Sen pro vránu; 03b

7. ledna 2010 v 0:00 |  Sen pro Vránu
Vysoká postava s delšími černými vlasy šla ulicí a rozhlížela se okolo sebe. Na sobě měla dlouhý černý plášť, který jemně vál při její chůzi. V ruce podél těla držela cigaretu, která halila své okolí do kouře. Na ukazováčku téže paže se jí leskl stříbrný prsten s křížem, na kterém byla nabodnuta vrána.

Najednou se muž zastavil a otočil k pootevřeným dveřím do polorozpadlého skladiště. K světlým úzkým rtům si přiložil cigaretu a popotáhl. Najednou se zdálo, že nikam nespěchá.
Pozoroval ho, snad jako každou noc, kdy černovlasý vytáhl do boje za spravedlnost. Podle něj předem prohraného. Tento svět nemohl být lepším, lidé se den ode dne nemohou stát hodnějšími. V jejich povaze je ničit. Vše, kolem a sebe a s co největším dopadem na ostatní. Přikrčil se co nejvíc ke střeše, aby si ho černovlasý nevšimnul.
Zaklonil hlavu dozadu a užil si posledního nasátí kouře, než cigaretu odhodil a zašlápl. V téhle části města bylo tolik odpadků, že skutečně stačil jediný nedopalek a celé by to zde hořelo. Odfrkl si a znovu se podíval na pootevřené dveře. Tak co? Kolik jich tam dneska bude? Několik feťáků, kteří se skrývají před zimou a hledají bezpečné místo, aby se mohli oddávat své závislosti? Nebo spíše výrobci toho svinstva? Možná narazí jen na několik prostitutek... Avšak každý z nich je tolik prohnilý, že již pro něj není cesty zpět a zaslouží si smrt.
Seskočil ze střechy dolů a měkce dopadl na ze jako nějaká kočka. Musel se chovat co nejtišeji, aby si ho černovlasý nevšimnul a on mohl využít moment překvapení. Nedovolí mu zabít další lidi. Ne… držel se u zdi, když ho zpod přivřených víček sledoval.
Černovlasý vešel do budovy a rozhlédl se, dlouhá chodba, která z nějakého pro něj nepochopitelného důvodu nebyla ani pokreslená, ani v ní neleželi feťáci. Z toho usoudil, že se zde jedná o něco většího, než pouze úkryt před zimou.
Následoval ho, i-když stačilo, aby se černovlasý otočil a uvidí ho. Zde se nebylo kam schovat, avšak on prostě musel jít. Zabíjet je špatné. I-když černovlasého by on zabil velice rád. On si smrt zasloužil. Za to, kolik již zabil lidí by dostal doživotí.
Muž v dlouhém černém plášti pokračoval dál chodbou, až došel k posledním dveřím, které byly mírně pootevřené. Jejich prosklenou částí pronikalo slabé světlo z vedlejší místnosti. Vytáhl zbraň a odjistil ji. Dnes to chce mít rychle za sebou, vejde a všechny je postřílí. Pokud mu v tom ovšem osoba, co jej tak dlouho sleduje, nezabrání. Věděl o ní, ale nedával to najevo - díky tomu moment překvapení bude vždy na jeho straně.
Damien se dotknul své zbraně. Nebyla tak účinná, jako pistole, ale on měl dýky raději. Vyhovovaly mu víc, než cokoliv jiného. Láskyplně přejel po krátkém jílci, než dýku vytáhl a skryl ji do rukávu.
Chvíli se rozmýšlel, jak to má udělat. Poslouchal, kolik lidí - pokud se tak dalo říkat té chátře - je uvnitř. Nejvíce pět a předpokládal, že nebudou ozbrojeni. Nadechl se a s výdechem vrazil do dveří, aby se otevřeli. Rychle zhodnotil situaci a mezitím poslal dveře zpět, aby se zabouchly a on tak od sebe odřízl svého pozorovatele. Ten se k nim nemohl dostat dřív, než se zabouchly, takže kdyby ho chtěl následovat, musel je otevřít na kliku.
Černovlasý se zadíval na dvě malé holčičky, které se krčily v rohu a mrtvého těla snad jejich matky, která se předávkovala. Dívky synchronně vykřikly, když uviděli v těch dlouhých prstech zbraň. Přitiskly se víc k sobě a začaly se třást.
Damien přimhouřil oči. Tak vrah jde dělat svou "práci"? a to ho má nechat? Jeho tvář zhyzdil úšklebek. Tak to se tedy chlapec přepočítal. Jsou i jiné vchody do tohoto doupěte, to on dobře věděl. Rozběhl se.
Muž v kabátě přešel ke děvčátkům a klekl si, zbraň položil vedle sebe. Natáhl ruku k jejich matce a ujistil se, že je skutečně mrtvá. Poté se podíval na její dcery. Pozoroval je a přemýšlel, co s nimi má udělat. Žádné dítě si nezasloužilo zůstat na ulici bez pomoci, i když jeho rodiče byli sebehříšnější.
Vstoupil dovnitř skrytým vchodem a pozoroval každý pohyb černovlasého. Přimhouřil oči a byl připraven okamžitě zasáhnout, kdyby černovlasý projevil byť sebemenší tendenci k tomu, že by někomu ublížil.
Přivřel oči. Zbraň si držel na dosah ruky, přesto se natáhl k jednomu z děvčátek a pohladil ho po tváři. "Nemusíš se mě bát," zašeptal. "Jak se jmenuješ?" zeptal se ho vzápětí. Musel je odsud dostat než prochladnou a skončí jako jejich matka.
Damien naklonil hlavu na stranu. Stále pozoroval chování černovlasého, avšak nevypadalo to, že by se chystal zaútočit. Oddechnul si.
Dívky dál zarytě mlčely.
Vrátil svou pistoli na místo pod kabátem a nabídl jim obě ruce. "Musíme jít," snažil se na ně být, co nejněžnější, aby se ho nebály, i když si myslel, že ten příchod nejspíše nedokáže odčinit a vymazat. Budou se ho bát, ať udělá cokoliv. "Dovedu vás na místo, kde bude teplo a dají vám tam najíst," nabídl jim.
Damien zavrčel. "Nedotkneš se jich," zašeptal velice tiše a hodil dýku. Ta se zabodla těsně vedle černovlasého - přesně tam, kde měla.
"Blázne," odfrkl si, ale neotočil se. Jakoby si byl jistý, že mu nedokáže ublížit. Stáhl ruce, které nabízel děvčátkům, protože teď na jejich záchranu nebyl čas. Věděl, kde jeho nepřítel přesně je a kdyby chtěl, už ho dávno mohl zastřelit. Ale něco ho nutilo, aby počkal. Snad toužil poznat, kdo to je. Před se šelma snaží ulovit druhou.
Damien se stáhl do stínů. Z této pozice nemohl nic udělat a možná bylo hloupé, nechat se objevit. Promluvit. Avšak musel. Ty dívky s ním nikam nepůjdou. On je vrah!
Černovlasý se postavil a vytáhl ze země nůž. Vzal ho do ruky a bez jediné emoce ho nesl k jeho majiteli. Pomalým krokem šelmy jen provokoval nepřítelovu trpělivost. Pozoroval ho ovšem ostražitě. Musel být připraven zaútočit...
Damien přivřel oči. "Přišel bych si pro ni sám," zašeptal, možná v tom byl i podtón zavrčení. Stále byl ve stínu, takže černovlasý nemohl vidět jeho tvář. Ale k jejímu odhalení stačilo už jen pár kroků.
Muž v dlouhém kabátě se usmál. "Je slušné podat vlastníkovi věc, která mu nedopatřením upadla," odpověděl mu na to. Přejížděl po dýce prsty - působil při tom jako slepec, který se snaží poznat, co to má v rukou.
"Pozor, ať se neřízneš," ušklíbl se Damien a vzal si svou dýku zpět svými chladnými prsty. "Myslím, že oba víme, že neupadla jen tak… náhodou," to poslední slovo si až vychutnával.
"Když neupadla náhodou, tak tedy proč?" podíval se do jeho tváře. Byl o něco vyšší než on, takže se musel nepatrně klonit. Prohlížel si ho a přemýšlel o tom, proč zrovna někdo takový ho sleduje. Nepůsobil jako lovec.
"Možná spadla úmyslně…" přimhouřil Damien oči.
Ušklíbl se. "V tom případě bys měl takových úmyslů zanechat, mohlo by se ti něco stát," poznamenal. "A teď mě nechej, musím se postarat o ty děvčátka," chystal se otočit a odejít zpět za těmi dětmi.
"To jsi tak naivní, že věříš, že tě nechám?" chladně. "Vrah jako ty nemá co sahat na děti."
"Vrah?" nadzvedl jedno obočí. "Nejsem vrah, pleteš se..." Vydal se za dívkami, které je oba pozorovaly stejně vyděšeným pohledem. Boly se jich stejně. Nejraději by utekly, avšak neměly kam.
Chytnul ho za zápěstí. "Myslím, že se nepletu," zasyčel.
Černovlasý chlapec se na něj znovu podíval. Probodl ho svým modrým pohledem, který se najednou zdál až zlověstně tmavý. Přesto muž jistým způsobem působil přitažlivě. Zhluboka se nadechl a vykroutil svou ruku ze sevření trhnutím.
"Co si o sobě myslíš, že jsi?" dolehl k němu přesto Damienův šepot. "Ochránce lidstva? Spasitel?"
"Jsi jeden z mála lidí, kteří chápou, že policie a stát nikomu nepomohou od zla," odpověděl mu klidně. Nešeptal, ale také nemluvil příliš nahlas. Zdálo se, že má hlas postavený ve své přirozené výšce. Ale i tak byl hlubší a drsnější.
"Nedokážeš změnit svět," zakroutil Damien hlavou. "Lidé vždy budou takoví, jací jsou. To se nikdy nezmění. Je to jejich přirozenost."
"I kdybych měl zachránit jediný život tím, že zabiji zloděje, tak to s radostí udělám," přivřel oči. "Nejde mi o to změnit svět, ale dát alespoň pár minut života těm, kteří nejsou tak zkažení a mohli by zemřít pro hloupost, které je tenhle svět plný."
"Tím, že budeš sám zabíjet?" tichá, nevtíravá otázka. "Znám tě. Jsi nejlepší v ročníku, máš ty nejlepší známky, skvělé vyhlídky do budoucna a přitom stále nedokážu pochopit, proč tohle děláš… Proč si ničíš budoucnost. Proč tolik riskuješ?" jeho hlas přešel do chrapotu.
Zavřel oči a zakroutil hlavou. "Do toho ti nic není..." odsekl mu. Otočil se a tentokrát mnohem rychleji přešel k dětem. Snažil se změnit tón svého hlasu, i když ho ten rozhovor rozhněval. "Musíme jít do bezpečí," řekl k nim něžně, "tady zůstat nemůžete."
"Odvedu je pryč," nabídl své služby Damien. Stále nevycházel ze stínu, avšak byl si jist, že černovlasí již musel něco z jeho tváře vidět.
"Promiň, ale nevěřím ti," zakroutil hlavou.
"Stejně jako já nevěřím tobě, že se o ně postaráš a nezabiješ je hned, co mi zmizíš z očí."
Odfrkl si. "Kdybych je chtěl zabít, tak je zabiji i před tvýma očima," poznamenal. Avšak to neměl dělat, protože dívky se zalekly náhlého chladu v jeho hlase a bez jediného rozmyslu začaly utíkat. Dostaly se ke dveřím a běžely dál. "Vidíš, co děláš!" zaklel na jeho adresu a přemýšlel, zda má cenu se za nimi vydávat. Mohly se schovat, v kterékoliv místnosti zde. I když to věděl, vydal se ke dveřím, aby je našel.
"Já?" pousmál se poprvé Damien. "To spíše ty jsi je vyděsil."
"Kdyby si tu nebyl..." rozzlobeně se na něj podíval.
"Tohle je bohužel sporné… Já bych tu nebyl, pokud by jsi tu nebyl ty…"
"A teď mě ještě zdržuješ!" zavrčel. Ty dvě dívky už mohly být kdekoliv, nemělo cenu se za nimi vydávat.
"To ty ses rozhodl, že tu zůstaneš a nepoběžíš za nimi…"
Přešel k němu a přirazil ho zády ke zdi. Chlapec na to ani nestihl reagovat. Skutečně netoužil po tom, aby mu někdo připomínal jeho chyby. Netoužil slyšet posměvačný hlásek, který bude vše komentovat, protože by se ještě mohlo stát, že by jeho přesvědčení ochablo. Vytáhl zbraň a přiložil mu ji ke spánku. Nikdy nezabíjel nevinné a tento chlapec svou vinnu neprokázal, ale... tolik ho provokoval. Díval se zpříma do jeho očí a obličej měl jen nepatrně vzdálen od toho jeho.
"No tak to udělej," zašeptal Damien. On se smrti nebál. "Zabij mě a nech mou krev ať ti pošpiní ruce."
Černovlasý zavrčel, protože tohle udělat nemohl a chlapec, kterého držel, to moc dobře věděl. "Podle tebe jsem vrah, tak proč by mi mělo vadit zabít zrovna tebe?" snažil se ho znervóznit stejně, jak byl nervózní on. Přesto ho pevně chytl pod krkem a zastrčil si pistoli zpátky na její místo.
"Jsi vrah, který má své zásady. Zklamal jsi mne, pokud je dokážeš tak snadno porušit," nijak se mu nebránil.
Zakroutil hlavou, že tohle nemá cenu. "Půjdu," oznámil mu. "A ty mě přestaň sledovat." Cítil se tak bezbranný, když mu ničím nemohl vyhrožovat. Neubližoval nikomu, kdo si to nezasloužil. A on se prohřešil jen tím, že ho provokuje a má jiný názor - podle černovlasého příliš naivní, ale ne špatný.
"Tak brzo se vzdáváš?" zašeptal pobaveně a trochu se usmál. "Nemohu tě přestat sledovat," zakroutil hlavou. "Nemohu dovolit, abys dál vraždil. Zbavíš se mne jedině tím, když mě zabiješ…"
"Ty nejsi ten, proti kterému bojuji," byla to odpověď na vše. Nevzdává se, ale nechce pokračovat v boji, protože by zabil jedině tak toho nepravého. "Tak se mi nepleť do cesty."
"Nechápeš mne," krátké uchechtnutí. "Já nemohu přestat."
"Každý může přestat, pokud chce..." zakroutil hlavou.
"Ale já nechci," hlesl a přiblížil se svou tváří k jeho. Olízl si dolní ret.
"Jsi blázen," znovu ho tak označil. Černovlasý ho zhodnotil pohledem, avšak pak z nějakého nevysvětlitelného důvodu ho začal líbat. Tvrdě ho přirazil na stěnu a propojil jejich rty. Nesmlouvavě se mu začal dobývat do úst jazykem.
"Možná… jsem…" podařilo se mu odpovědět přes polibek, do kterého se po chvilce začal zapojovat.
Černovlasý se na něj ještě víc přitlačil a kolenem mu pronikl mezi nohy. Tlačil jím na jeho rozkrok, přičemž ho vášnivě líbal. Nepřemýšlel o tom, co dělá a jaké to bude mít následky. Pouze k němu vzplanul nezkrotnou touhou. Neměl ho provokovat, protože se mu podařilo probudit mnohem krvelačnější šelmu, než byla ta vražedná.
Damien tiše zasténal do jeho rtíků a paže mu obtočil kolem krku. Začal se o něj také systematicky otírat.
Dlaní přejel po jeho boku až na stehno. Zaryl do něho prsty a přitáhl si mladšího chlapce k sobě. Druhou rukou si ho přidržoval, jakoby se obával, že přeruší jejich polibek. Trochu se vzdálil, aby mohl jeho spodní ret skousnout mezi zuby a vášnivě ho žmoulat.
Damien se začal probojovávat pod oblečení černovlasého. Vystrčil bradu, aby ulehčil svému soupeři týrání jeho spodního rtu a ještě víc se mu vybídl. Podvědomě tušil, že nepřestane. A on ani nechtěl, aby přestával!
Muž v černém kabátě mu vjel prsty do vlasů a zatahal mu za vlasy tak, aby zaklonil jeho hlavu. S kousavými polibky přešel na jeho bradu, kterou si celou podmanil, než se vydal ještě níž. Líbal jeho hrdlo, vpíjel se do něj, jakoby byl upír a chtěl se dostat k jeho tepně. Sát krev do poslední kapky.
Obtočil mu stehna kolem pasu a svou vlastní vahou ho tak stáhnul k zemi. Položil se na něj a tentokrát si s ním pohrával on.
Černovlasý to tak nemohl nechat. Překulil ho na záda a znovu se dostal do vedoucí pozice. Pánví se vetřel mezi jeho nohy. Začal z něj téměř doslova strhávat oblečení. Nebylo tolik rozdílu mezi tímto a skutečným zápasem. Snad to bylo založeno na stejně vášnivém a neoblomném principu.
Nechtěl zůstat pozadu a se stejnou vášnivostí v dotecích mu začal svlékávat tričko. Několik knoflíků odletělo pryč. Celou plochou těla se přitiskl na černovlasého a klínem se začal otírat o ten jeho.
Svlékl si kabát, aby jim nevadil a hodil ho někam na špinavou podlahu. Vyhrnul chlapci pod ním tričko, ale víc se tím nezabýval, poté se ihned vrhl na jeho kalhoty. Rozepnul mu je. Rty se mezitím vrhl na ty jeho. Musel si je přivlastňovat, protože se tolik vzpíraly, že ho to provokovalo, avšak přitom ho chtěly také. Jejich jazyky sváděly souboj na život a na smrt.
Nadzvedl se v pánvi, aby černovlasému pomohl se svlékáním jeho kalhot a sám se začal dobývat pod ty jeho. Rozepnul zip a dlaní zajel pod jeho spodní prádlo. Přejel po něm a vzal ho do dlaně. Stiskl. Avšak neopomínal vášnivě reagovat a odpovídat na polibky černovlasého.
Sykl do polibku, když ucítil jeho naléhavý dotek. Zbavil ho kalhot i spodního prádla a nezabýval se tím, na jak špinavé zemi leží. Všechno okolo mu bylo ukradené. Cítil pouze vůni mladšího chlapce pod sebou a stále měl před očima, i když je nyní měl zavřené, jeho provokující úšklebek. Dokonce ignoroval i téměř hnijící tělo feťačky jen pár kroků od nich.
Začal jeho penis zpracovávat v pomalém, mučivém tempu a otevřel rty tak, aby mohl černovlasý celou délkou jazyka vniknout do hlouby jeho ústa, avšak to samé udělal i on. Přitahoval si ho k sobě druhou dlaní, položenou na zádech černovlasého.
Ten si stáhl kalhoty, aby snad zabránil tomu vzrušujícímu trýznění. Vytáhl chlapcovu ruku ze svých kalhot a spolu i s tou druhou je pevně chytil nad jeho hlavou a přitlačil k zemi. Nechtěl si s ním hrát. Toužil si ho vzít. Jistým způsobem ho potrestat za tohle všechno. Naslinil si prst a bez varování do chlapce začal pronikat.
Damien přivřel oči a tiše zasténal.
Starší chlapec se jeho přípravou příliš nezdržoval. Přidal druhý prsty, avšak jen na okamžik, než je vyndal a vnikl do něj naráz celou dálkou. Polibky se přesunul na jeho krk a prsty se velice zkušeně zaměřil na chlapcův penis.
"Ah…" zasténal hnědovlasý a trochu se prohnul v oblouku. Nemohl se muže nad sebou dotýkat, jelikož on držel jeho ruce v sevření, a tak si ho pouze za stehna přitahoval k sobě. Přivíral oči při každém dalším průniku do jeho těla a tiše sténal.
Nepamatoval si, že by ho kdy zachvátil tak silný žár a touha. Tělo pod ním mu připadalo úchvatné v každém ohledu, avšak bez toho, aby cokoliv cítil k jeho majiteli. Pronikal do něj a doufal, že tak své nezkrotné vzrušení uhasí, avšak ono spíše než to sílilo.
Damien vyhledal rty černovlasého a vpil se do nich, aby v nich mohl tlumit své steny a dávat jim ten žár, který ho spaloval, kousal je a lízal. Nepřestával do nich sténat i přes svůj zrychlený dech. Srdce mu divoce bušilo a jeho pánev se automaticky podřídila pohybům černovlasého a přirážela proti němu.
Starší chlapec se dál věnoval jeho penisu. Drsně a téměř bez soucitu si s ním hrál. Jak sám cítil, že tohle ďábelské tempo příliš dlouho nevydrží, snažil se, aby i tělo pod ním se dostalo, co nejdříve, na vrchol slasti. Stále mu tiskl ruce na podlahu a nenechal ho, aby se jimi jakkoliv zapojoval.
Co měl hnědovlasý dělat? Nezbývalo mu nic, než sténat a vycházet mu svým tělem vstříc - alespoň tak, jak mu to bylo pro jeho pozici dovoleno. Ale on ani nic jiného nechtěl. Cítil, jak se veškeré vzrušení začíná soustřeďovat do jeho klína, jak se blížil k orgasmu.
Černovlasý ještě několikrát přirazil do jeho těla, než do něj vyvrcholil. Avšak i přesto ani potom se nepřestával věnovat chlapcově penisu. Obstarával ho s veškerou péčí, kterou projevoval i přes únavu.
Damien ho se skousnutými rty téměř ihned následoval a přitiskl se na tělo černovlasého.
Ten ho pustil a snažil se vydýchat právě prožitou slast, aby se mohl začít, co nejdříve zvedat a oblékat. Nemělo mysl tu zůstávat déle. Ještě by se mohlo stát něco, co nechtěl ještě víc než tohle.
Hnědovlasý se ušklíbl. Fajn.. takže mě ojede a zdrhne?, pousmál se v duchu a pobaveně zakroutil hlavou. Uvolněnou paží se natáhl pro svoje kalhoty,aby si je mohl obléci ihned, co z něj černovlasý sleze.
Podíval se na chlapce pod sebou, ale nevěděl co říct. Začal hru, kterou ani jeden nemůže vyhrát. Vyšel z jeho těla a natáhl si kalhoty, potom se zvedl a oblékl si zbytek oblečení. Nakonec i kabát. Bez jediného slova se vydal ke dveřím a hned za nimi zmizel.
_-_-_
Vracel se domů. Pozdě. A za to byl vždy trest. Tvrdý.
Iwai si povzdechnul a odemknul dveře. Zatím bylo ticho, avšak to se mělo ihned změnit. Rychle si začal svlékat oblečení a tiše doufal, že otec ještě není doma. Tolik se bál!
Avšak včerejší štěstí ho dnes nepotkalo. Otec byl doma již dávno, dne v práci skončil dřív a neměl kam jinam než domů jít. Přestože svou domácnost přímo nenáviděl. Spokojeně stál u plotny - když byli jeho synové malý, často jim vařil - avšak jakmile uslyšel, že Iwai je již doma, jeho obličej se zamračil. Podíval se na hodiny, co vyseli na stěně. Přišel o skoro hodinu později, než mu končila škola. Co když byl s nějakým chlapem?! Nevěděl, proč ho napadají jen takové myšlenky o jeho synovi, avšak nemohl se jich zbavit.
Snažil se po špičkách přejít do svého pokoje, přestože mu srdce splašeně tlouklo ze strachu - otcovi boty byli v botníku…
"Iwai, pojď sem," ozvalo se z kuchyně. Chtěl od něj vysvětlení. Popravdě v pánvičce měl mnohem víc jídla, než by snědl sám. I přes ranní hádku mu chtěl také něco dát, ale... nejspíše si to nezasloužil.
Chlapec položil batoh na studenou podlahu chodby a se sklopenou hlavou vešel do kuchyně. Držel se u stěny, jako by mu ta měla pomoci, ochránit ho.
"Tak co mi řekneš o svém pozdním příchodu?" zeptal se ho ihned otec, jak postřehl, že vešel do místnosti. Neotočil se na něj. Stále míchal jídlo v pánvičce. Vypadalo a i vonělo to chutně. Na rozdíl od své manželky si dával záležet, když už vařil. Kde vlastně ona teď byla? Ani to nechtěl vědět. Coura jedna odporná! Jen kvůli ní jsou chlapci takoví!
"Já…" začal Iwai, ale hlas se mu zadrhnul. "Měli jsme ve škole místo obvyklé hodiny takovou prezentaci a… pomáhal jsem pak uklidit třídu…."
"Netvrď mi, že jste to uklízeli hodinu," zakroutil hlavou a sevřel rty, přestože to chlapec nemohl vidět. I když se na něj nedíval, moc dobře cítil jeho strach. Jakoby naplňoval celou místnost. Uvědomoval si, jak moc se ho jeho syn bojí a cítil zadostiučinění. Lepší strach, než aby měl příliš volnosti a využil ji tím nejproklatějším způsobem.
"Pak jsem šel na oběd…."
"Obědy přestali vydávat před skoro půl hodinou," oponoval mu.
"Zapomněl jsem kabelu ve skříňce a musel jsem se pro ni vracet…."
"Nepřipadá ti to jako příliš moc náhod na jediný den?"
Iwai se ještě víc přikrčil ke stěně. "Já. Nevím, pane."
Natočil na něj hlavu. "Ani nechci vědět, kde ses ve skutečnosti zdržel..." vypadal až podezřele klidný. Přivřel oči a odstavil pánev z plotny elektrického vařiče, která byla důkladně zanesena špínou. "Pojď sem," ukázal, ať přijde úplně za ním. Chlapec si nemohl dovolit nesplnit to. "Chci toho po tobě tolik, když si máš jen jednu věc zapamatovat a to je chodit domů včas?"
Iwai k němu neochotně přicupital. "Ne, pane," špitl. Celý se po těle třásl.
"Tak proč si to tedy nepamatuješ... hmm?"
"Nevím, pane."
"Sám sis řekl o to, co teď udělám - budeš si to pamatovat, kdyby ne, tak se stačí jen podívat a pochopíš," skoro se zdálo, že mluví nesmysli. "Dej mi ruku!" štěkl a nastavil svou dlaň, aby mu ji do ní vložil. Působilo to zcela neškodně, avšak to bylo jen zdání. Už jen necitelný výraz byl zlověstný.
Chlapec zvedl paži a vložil svou tenkou dlaň do té otcovi. Oči raději zavřel.
Chytl ho za zápěstí a škubl s ním tak, aby dosáhl na plotnu. Bez jediného slova mu přitlačil dlaň na stále horkou plotýnku. Tohle si bude skutečně pamatovat do konce života. Jizvy od popálenin nemizí tak lehko. Bez ohledu na reakce svého syna mu ji tam držel. Tomu zlatovlasému andílkovi, kterým Iwai býval, by nikdy neublížil. Ale tento fracek si to zasloužil.
Iwai vykřikl bolestí.
Chvíli mu tam dlaň podržel, než ho pustil. Vypnul sporák a promluvil na svého syna: "Teď vypadni!" Zamířil k poličce, kde byly talířky a jeden si z nich vyndal, aby na něj v příští chvíli mohl dát jídlo, co si uvařil. Choval se, jakoby se nic nenormálního nestalo.
Iwai stiskl zápěstí poraněné ruky. Z jeho očí tekly slzy, přestože se je pokoušel zadržet. "Jistě, pane," zašeptal a vyběhl z kuchyně do koupelny. Rychle strčil ruku pod proud studené vody.
Otec se jím dál nezajímal. Přešel k stolu a položil si na něj nachystané jídlo. Sedl si a pustil televizi. Bylo mu jedno, co v ní je - díval se na ni jen proto, aby snad nemusel přemýšlet. Nebo možná pro něco jiného? Vždyť to bylo jedno.
 


Komentáře

1 Haku Haku | 11. března 2010 v 22:21 | Reagovat

To je hruza,ten chlap je svina takto ublizovat vlastnemu synovi-co ten musi vytrpiet.Ale nemozem inak-tento pribeh je strhujuci a krasne spisany.

2 yuuki yuuki | 12. dubna 2010 v 20:55 | Reagovat

velmi krasne..budu dalsie casti?

3 Wendy Wendy | E-mail | 8. června 2010 v 21:49 | Reagovat

Tak tohle je uplně supr příběh ,jen bych teda nechtěla mít za otce takového svináka ,chudák kluk ten si něco zažije . :-x  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama