Slza zmizelá za závojem přízraku; 12a

6. ledna 2010 v 2:00 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Atsushi nervózně postával u fontány, na které byly nahé kamenné nymfy a sledoval vodu tekoucí z jejich nádob. Byla chladná, ale nezamrzala, přestože všude kolem to již bylo pokryto prvním sněhem. Na sobě měl kabát, který ho chránil před nehostinným počasím, ale jeho ramena se v něm zdála širší a postava mohutnější. Ruce si zahříval v kapsách, ale i přes kožené rukavice je měl prochladlé.

Byl tu již dlouho, bytost, na kterou čekal, tu již dávno měla být. Stále zoufaleji doufal, že přijde... Niniveho sluha ho přece nemohl zklamat, vždyť ho doporučil i Leviathanovi pro jeho důvěryhodnost.
Prstíky jemně projížděl mezi tvrdými, zmrzlými větvičkami mohutné břízy a s jemným, pro přízraky tolik netypickým úsměvem na rtech, pozoroval černovlasého démona u fontány.
"Atsushi?" oslovil ho asi po deseti minutách.
Démon se na něj ihned otočil a na tváři se mu objevil úsměv, způsobený úlevou. "Jsem rád, že jsi přišel, Ryuzaki... Skutečně rád," přešel několika dlouhými kroky k němu. "I když by možná to, o co tě chci požádat, nemělo být nikdy vyřčené..."
Ryuzaki se usmál. Byl tak nepodobný svému otci. Ten by jistě jeho bratříčkování se s démony neschvaloval. "Atsushi," vyslovil znovu jeho jméno klidným, tichoučkým hlasem, který se ztrácel v šumění větru a spolu s mlhavým oparem kolem jeho nehmotného těla mu dodával na mystičnosti. Usmál se. "Víš, že mě můžeš požádat o cokoli.. tedy kromě vyjížďky na koni. Nemám je rád."
"Zeptám se tě jen jednou, a prosím, kdyby to bylo skutečně tak nevhodné, tak se o tom již nikdy nebudeme bavit..." smutně se na něj podíval. "Nemohu dovolit, aby byli démoni vyvražděni - mám zodpovědnost, kterou nemohu přenechat někomu jinému a ani to nechci udělat. To jsem mé důvody, proč tě chci požádat, zda mi pomůžeš zničit tvého otce se všemi přízraky..." odmlčel se a čekal nějakou reakci, ale když nepřicházela pokračoval. "Mohl jsem ti o tom vůbec neříct a jen tě využít, abych se dostal k jednomu upírovi, ale jsi můj přítel a já ani pro všechny démony, ani pro Niniveho - kdyby žil - bych tě takto nepodvedl a nezradil."
"Říkal jsi všechny?" zeptal se ho tiše Ryuzaki. "I mne?"
"Ty si svůj osud můžeš zvolit sám... chtěl bych, aby se tak nestalo, ale..." povzdech a upřímně zděšený pohled, "pokud jednou vložíš upírům a démonům do ruky zbraň proti přízrakům, tak je vyhladí všechny..."
"Dnes mne opustila jediná bytost, na které mi kdy záleželo. Život pro mne nemá cenu."

"Cože?" měl neblahé tušení, že za to může on.
"Adrien se," Ryuzaki ztěžka vydechl, "vydal na jistý výlet ze kterého se už nikdy nevrátí. Ani se nerozloučil."

"S Leviathanem?" podíval se na něj soucitně. "Myslím si, že jim to společně zase moc dlouho nevydrží, a pak se oba vrátí tam, kam patří."
Ryuzaki se šíleně zasmál. "Samozřejmě že jim to nevydrží, když Adrien umírá!" zhroutil se na zem.
Atsushi by tak rád k němu klekl a objal ho, ale... nemohl, protože Ryuzaki byl přízrak. "To jsem nevěděl..." měl pocit, jakoby se všem hroutil svět, stejně jako jemu.
"Jistě… Vím to jen já, Medea, Nejvyšší a určitě i Leviathan. A teď vlastně i ty," zakroutil hlavou a kouzlem vytvořil z jemné pokrývky sněhu kouli, kterou nechal levitovat několik centimetrů nad zemí.
Atsushimu se v mysli objevila vzpomínka na to, jak je Ryuzaki zcela stejně s bratrem kouloval a oni mu to nikdy nemohl oplatit. Přesto se tomu všichni smáli. "Nechci to nijak zlehčovat nebo do toho dávat optimismu... ale pro mne není krásnější smrti, než zemřít v náruči někoho, kdo mě miluje."
"Nejspíš," Ryuzaki vzhlédl a pokusil se o úsměv. "Nezbývá nám, než mu závidět. My nejspíš umřeme někde na bitevním poli uprostřed krve a nikdo se nad námi nepozastaví. Hodí nás na hromadu a spálí. Tedy tebe.. já po smrti splynu s přírodou."
"Bitevní pole..." zopakoval pomalu, jakoby se snažil zapudit vše ostatní, kromě myšlenky na záchranu démonů. "Pomůžeš mi tedy?"
Ryuzaki se smutně pousmál a vstal. Koule se rozprskla na tisícovky drobných vloček, které se snášeli pomaloučku k zemi. "Odpust mi, Medeo," vydechl. "Ano."

"Myslím, že Médea se ztratí dřív, než válka vůbec začne... ví toho mnohem víc o nás všech, než se zdá a to se zdá, že ví vše..." pousmál se. "Znáš upíra jménem Vincent? Je Adrienovým... ehm... dítětem."
"Vincenta?" zrozpačitěl Ryuzaki a začal si nervózně pohrávat s prsty. "Ehm.. jo."
"Děje se něco?" všiml si náhlé změny v jeho chování. Přece nebylo možné, aby... "A nemohl bys mě s ním seznámit?"
"Já… nic se neděje," usmál se Ryuzaki nervózně. "Klidně… chceš se s ním setkat ihned?"
"Pokud by to bylo možné," kývl hlavou, ale jeho oči se stále snažily zjistit důvod, proč je Ryuzaki více nesvůj, než když po něm chtěl, aby mu pomohl vyhladit všechny přízraky.
"Fajn," ušklíbl se Ryuzaki a obrátil se zády k démonovi. Pak se znenadání otočil. "Kryj se!" vykřikl a odlevitoval rychle proti Atsushimu sněhovou kouli.
Ten nestačil uhnout a sníh mu ozdobil jeho tmavý kabát. Atsushi se začal smát a sehnul se, aby mu to mohl oplatit, i když jen pomyslně. "Ryuzaki, kdyby tě tak viděl otec..." napodobil hlas Médei a hodil po něm svou dávku sněhu. Poté se ušklíbl, když mu to proletělo břichem. "Pět bodů," ocenil svůj výkon.
Ryuzaki se zazubil a vrhnul další kouli. "Cha! Deset!" zalykal se smíchy, když bílí, mokrý čepeček ozdobil Atsushiho rozkrok.

"Ryuzaki... Teď si mě nepřej!" začal se plně věnovat tvoření sněhových koulí a rychlému střílení po přízraku. Takže za chvíli bodů již měl padesát, ale sám byl také dost mokrý. Nikdy nevěřil, že právě dnešní den se tolik nasměje. Asi to bylo tím, že obou byla smrt ukradená a tak zbyla jen zábava.
___-___
Ryuzaki dovedl Atsushiho až před dveře postaršího, ale krásného domu s tmavě zelenou omítkou. "Mám zaklepat já nebo to uděláš ty? Tak mne napadá, že jsme zapomněli přinést puget růží a několik lahví šampusu. Alespoň by jste se mohli opít a já bych se bavil tím, jak bych vás levitoval do postele a otloukal vám dvěma hlavu na každém schodu.""
"A já si říkal, proč mě naposledy bolela tolik hlava, když jsem stával po nočním dýchánku s Adrienem," samozřejmě se nic takového nestalo, nebo si na to alespoň nepamatoval. "Zaklepej ty... co kdyby na mě vytasil meč a chtěl mě zabít jakožto vůdce démonů. Neznám ho, takže by ode mě bylo nezdvořilé, kdybych tak najednou u něj zaklepal. Navíc - to ty jsi tu na návštěvě." Rozhlédl se nevině okolo: "Já jsem to jen náhodou."
"Nemám rád alkohol," ušklíbl se Ryuzaki. "A nesnaž se mne rozesmát, Atsushi. Co Kenneth? Už jsi ho alespoň přizabil?"

"Nepřizabil, ale pracuje se na tom," pokývl, a pak si něco uvědomil. "Jak přízraky klepou?"
Ryuzaki převrátil oči v sloup a vznesl do vzduchu kámen přibližně velký jako pěst. "Chceš jím bouchnout po palici aby ses trochu rozehřál? Někdy musíme zajít na pivo… Jak dlouho jsme už nikde nebyli? Rok? Dva? Desetiletí?"
"Neříkal jsi, že nemáš rád alkohol?" nadzvedl Atsushi obočí, ale byl připraven se krýt. "Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem," uchechtl se.
"To tu budeme stát hodně dlouho," ušklíbl se Ryuzaki: "TY si dáš pivo, nebo vodku či jaký to hnus vlastně piješ.. Nini měl vždy rád absint, Adrien zbožňoval víno a Leviathan whisky a já… já si dám malinovku."
"Jedině vodka... jsem přece Rus..." zasmál se.
Otevřeli se dveře a v nich se objevil Vincent se zamračenou tváří, v rukou držel nějaké listiny. Ovšem, jakmile uviděl Ryuzakiho, jeho obličej ovládlo překvapení. "Co tady děláte, Ryuzaki?" Atsushiho přehlédl.
Ryuzaki nasadil kamennou tvář. Znal Atsushiho příliš dobře a nechtěl, aby se cokoli dovtípil. "Smíme dál?"
Vincent přivřel oči, když si všiml i démona a ustoupil o krok dopředu, aby jim uvolnil prostor. "Zajisté," kývl a nechal je projít dovnitř, poté zavřel. Listiny ve svých rukou složil tak, aby se z nich nedalo nic přečíst.
"Děkuji," pousmál se odměřeně Ryuzaki. "Tady lord Atsushi by ti chtěl něco nabídnout," bez zeptání se posadil do křesla. Mohl si to dovolit. Byl přízrak, aristokrat.
Vincent obrátil pohled na démona, přičemž z jeho očích šlo poznat, že ho Ryuzakiho chování nadmíru vytočilo. Atsushi se pousmál, protože se mu začínalo vyjasňovat, co se mezi Ryuzakim a Vincentem děje. Kdyby mohl, tak by se smál naplno. "Omlouvám se, že jsme sem tak vtrhli," hodil pohledem po Ryuzakim, "ale... mám pro vás, jak již řekl Ryu, nabídku."
Upír se zhluboka nadechl, čímž potlačil veškeré emoce. "Posaďte se," a ukázal na zbylá křesla, sám se také usadil. "A nemusíte se omlouvat, jsem zvyklý na nečekané vpády tady přítomného přízraku."
Ryuzaki se zamračil. Adrien, pronesl neslyšně k Atsushimu. "Něco k pití, prosím?" ušklíbl se Ryuzaki.
Vincent se postavil. "Jsem nezdvořilý, když jsem vám nic nenabídl, že?" zavrčel na přízrak. "Pokud se nemýlím, tak vy pane si dáte vodku," kývl přívětivěji na Atsushiho. "A vznešený Ryuzaki by rád co?"
"Ovocný džus, pokud možno," oplatil mu Ryuzaki nepříjemný pohled. Když upír odešel, obrátil se k Atsushimu. "Já bych mu to ,vznešený' nacpal někam…."
"Lidé mají jedno přísloví," vzpomněl si Atsushi. "Co se škádlívá, to se rádo mívá. Co si o něm myslíš? Je pravdivé?" naklonil se k Ryuzakimu.
Ryuzaki na něj vyplázl jazyk a kouzlem po něm hodil jeden z polštářů z pohovky. "Idiote."
Atsushi ho chytil, ale než mu ho stačil vrátit, tak se upír vrátil. Upravil polštář a díval se na jeho vyšívání, poté si ho položil na klín a opřel si o něj ruce, jakoby to chtěl udělat již předtím a nechtěl ho poslat skrz přízrak. Tvářil se, co nejvíce bylo možné, slušně. Vincent před ně položil jejich "objednávku" a ještě než se posadil, obrátil se na Ryuzakiho. "Nechcete ještě něco? Třeba nějaký zákusek? Nebo čerstvé ovoce? Mohl bych jít třeba do lesa na lesní jahody v tomto sněhu..." Poté si provokativně sedl a zadíval se na démona, kterému cukaly koutky.
"Lesní jahody? Mám raději borůvky," ušklíbl se Ryuzaki a upil ze sklenice. "Výborné."
"Takže, pane démone, proč jste zde? Co mi chcete nabídnout?" snažil se nedívat na Ryuzakiho vlhké rty a místo toho se věnovat Atsushimu.
"Myslím, že je značně bláhové chodit na bály, které pořádají přízraky a mít ruce bez rukavic..." pokývl démon na znamení, co měl na dlani.
"Takže jste mě přišli vyhrožovat a udat mě?" pozvedl obočí. A říkal si, že Ryuzakiho jedinečnosti mezi přízraky neměl věřit.
"Udat," pozvedl Ryuzaki obočí. "K čemu by nám to bylo? Potřebujeme tě živého, ne hromádku popela.""
"Logicky, kdybychom vás chtěli udat, jak říkáte, tak bychom neříkali, že pro vás máme nabídku," ušklíbl se Atsushi. "Podle toho, co máte na ruce, příliš přízraky nemusíte... nemám pravdu?"
"Hlavně jednoho..." hodil pohledem po Ryuzakim, poté se znovu obrátil na Atsushiho. "A kdo je má rád?"
"Řekl bych, že nikdo... a proto mám pro vás návrh," odmlčel se. "Víte vůbec, kdo jsem?"
"Doufám, že tu nechceš vyjmenovávat všechny své tituly, příteli," usmál se na něj Ryuzaki. Tohle byl upřímný úsměv.
"Jen jeden.." úsměv mu oplatil. "Před několika dny jsem se stal vůdcem démonů."
"Co dělá vůdce démonů v chudém příbytku upíra?"
"Chce uzavřít mír a nabídnout možnost zničit navždy přízraky..." odpověděl mu ihned. Vincent se zadíval na Ryuzakiho, protože pokud tohle byla pravda, tak nechápal, proč je zde i on.
"A mne chce využít jako? Atsushi pomoz mi, mám sklerózu."
"Jako někoho, kdo nás bude krýt, dokud nebudeme natolik silní, abychom s nimi mohli začít válku... což musí být v průběhu příštích dvaceti osmi dnů," řekl Atsushi.
"Ale pro Ryuzakiho to bude extrémně nebezpečné..." Vincent zvážněl a v jeho tváři se objevila starost.
"Nebezpečné?" uchechtl se Ryuzaki. "Není to snad jedno? Pokud se vám podaří najít něco, čím vyhubit přízraky tak stejně zemřu, tak proč nezemřít za něco, co má smysl?"
"Pokud o tomto přemýšlíte takto, tak již vůbec nevím, proč jste zde... nechápu váš důvod."
"Důvod proč do toho vůbec jdu?"
"Ano," odpověděl Vincent. Atsushi je pozoroval a přemýšlel o tom, že by měl zastavit tuhle mileneckou hádku.
"Třeba pro to, že žít pro mne již nemá cenu," zavřel oči Ryuzaki a vypil obsah skleničky až do dna.
Atsushi chtěl nějak tento rozhovor nasměrovat zpět k prvotnímu tématu, ale nevěděl jak. Vincent si Ryuzakiho prohlížel a snažil se z něj vyčíst, co se stalo. "Co se..."
"Pane Vincente, není důležité, co má Ryuzaki za důvody, proč je zde..." přerušil ho hrubě Atsushi. "Je připraven zemřít proto, abychom my - upíři a démoni - byli svobodní. Avšak na to, aby se tohle stalo, jsou potřeba vaše schopnosti." Vincent na to nic neřekl, jen pozoroval Ryuzakiho.
"Odpověz," vyzval Ryuzaki Vincenta šeptem. "Jdeš do toho s námi?"
Vincent se nadechl. "Ano," řekl.
"Jsem rád, že slyším tuto odpověď," řekl Atsushi. "Jak jste daleko s výukou černé magie, je již dost silná na to, aby zabila přízrak?"
Vincent beze slova kývl. Poté se podíval na Ryuzakiho, jakoby se něčím provinil a obrátil se zpět k Atsushimu. "Několika způsoby."
"To potěší," zamumlal Ryuzaki a povzdechl si. "Nechci být dotěrný," poukázal na prázdnou sklenici.
Vincent vstal. "Donesu vám novou..." pousmál se. Převzal si od něj a odešel.
"Děkuji," zašeptal za ním Ryuzaki. "Už po mne ten polštář můžeš hodit, Atsushi."
"Všiml sis změny v jeho chování?" podíval se na něj démon a pohrával si s polštářem.
"Eh?" otázal se ho nechápavě Ryuzaki.
"V jeho hlase jsem slyšel starost o tebe..." démon po něm hodil polštářem.
"O mě?" vypískl přízrak, když mu polštář proletěl hlavou. "Fantazíruješ, Atsi…"
"Dvacet bodů..." poznamenal a začal se smát.
Vincent se vrátil se skleničkou a položil ji před Ryuzakiho. Poté se znovu usadil. "Zatím mi nic, o čem jsme se bavili, nepřipadalo směšné... takže zajisté muselo být objeveno nějaké jiné téma - mohu se zeptat jaké?"
Ryuzaki se podíval na Atsushiho. "Mám?" za jeho zády se pomalu zvedal polštář.

Atsushi na něj kývl, že pokud chce, tak jemu to vadit nebude.
Ryuzaki se usmál a hodil po Vincentovi polštář.
"Ryuzaki se celý dnešní den chová jako malý," oznámil Atsushi. "A jediný způsob s ním pak vyžít, je..."
"...chovat se stejně jako on," Vincent uchopil polštář a prohodil ho přízračnou hlavou.
"Dvacet bodů..." poznamenal Atsushi. "Dobrá trefa."
Ryuzaki zavrčel a hodil po Atsushim první, co mu přišlo pod ruku. "Patnáct bodů," ušklíbl se, když Atsushimu do hrudi narazil malí černý polštářek.
Vincent se ušklíbl a mrkl na Atsushiho. "Teď," zašeptal a oba hodily polštářem po Ryuzakim. Démon si uvědomil, že mu tímhle Vincent připomněl Niniveho.
Ryuzaki si celkem zbytečně chránil obličej překříženými pažemi. "Bože," vydechl. "Vy jste horší než Adrien a Ninive dohromady.. Ti vyváděli kousky," ale to už zase vznesl další polštáře a hodil je po těch dvou.
Vincent jeden zastavil ve vzduchu a s použitím trochy kouzel ho vyslal k Ryuzakimu. "Takže jsi trénoval i jiné kouzla, než jen černou magii?" poznamenal Atsushi, který musel polštář chytit ručně.
"Je to Adrienovo dítě, tak co jsi čekal," pousmál se Ryuzaki.
"Třeba bych také mohl zdědit trochu slušnosti a odměřenosti..." mrkl na něj Vincent.
Ryuzaki vyprskl smíchy.
Atsushi se podíval na hodiny. "Nechci rušit naši zábavu... ale... kdyby mně někdo sem viděl vejít, bylo by lepší, kdybych již raději šel, ať nepojmou podezření." Zvedl se a položil polštář na křeslo. "Navíc... čeká mě doma jistá osoba..."
"Ach ta láska," usmál se Ryuzaki.
"Kdyby jste někdo chtěli protivného muže, s kterým se můžete pohádat pro každou hloupost, tak vám ho klidně prodám - nebo i dám zadarmo," ušklíbl se Atsushi.
"Půjdu vás vyprovodit, Atsushi..."
"Bylo by mi příjemnější, kdybychom si tykali,"
"Dobře, Atsushi..." usmál se na něj Vincent. "Vy jdete také, Ryuzaki?"
"Mno.. pokud překážím," pousmál se a zvedl se z křesla.
"Nepřekážíte," zašeptal Vincent, ale to již směřoval ke dveřím, aby je otevřel.
"Tak tedy nashledanou," pokývl Atsushi. "Ještě se s tebou spojím, až budu mít více informací..."
"A nezapomeň doma pozdravovat ženušku."
"Jistě bude nadšený, až mu sdělím, že jsem strávil celou tu dobu ve vaší přítomnosti..." ušklíbl se Atsushi a zmizel v sněhové vánici, která zatím venku propukla.
"Blázínku," pousmál se Ryuzaki. "Jsem rád, že souhlasíš, Vincente," obrátil se k blonďatému upírovi

"Když jsem se naposledy s vámi bavil, nemluvil jste - na rozdíl od mne - jako sebevrah... co se změnilo?" zavřel dveře za Atsushi, čímž ukázal, že Ryuzakiho nepustí dokud mu to neřekne. I když to bylo jen gesto, protože Ryuzaki nepotřeboval otevřené dveře, aby mohl odejít.
"Adrien," povzdechl si Ryuzaki. "Utekl s Leviatanem pryč. Opustil mne."
"Leviathan je ten upír, kterého uhodil?" sám kývl, jako že je to pravda. "Pak tedy nechápu proč? Nic mi neřekl..."
"Adrien umírá, Vincente."
Vincentovi se zatmělo před očima a měl pocit, jako by měl spadnout. Opřel se o kliku dveří a začal kroutit hlavou, že to nemůže být pravda, i přestože teď vše dávalo smysl. Veškeré jeho chování a detaily, kterých si všímal. "Proč mi nic neřekl?" téměř to zasténal, přesto jeho hlas byl tichý.
"Vzdal se. Nechtěl ti nic říkat, protože tě tím nechtěl zatěžovat. Dal ti svobodu," hlesl Ryuzaki a zvedl dlaň. Ta ale pouze projela Vincentovým obličejem a zastudila.
Vincent se na něj vděčně podíval, protože to gesto pochopil a povzdechl si. "Nechoval jsem se k němu tak, jak si zasloužil... doufám, že mi odpustí."
"Dávno to udělal."
"Skutečně?" jeho pohled byl nedůvěřivý.
"Věř mi, Znám svého bratra lépe než kdokoli jiný."
Vincent na to nic neřekl. "Vám bych se měl také omluvit," dodal po chvíli.
"Mě?" podivil se Ryuzaki a přišel k němu blíž. Díval se mu zblízka do očí a kdyby měl tělo, jistě by se o to jeho otřelo. "Proč?"
"Nechoval jsem se k vám zrovna nejlépe... nikdy..." zašeptal, "... a jak zjišťuji, tak si to skutečně nezasloužíte."
"Jsem přízrak. Máte o nás hodně předsudků," zaváhal a zvedl ruku. "Smím?"
Vincent pouze kývl.
Ryuzaki váhavě pohnul s rukou. Prsty, přestože se nemohl dotknout upírovy tváře, jemně mapoval chladnou pokožku a projížděl vlasy. Ve chvíli, kdy se chtěl dotknout jeho rtů ztuhl a poplašeně vzhlédl. Ruku ale neodtáhl.
Upír se na něj překvapeně podíval, avšak zůstával stát na místě, nevypadal, že by mu to vadilo.
"Já..já…" zakoktal se Ryuzaki. "Omlouvám se."
"Vy jste skutečně tak stydlivý, jak se chováte?" pousmál se Vincent, kterému se vrátila řeč a snažil se, aby se jeho hlas nechvěl.
Ryuzaki polekaně uskočil, paže mu spadla podél těla. V očích měl zmatek. "Já… omlouvám se za své chování.. já…. Tohle nesmím…" hlas se mu třásl.
"Ale notak... nic se nestalo," pousmál se přátelsky upír. "Proč nesmíte?"
"Tohle je zakázané… nemůžu," přízrak neměl daleko k slzám. Odvrátil se od upíra a opřel se o stěnu. "Je to tak… tak…. stěny se dotknout můžu, číše… čehokoli, jen ne jakékoli bytosti. Nespravedlivé."
Vincent se na něj smutně podíval a přemýšlel, zda mu má říct to, co mu přišlo na mysl - řešení jeho problému, ale nakonec to neudělal. Jen mlčel a pozoroval ho; nevěděl, jak ho má utišit. Po chvíli přece jen potichu zašeptal: "Milovat se dá i bez dotyku..."
"Nesmím milovat.. jsem přízrak... mám být bez citu… nesmím…."
"Pomůžete nám zničit všechny přízraky, ale jejich pravidla nechcete porušit? Zvláštní, ale nejspíš pochopitelné..." nadechl se a otevřel dveře. "Myslím, že bude lepší, když odejdete... pro oba to bude lepší."
"Nedokážu je porušit," zavrtěl hlavou Ryuzaki. "Přestože bych tolik chtěl, to nejde. Ani nevíš, jak se za to proklínám."
"Jděte," řekl klidně. Zvenčí do pokoje foukal studený vítr. "Neberte to, že jsem na vás nahněván... jen pouze chci být sám."
"Nemusel jste se s otevíráním těch dveří namáhat," pousmál se Ryuzaki. "Snad se ještě někdy uvidíme," začal se pomalu rozplývat.
Vincent zabouchl dveře a vydal se do své pracovny. Musí toho tolik udělat, pokud skutečně mají začít válku s přízraky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama