Slza zmizelá za závojem přízraku; 12b

6. ledna 2010 v 3:00 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Velká síň žhnula tisíci svíčkami. Vládla v ní napjatá atmosféra snad způsobená běsnící upírskou královnou, či vytočeným Nejvyšším, který mněl právě chuť všechno rozsekat a spálit. Nemohl se smířit s tím, že ho zradil jeden z jeho nejlepších lidí a k tomu ještě tak potupným způsobem.

Ryuzaki nervózně postával vedle Medei, skloněného v patřičnou, hlubokou úklonou, prokazující jeho oddanost. Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, že zanedlouho jeho tvář zmizí a nezůstane po ní nic. On je všechny zradil. Protože miloval. Nezasloužili si to. Možná.
"Ryuzaki, tys o tom všem zajisté věděl," obořil se Nejvyšší na svého syna. "Věděl si a nic si nám neřekl."
"Zabil bys ho," vmetl mu krutou pravdu Ryuzaki do očí. "Je to můj bratr, nikdy bych mu neublížil."
"Není tvůj bratr... nemáte ani kapku krve společnou!" rozohnil se Nejvyšší.
"Důležité je, co cítíš v srdci. Ale pochybuji, že ty nějaké máš."
"Nechoď na mě s těmi slabými řečmi..." v očích mu žhnulo, "...chováš se, jako kdyby si nebyl můj syn, ale nějaká děvka!"
"Nejvyšší, není vhodné takto mluvit k vlastnímu synovi," vložil se do toho klidně Médea a ukázal Ryuzakimu, ať se chová slušněji, i když byl na jeho straně.
"Kdybych byl děvka, udělal bych to co Adrien. Jenže já jí nejsem."
"Takže se také taháš s nějakým upírem? Tak proto nejsi zasnoubený?" Nejvyšší skutečně zuřil. "Co? Myslíš si snad, že vaše láska jednou bude možná? Jednou si padnete do náručí a já vás oddám? Proto se bojíš utéct jako ten zkurvený Adrien?"
"Drž hubu!" zařval na něj Ryuzaki. Bylo mu jedno že to přehnal. Musel ze sebe dostat ten vztek, který ho svíral.
"Takže jsem narazil na správnou notu? Také se s někým kurvíš?"
"Nejvyšší, to skutečně není vhodné řešit právě zde a takto nahlas," snažil se dál Médea.
"Zatím ne, ale pokud ti to udělá radost, tak s radostí!"
"Ano, konečně pak budu mít důvod tě nechat popravit," nejvyšší již jen nenávistně šeptal. "Zbavím se téhle černé ovce a udělám novou, která mě bude poslouchat!"
"Fajn!" vyprskl Ryuzaki. "Ty napodobenino otce."
Nejvyšší se posadil na trůn a silným hlasem zavelel. "Všichni upíři, ať opustí mé sídlo..." otočil se ke svému synovi. "A ty budeš tady a nikam neodejdeš, pokud ti to nedovolím - bude tě střežit Médea. Pokud se kamkoliv vytratíš, tak vás nechám zabít oba." Přivřel oči. "Pokud je ti otcem víc než já, tak ho zabij svým kurvením se, tak jako si jím připravil o čest mě."

"O nic jsem tě nepřipravil, nikdy jsem tě nezradil," zašeptal Ryuzaki. "A Medeu do toho netahej, prosím!"
"Ano, právě protože ho máš rád, bude trestán za tvé hříchy..." jeho hlas se zdál klidný. "Aspoň si rozmyslíš jakýkoliv vzdor." Odmlčel se. "A ještě něco - konečně se oženíš..."
"Ne," vydechl Ryuzaki. "To ne… nemůžeš mi to přikázat!
"Já mohu cokoliv... jsem pán všeho zde," v očích se mu lesklo šílenství. "Není boha nade mnou..."
"Prosím.. ne…." Zavrtěl hlavou Ryuzaki. "Medeo pomoc," zašeptal tichoučce k opodál stojícímu přízraku.
"Z nechtěného manželství přízraků, nikdy nevzejde potomek, Nejvyšší, takové manželství nemá cenu..." zkusil to Ryuzakiho "pravý" otec.
"Už jsem jednou řekl! On se naučí svou ženu milovat a dá mi vnouče!" trval si na svém Nejvyšší.
"To s ní jako mám spát? Nikdy!"
"Nevymýšlej si, až poznáš ženu, všechny zvrácené choutky tě přejdou..."
"Nemám zájem," založil Ryuzaki paže na hrudi. "A za koho bys mne chtěl asi tak oženit?"
"Spousta otců bude nadšených, když jejich dceru udělám tvou manželkou,"
"V Ryuzakiho věku žádná dívka není..." poznamenal Médea.
"Tak bude starší, no a? Aspoň ho zkrotí."
"Starší?" vyjekl Ryuzaki. "Chceš abych si vzal nějakou 5000 let starou fúrii?"
"Dobrý nápad, synu..." pochválil ho se zlým úšklebkem na rtech.
"To raději skočím z věže!" pronesl Adrienovu oblíbenou větu.
"A nic se ti nestane..."
"Proč to děláš?"

"Co proč dělám?"
"Proč mne trestáš za něco, co jsem nikdy neudělal a co zřejmě nikdy neudělám."
"Protože ti nevěřím jediné slovo, synu..." odmlčel se. "Jsi stejný jako tvá matka - nabízíš se každému, chceš mě ponížit a zničit, jako to udělala ona a já ji pak, přestože jsem ji miloval, musel nechat popravit. Podobáš se jí i v obličeji, její rysy, její povaha. Dal jsem tě na výchovu k Médeovi, aby tě všeho jejího zbavil, ale on to snad v tobě ještě podporoval!"
"Otče," vyslovoval pomalu Ryuzaki. "Já nikdy s nikým nespal, pokud narážíš na tohle!"
"Nevěřím ti..." zašeptal důrazně. "Teď jdi! Oba jděte!"
"Co jsem udělal, že mi nevěříš? Čím jsem tě zklamal? Tím, že žiju? Čím!"
"Nehodlám se o tom s tebou bavit," zakroutil hlavou. "Médeo odveď ho!" Médea ukázal Ryuzakimu, aby šel.
"Bude to lepší, chlapče," zašeptal téměř neslyšně.
Ryuzaki se na Nejvyššího ještě ublíženě podíval a rázným krokem vyšel ze síně, hlavu hrdě vztyčenou.
Médea se k němu naklonil, když byli již dostatečně daleko od síně. "Měli bychom si promluvit," oznámil mu a zabočil ke svým komnatám.
"O čem?"

"Myslím, že si potřebuješ s někým promluvit... navíc ti něco potřebuji říct i já..." vlídněji se na něj usmál Médea.
Ryuzaki ho doběhl. "A co?" zvědavě.
"Nechci o tom mluvit na chodbě," rozhlédl se po, kromě jich dvou, prázdné dlouhé chodbě k jeho osobním komnatám.
Ryuzaki přikývl, jako že chápe. "Mám také pár otázek."
"Posaď se a začni... to, co ti chci říct já počká," pobídl ho, když již byli v jeho komnatách. Sám ze sebe shodil plášť a usadil se do křesla.
"Já.. asi jsem se zamiloval, otče."
"Myslel jsem si to, podle toho, jak ses dnes choval... něco na těch slovech Nejvyššího tě bolelo a nebylo to to, že tě urážel." Povzdechl si. "Věděl jsem o tom, co dělá Adrien a nebránil jsem mu v tom. A tobě také nebudu..." Odmlčel se. "Kdo je to?"
"To.. to je ten problém," posadil se Ryuzaki do křesla. "Upír."
Médeovi ihned došlo, co Ryuzakiho trápí. Chápavě se na něj podíval, ale v jeho očích bylo vidět i to, že mu nemůže pomoc. Není žádná možnost, aby mohl mít přízrak hmotné tělo. "Znám toho upíra?"
"Ano," zašeptal trochu provinile Ryuzaki, pohled upřel do svého klína, kde si nervózně pohrával s prsty.

"A řekneš mi jeho jméno?" šel na něj pomalu, ale neodbytně.
"Vincent."
Médea složil hlavu do dlaní. "Proč právě on?" povzdechl si. "Co na něm vidíte?" byla to jen řečnická otázka, nečekal na ni odpověď.
Ryuzaki si prohrábl vlasy. "Já… nevím. Nevím co se tu se mnou děje. Pokaždé, když se na něj podívám nebo s ním mluvím jako dneska ráno.. já.. podlamujou se mi nohy. Je tohle normální?"
Médea si znovu povzdechl: "Asi jsi skutečně zamilovaný do toho zmetka." Odmlčel se. "Kde ses s ním potkal?"
"Byl jsem dneska u něho doma. Spolu s Atsushim." Hlesl Ryuzaki.

"S Atsushim?" zamračil se. "Do čeho ses nechal zatáhnout, synu?"
"Do jedné sebevražedné akce. Splním tak otci jeho sen."

"Cože? To mi vysvětli a ihned..." v jeho hlase byl naráz rozkaz.
"Budeš mlčet?"
"Přímo poběžím za Nejvyšším, když ho tak miluji..." řekl hořce. "Samozřejmě, všechno, co mi řekneš je jen mezi námi."
"Atsushi plánuje vyhubit všechny přízraky, proto říkám, že je to sebevražedná akce. Spojil se se mnou a dnes ráno jsme šli za Vincentem, jelikož ten - pokud to ještě nevíš, ovládá černou magii. Společně chtějí vymyslet něco, co nás zničí."
Médea se pousmál. "Tak tedy Atsushi vzal svou povinnost za svatou a udělá vše, aby démoni přežili, i přestože ztratil jediného, pro koho kdy bojoval?" Obrátil pohled na Ryuzakiho. "A ty jsi skutečně neuvěřitelný! Zamilovat se do někoho jako je Vincent, když víš, že tě nakonec jeho moc zabije. Připadá ti to snad romantické?" Nebyly v tom skutečné výčitky, jako spíše trocha černého humoru.
"Zamiloval jsem se do něj už u řeky, kdy jsem ho tam viděl sedět," povzdechl si Ryuzaki. "Atsushi teď má Kennetha. Mám občas dojem, že jde do války, aby se nechal zabít a zbavil se ho, i-když v podstatě jsou skvělí pár. Nechápu je. Když mohou milovat, nenávidí."
"Láska a nenávist je téměř ten samý cit..." začal Médea. "Potřebuješ stejně hmotné tělo a stejně jeho energie na to, aby si pohladil nebo uhodil. Stejně se bojíš, že ztratíš toho, koho nenávidíš jako toho koho miluješ - je těžké se znovu zamilovat a je těžké najít jiného koho bys nenáviděl." Přivřel oči. "Mnohdy se tyto dva pocity prolínají. Nenávist je čistá vášeň, láska zase čistá něha... a šťastný život je vášnivý i něžný."
"Mluvíš o tom krásně. Ty jsi někdy miloval?" zajímal se upřímně Ryuzaki.
"Ano," v jeho hlase byl slyšet smutek. "Je to nepochopitelné, ale i já jsem miloval a nenáviděl."
"Co se stalo?" položil mu Ryuzaki dlaň na koleno v snad utěšujícím gestu.
"Nic chlapče, jen vzpomínky bezcitného přízraku," pokusil se přívětivě usmát, ale úsměv mu nechtěl zářit na tváři, "dostáváme se k tomu, co ti chci říct já... takže pokud ještě něco nemáš na srdci..."
"Ne," zakroutil Ryuzaki hlavou. "Povídej."
"Chci, abys věděl, že to, co řekl tvůj... Nejvyšší o tvé matce byla lež. Ona vždy zářila svou čistotou a nevinností, jste si podobní, to ano - ale ne tak, jak říkal on. Když se na tebe podívám, vidím ji, i tvé stydlivé červenání se je jejím gestem." Sklopil pohled. "A ona by na tebe byla skutečně pyšná, že jsi takový jaký jsi." Postavil se a přešel k šperkovnici.
"Děkuji," Ryuzaki vstal. "Nikdo mi nikdy o matce nic nepoví."
Médea chvíli hledal něco ve šperkovnici, než vytáhl drobný kulatý přívěsek, otočil se a podal ho Ryuzakimu. "Ten obrázek uvnitř je ještě před svatbou s Nejvyšším."
"Ty jsi ji znal?" žasl Ryuzaki.
"Ano, znal..." řekl neurčitě a znovu se posadil do křesla.
"Povídej mi o ní," řekl Ryuzaki. "Prosím!" dodal.

"A co chceš slyšet?" najednou působil staře.
"Cokoliv," Ryuzakiho oči plály dychtivostí. "Jak jste se seznámili, jaká byla… všechno!"
"Vyrůstal jsem v domě vedle toho jejího, hráli jsme si spolu jako děti..." usmál se. "Mohl bych ti vyprávět kolik měla panenek, kolikrát mne nutila, abych zachránil kočku na stromě a nebo jak domů tahala všechna opuštěná zvířátka, co jsme společně našli. Trávil jsem s ní tolik času, že si ani nevzpomínám na den v mém dětství, který by byl bez ní." Podíval se na Ryuzakiho. "Vzpomínáš si na to, jak si s Adrienem našel tu zraněnou veverku? Když ses o ni staral, byl jsi jako tvá matka a já jsem ti již tehdy tohle vše chtěl říct, ale nemohl jsem. Nikdo o ní nesmí mluvit, Nejvyšší to zakázal."
"Myslel jsem si to, že o ní zakázal mluvit," dodal na vysvětlenou. "Chybí ti?"
"Je to dávno, co ji Nejvyšší nechal popravit... nebo spíše..." odmlčel se a sklonil pohled, "... je to dlouho, co jsem ji byl přinucen popravit."
Ryuzaki mu položil ruku na rameno. "A přesto jsi na ni nezapomněl, že? Já na ni nemám jedinou vzpomínku."
"Nech si ten přívěšek, kdyby byla naživu, jistě by řekla, ať ti ho dám," dal hlavu do dlaní, "Stále vidím v nočních můrách ten den, kdy za mnou přišla a s jejím jemným úsměvem řekla, že si ji vybral Nejvyšší a ona se stane jeho ženou. Byla tak šťastná, okouzlil ji..."
"Miloval jsi ji?" zeptal se opatrně Ryuzaki. Moc dobře věděl, že vstupuje na tenký led. "Otče?"
"Ano, miloval jsem ji, pokud ne jako ženu, tak zajisté jako sestru," zašeptal. "A jeho nenávidím, stejně jako sebe, protože jsem byl příliš slabý na to, abych ji ochránil. Tak jako jsem příliš slabý na to, abych uzdravil Adriena a postaral se o tvé štěstí." Mezi prsty mu tekly třpytivé slzy.
Ryuzaki se usmál. "Adri mi řekl, že ti řekl tati."
"Nebylo to poprvé..."
"Cože?" žasl Ryuzaki. "Mě si to nikdy nedovolil!"

"Jemu také ne," otřel si oči - dost bylo slabosti.
"A přesto ti tak říkal?"
"Adrien má v krvi to, že si dělá, co chce... jako kdyby si ho neznal." Pousmál se.
"Mám díky němu pěkně zavařeno," ušklíbl se mladší přízrak.
"Nejspíš za to mohu i trochu já," poznamenal Médea.
"Ty? Jak bys mohl," podivil se Ryuzaki. "Spíše je to má vina. Neměl jsem na něho tak řvát."

"Dalo by se říct, že jsem ho znovu hodil do Leviathanovi náruče... ale psst, všechno je to vina Leviathana. I rozmazlený princ se dokáže obětovat..." řekl s úsměvem, a pak dodal: "A tvá vinna to není určitě."
"Myslím, že na Levim najdeš spoustu dalších bezva vlastností," ušklíbl se Ryuzaki. "Dohazovači."

"Třeba má ve zbraních stejnou zálibu jako já... dovezl mi z Japonska pravou katanu," ušklíbl se. "Těšil jsem se z toho, že jsem se zbavil Vincenta a teď s ním narukuješ ty,"
"Omlouvám se," zašeptal Ryuzaki a sklopil hlavu. "Stejně ho už neuvidím. Mám domácí vězení."
"Hlavu vzhůru a úsměv na rty..." pronesl k němu otcovsky. "Nějak se to vymyslí, aby si znovu mohl jít kam chceš."
"A tebe popraví. Nikdy. I za cenu, že už s ním nikdy nepromluvím!" zavrtěl hlavou Ryuzaki. "Stejně ke mně nic necítí."
"Nenechám se popravit..." usmál se povzbudivě, "navíc je tu jeden drobný problém, jediný popravčí v tomto království, jsem já..." Zasmál se, ale pak již vážně pokračoval. "Kdo se vzdá na začátku boje, nikdy nic neztratí, ale ani nezíská..."
"Kdybych ti teď řekl, že chci jít za ním, pustil bys mne?" zeptal se Ryuzaki tiše.
"Ano," kývl, "Nejvyšší předpokládá, že se budeš snažit vymyslet něco, jak odsud zmizet a to ti nějakou dobu bude trvat. Ani ho nenapadlo, že jeho zákaz porušíš hned."
"Mohu tedy?"
"Jen běž," mávl rukou Médea.
Ryuzaki ho objal. "Děkuji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama