co stála Vikymu po boku se naklonila k ostatním dívkám a vše jim ihned vyslepičila.
"Pokud mne omluvíte," usmál se na ně prostitut a s radostí se z jejich přítomnosti vypařil. Zamířil si to ladným krokem ke svému zákazníkovi a snažil se působit, co nejvíce jako zamilovaná dívka, která je ráda, že ji za sebou její přítel zavolal. Přišel k němu a podíval se po ostatních mužích. Najednou si připadal jako kurtizána, která má obstarat potěšení celému parlamentu.
"Nic mi neříkej," poprosil ho. "Stejně to budu poslouchat ještě tři měsíce."
"Omlouvám se," zašeptal potichu chlapec.
Michael vstal, aby mu mohl nabídnout židli, jednání bylo na půl hodiny pozastaveno. "Tak jsem to nemyslel," usmál se na něj. "Není proč se omlouvat!"
Chlapec se posadil, ale nic na to neřekl. Cítil na sobě ještě dotěrnější pohledy než předtím, když ho sledovaly ty nanynky. Potichu si povzdechl a podíval se na Michaela, jakoby čekal instrukce, co má dál dělat.
"Stihl sis alespoň dát to tiramisu?" optal se, aby konverzace nevázla. Sám se posadil na vedlejší židli a bojoval s touhou stáhnout si chlapce k sobě do klína a líbat ho.
"Nestihla," použil ženský rod, protože si na něj za tu chvíli zvykl. "Obklopily mne a já jsem nemohla nic, než se podrobit výslechu." Usmál se.
"A toužíš to napravit nebo necháme zdejší kulinářské skvosty nedotčeny?"
Pokrčil rameny. "Asi nedotčené," odpověděl, skutečně neměl hlad a ani chuť. "Ale pokud chcete něco donést, stačí říct."
"Já bych odtud chtěl hlavně vypadnout," unaveně. Samé kecání pro nic a čas utíkal. Natáhl k chlapci ruku.
Chlapec ji přijal, ale tak nějak nevěděl, co na to říct. Nemohl říct, že se mu zde líbilo, to rozhodně ne - ty slečny, které ho prve obklopily již nikdy nechtěl mít blíže než dvacet metrů od sebe. Ale na druhou stranu Michael tu byl z nějakého důvodu, a tím byla práce, takže se měl smířit s přítomností zde. Tohle bylo vždy jeho heslo - smířit se s prací. Smířit se s tím, jak odporně vypadávají jeho zákazníci a jak nelidsky se k němu chovají.
Michael se pousmál a opřel se zády o opěrku židle. Trochu zatahal za ruku, aby chlapci naznačil, že by si přál, aby se mu posadil do náruče, avšak netrhal s jeho rukou nijak násilně. Choval se k ní, jako by byla z porcelánu - koneckonců, bylo na Vikym, jestli si za ním sedne. Michael doufal, že chlapec ví, že má na vybranou.
Chlapec se postavil a udělal to, co po něm jeho zákazník chtěl. Nebylo mu to proti srsti, takže to vyplnil, i když mu Michael dal najevo, že nemusí. Stále na sobě cítil pohledy přítomných, ale ignoroval je. Má se chovat jako jeho přítelkyně, tak se tak bude chovat.
Objal chlapce kolem pasu a tvář zabořil do jeho voňavých vlásků. Přitiskl si ho k sobě, protože ho momentálně potřeboval cítit. Bylo to příjemné, někoho se dotýkat…
Prostitut nevěděl, jak se má chovat. Nebyl k němu nijak odtažitý, ale také se příliš nesnažil působit, že je mu to příjemné. Položil své nepříliš chlapecké ruce na ty mužovy, dál mu ovšem již nevycházel vstříc. Nevěděl, zda má být ticho. Chvíli se rozmýšlel, než promluvil. "A co třeba vašemu bratrovi koupit lístek na koncert jeho oblíbené skupiny?" nabídl. K tomu chlapec nepotřeboval mít žádnou schopnost a dárek mohl využít.
Michael si povzdechl. "To je těžké," zašeptal. "Otec ho nikam nepouští..!" bylo mu to líto, obzvláště, že vše byla jen jeho vina. Kdyby nebyl… jak ho otec nazval?... buzerant, tak by Iwai nikdy takto netrpěl.
Chlapec přivřel oči. "Aha," kývl, že už se nebude pokoušet nic vymyslet. Nemohl vědět, co by bylo pro něj nejvhodnější, protože vůbec neznal jejich poměry v rodině. A ani je znát nechtěl.
Sklonil se k chlapcově krku a políbil ho na odhalenou kůži. Rty sjel i k rameni. "Hezky voníš," poznamenal.
Viky mu na to nic neodpověděl.
Firemní společníci se začali vracet ke stolu a Michael nespokojeně zasténal. "Budu se tě muset vzdát…."
"Vstříc tygrům..." zašeptal si skoro jen pro sebe a čekal, až ho Michael pustí, aby mohl vstát. Zajímalo ho, jak dlouho tu ještě budou, ale nezeptal se. Mohlo mu to být jedno, zaplaceno přece jen dostane.
Přestal chlapce svírat. "Ještě tak hodinku, Viky," zašeptal mu do ouška.
"Dobře," zašeptal. Vstal, a aby utvrdil představu jejich vztahu v obecenstvu, které je sledovalo, sklonil se a jemně ho políbil na rty. Poté se usmál a vydal se pryč. Doufal, že si to Michael nebude vykládat nějak nepatřičně, protože postřehl, že je překvapený.
Michael pobaveně zakroutil hlavou a obrátil svou pozornost ke stolu, na kterém leželo několik stoh papírů - smlouvy, účty…. Všechno možné. Vzhůru do pekel… pomyslel si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama