Slza zmizelá za závojem přízraku; 15a

6. ledna 2010 v 18:00 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Kenneth pozvedl lžíci a zabořil ji do husté polévky. Chvíli si jen tak bezradně hrál s kouskem zeleniny, co v ní plaval, požďuchoval ho z jednoho konce talíře na druhý a se svraštělým obličejem upřeným k zemi se snažil povečeřet. Moc se mu to nedařilo.


Na Atsushiho tváři nebyl ani jediný čitelný pocit. Pozoroval svého muže, přičemž vůbec nejedl. Po chvíli, kdy se na něj díval a přemýšlel, co říct, aby ho povzbudil, se zadíval z okna. Sněžení za týdny, co uplynuly, zhustilo. Uvědomoval si, jak hloupé je vést válku v zimě, ale nešlo to jinak.
Vzhlédl od zeleninové polévky, prvního chodu večeře, a povzdechl si. Hlavu si opřel o dlaň. "Stmívá se," poznamenal.

"A padá sníh..." doplnil ho. "Vypadá to, že v noci bude sněhová bouře."
"Vincent zmrzne, než se sem dostane."
Atsushi se odmlčel. "Skutečně trváš na tom, že se toho zúčastníš?" zadíval se Kennethovi do očí.
Kenneth mu pohled oplatil a lehce se usmál. "Očekává se to ode mne… nenechám vás v tom samotné."
Atsushi vstal od stolu a přes celou jeho délku došel ke Kennethovi. Postavil se za něj, dal mu dlaně na ramena a sklonil se, aby ho mohl políbit do vlasů. "Byl bych klidnější, kdyby si u toho nebyl... ale... je to tvá volba," zašeptal.
Úšklebek. "Víš moc dobře, že stačí říct a já zůstanu doma. Jen jsem chtěl být s tebou."
Atsushi na to nic neodpověděl a začal mu masírovat záda svými dlouhými prsty a dlaněmi. "Bojíš se?" zeptal se po chvíli a znovu ho políbil do vlasů. Sám si nebyl jistý, zda ho u sebe chce mít nebo ho raději nechá zde.
"O tebe."
Démon se pousmál. "Všiml sis, že už nejsi tak nepříjemný a sebestředný jako na začátku?" poznamenal. "Pár minut se s tebou dokonce dá vydržet." Stále ho masíroval. "Není proč se o mě bát - nic se mi nestane."
"Přesto se bojím," zašeptal a položil se do Atsushiho doteku.

"Máš ztuhlá záda," poznamenal démon.
"To bude z té nervozity," pousmál se Kenneth a spokojeně zapředl. "Děkuji."

"Není zač," políbil ho kousek pod ouško na krk.
Kenneth s úsměvem odklonil hlavu, aby tak umožnil Atsushimu lepší přístup k jeho krku a prsty jedné ruky mu prohrábl nemotorně vlasy.
"Kolik si myslíš, že máme času, než přijde Vincent?" zašeptal mu do ouška.
"Hodinu, možná dvě," pokrčil rameny démon.

"To je spousta času," protáhl a znovu se vpil polibky do jeho kůže.
Kenneth se usmál a vstal. Podíval se Atsushimu do očí a jemně ho políbil. "To je."
Démon si ho přitáhl k sobě a objal ho kolem pasu. Přičemž dlaněmi zajel pod jeho košili a prsty jen jemně studoval jeho kůži na zádech.
Zabořil mu prsty do vlasů a zaklonil Atsushimu hlavu, aby se mohl přesunout na démonovo hrdlo a mapovat je polibky. Každý kousek kůže vždy pohladil bříšky prstů volné ruky, než je políbil. Jazykem mu kreslil na krk malá vlhká kolečka.
Atsushi se usmál. Zajel jednou dlaní pod Kennethovy kalhoty, zabořil prsty do jeho kůže a přitáhl si ho k sobě ještě víc. Potřeboval cítit jeho tělo tak blízko, protože mu pomáhalo zapomenout na to, co je zítra čeká.
Překvapeně vydechl, když byl přitlačen na démonovo tělo. Stáhl Atsushiho na koberec a znovu se vpil do jeho rtů, přičemž mu začal rozepínat košili.
Atsushi jemně skousl Kennethův spodní ret, a poté prohloubil polibek, přičemž dlaněmi přejížděl po jeho zádech.
Jemně mu košili svlékl a odhodil ji na židli. Prsty sjel níž po jeho hrudi až k podbřišku a začal se zabývat šněrováním Atsushiho kalhot.
Démon ho ovšem zastavil a převrátil jejich pozice. Přitiskl mu ruce ke koberci a vášnivě se vpil do jeho rtů. Poté ovšem s polibky, které byly střídavě kousavé nebo jemné, se dostal až na jeho hrdlo. Přejížděl po něm jazykem a říkal si, jaké by to asi bylo, kdyby se mohl zakousnout a pít jeho krev.
Ani jeden si nevšiml, že už nejsou v místnosti sami. Jejich počínání tak narušilo až příliš přesladce naladěný hlas Kennethovi matky. "Ehm… ehm…"
Atsushi ji několikrát v duši proklel, avšak předtím se stáhl a začal na sebe natahovat košili.
Kenneth napůl nespokojeně zasténal, napůl zavrčel a posadil se. "Matko."
"Kennethe," usmála se na svého syna démonka. Ovšem v jejích očích, gestech a ani v tom úsměvu, nebyl náznak sebemenší náznak lásky vůči démonovi. "Doufala jsem, že jsi natolik vychovaný, abys své osobní věci řešil v soukromí, ne na veřejnosti a obzvláště ne u večeře."
"Osobní věci, pche," vyprskl tiše Kenneth, ale tak, že to slyšel pouze Atsushi.
Atsushi se mezitím postavil a jakoby se ho to vůbec netýkalo, vydal se na své místo u stolu. Nechtěl se plést do jejich rozhovoru. Ještě mu tak chybělo, aby si zkazil náladu nějakou hloupou hádkou s tchýní. Když ona mu překazila, tak krásně začatou hru s jejím synem.
"Pokud se chceš navečeřet, nic ti v tom nebrání, sluhové ti jídlo donesou kam chceš. V tomhle křídle nemáš co dělat." Kennethův hlas byl tvrdý a chladný, tolik nepodobný tomu, kterým mluvil normálně. Vstal a stoupl si k Atsushimu, dlaň mu položil na bříško. "Půjdeme nahoru? Prosím," zašeptal a svou matku ignoroval.

Atsushi sklonil pohled k zemi a zakroutil hlavou.
Položil si hlavu na manželovo rameno. "Promiň."

"Neomlouvej se, není to tvá chyba..."
"Zase ti kazím náladu," povzdechl si.

Atsushi se na něj otočil, a přestože je Kennethova matka pozorovala, políbil ho na nos. "Nekazíš... ty ne," zašeptal potichu a usmál se na něj.
Kenneth se pousmál, ale jeho tvář zhrubla a zchladla, když promluvil ke své matce. "Řekl jsem, že v tomto křídle nemáš co dělat. Kterému slovu jsi nerozuměla?"
Démonka si odfrkla a s hlasitým dupáním opustila místnost.
"Její přítomnost je ti nepříjemnější než mně," poznamenal Atsushi. "Nechápu, co tu stále dělá..."
Kenneth si povzdechl a objal ho. "Sám nevím."
"Po válce ji pošleme domů," pevně si ho k sobě přitiskl. "Nebude mít možnost protestovat."
"Proč ne hned?" zasténal Kenneth a opřel Atsushiho o hranu stolu. Prsty zaťal do látky démonovi košile.

"Protože bychom tím mohli rozhořčit nějaké démony, které potřebujeme na své straně," odpověděl.
"Dobře," hlesl Kenneth. Dnes byl nějaký tichý. Zabořil tvář Atsushimu do košile a ještě zoufaleji ho sevřel v pevném, kéž by všeříkajícím objetí.
Atsushi ho začal hladit po vlasech. "Ale myslím, že by nikomu nevadilo, kdybychom ji připoutali na řetěz k boudě, aby se tohle již nestalo."
Kenneth ho vděčně políbil na kousíček obnažené kůže hrudi. "Bojíš se? Válka…" poslední slůvko téměř nebylo slyšet. Záměrně použil stejnou otázku.
"Pokud zůstaneš tady, nebudu mít důvod ke strachu," stále ho hladil po vlasech, ale nyní sjížděl až na záda.
"Nechci tě ztratit."

"Však mne neztratíš..."
"Nikdy nevíš."

"Já vím..." sebevědomě se usmál.
"Chovám se jako despotická manželka."
Atsushi se sklonil, aby ho mohl políbit do vlasů. "Řekl jsem ti již dnes, že ti to sluší?" zeptal se, snažíc se odvést rozhovor daleko od tématu: strach.
Kenneth se ušklíbl. "A ty krásně voníš."
Atsushi se usmál. "Skutečně? Ale to pak nepůsobím vůbec děsivě... a to pro démona není dobré,"
"Mě se to líbí.. a zajímalo by mne, koho chceš děsit. Mne? Vincenta? Nebo snad LuLu?"

"Všechny," ušklíbl se.
"Já se tě nebojím," řekl. "Kdyby ano, neodvážil bych se udělat tohle," zajel mu dlaní pod okraj kalhot a vtiskl mu na krk vlhký polibek.

"A proč se mě nebojíš?"
"Odpověď na tuhle otázku by měla zůstat pouze mezi mnou a stěnami mého pokoje."

"To ne. Teď to začíná znít zajímavě," v hlase měl uvolněnost jako již dlouho ne.
"Ona odpověď by se ti nelíbila."

"Mno. A teď si o tobě budu myslet kdoví co..." povzdechl si hraně Atsushi.
"Není to nic urážlivého, ale ty bys mou odpověď nepřijal," zakroutil hlavou Kenneth a rozepl Atsushimu kalhoty.

"Já vím, že mi ji chceš říct," zkusil to z něj dostat jiným způsobem.
"Chci," přiznal. "Ale nejprve zkus hádat."

"Nikdy mi hádání nešlo..."
Kenneth mu pomalu stáhl kalhoty. "To už ovšem není můj problém," rukou mu naznačil, aby roztáhl nohy.
Atsushi udělal, co po něm chtěl. "Že bych teď slyšel z tebe promluvit starého Kennetha..." usmál se.
Kenneth se jenom smutně pousmál a přetáhl Atsushimu košili přes hlavu. Koleno vklínil mezi jeho stehna. Stál před ním teď úplně nahý.

"Víš, že tohle není vůbec férové," zhodnotil svou nahotu pohledem. "Ty jsi chudáčku ještě celý oblečený..."
"Na to abych se tu svíjel u tyče a odhazoval svršky jsem poněkud starý, řekl bych," usmál se Kenneth a vtiskl Atsushimu polibek za ouško.

"Démon je tak starý, jak se cítí..." řekl neurčitě.
Kenneth se usmál a uchopil do dlaně Atsushiho přirození. Vpil se mu do rtů a začal prozkoumávat hlubiny jeho úst.
Démon se na něj přitiskl a začal mu rozepínat knoflíky na košili a později i na kalhotách.
Přerušil spojení jejich rtů a jemně jazykem olízl Atsushimu dolní pysk. Poté se s polibky přenesl na démonův krk a shodil ze sebe přebytečnou košili.
Atsushi začal prsty dráždit jeho bradavky. A mírně zaklonil hlavu, aby měl Kenneth lepší přístup k jeho kůži, a sám zavřel oči. Chtěl si užít každého jeho doteku. Vychutnat si ho. Mohl být poslední...
Volnou dlaní putoval Atsushimu přes hebkou kůži zad až na ramena a krk, zmapovával obrysy jeho tváře, jak se snažil vtisknout si je do paměti. Krku, který hladil svými rty věnoval prsty minimální pozornost a přesunul se na jeho bříško. Zajížděl prsty do rýh jeho vypracovaných svalů.
Atsushi se opřel rukama o stůl a vybídl se jeho dotekům. Prsty zarýval do tmavého ubrusu jako obloha za oknem zdobeného stříbrnou výšivkou, která ladila se stříbrnými svícny na stole. Tiše sténal. Nyní již měl oči křečovitě zavřené.
Kenneth klekl na podlahu a svou ruku nahradil ústy. Rukou pevně svíral Atsushiho boky a tou druhou mu hladil záda ve stejném tempu, kterým pohyboval rty.

Atsushi sténal jeho jméno a prosil o víc.
Drsně po něm přejel zuby a začal pracovat jazykem. Potom se odtáhl.

"Kennethe," zasténal nespokojeně Atsushi a vjel mu prsty do vlasů.
Usmál se a znovu ho sevřel v teple svých úst. Bavilo ho takhle si s ním hrát. Miloval to.

Démonovi prošla tělem slastná vlna a on vyvrcholil do jeho úst.
Vstal a donutil Atsushiho podívat se mu do očí. Potom ho lehce políbil.

"Miluji tě," zašeptal téměř neslyšně Atsushi.
"Nápodobně," usmál se Kenneth a zabořil tvář Atsushimu do vlasů. "Miluji tě."

Atsushi ho objal kolem pasu a dlaněmi mu vjel pod látku kalhot.
"Měl by jsi se obléci," poznamenal Kenneth šeptem a uchopil do dlaně Atsushiho košili. "Anebo ne."
"Doufám, že Vincent nepřijde tak brzy," jemně mu skousl kůži na krku.
"Má dorazit i LuLu."
"Živě si dokáži představit, jak by se nám smál," nehodlal se jeho těla vzdát.
Kenneth se pousmál a přitáhl si démona co nejblíže k tělu. "Smát?" uchechtl se. "Něco horšího. Už Vincent zjistil, kdo to je?"

"Ne, neví to," polibky obkresloval jeho dolní čelist.
"Chudáček," zasténal Kenneth. "Ten by se z toho nikdy nevzpamatoval."

"A kdo ano?" zakousl se do jeho krku a mírně ho zatahal za kůži na něm.
"Ještě jsi nepoznal mého bratra."
"Ani nevím, že máš bratra," přiznal se Atsushi.
"Ne?" překvapeně. "Buď rád."

"Proč?"
"Nejspíš bys ho zabil na místě," pousmál se Kenneth a políbil ho.
Asushi na to nic neřekl. Prsty přejížděl po Kenethových zádech a jemně ho na nich svým dotykem šimral.
"Možná se změnil," povzdechl si Kenneth. "Neviděl jsem ho 15 let. Tolik k mým rodinným vztahům,"nakrčil nosík. "To lechtá."

"Ty jsi lechtivý?" zeptal se pobaveně.
"Hrozně," zamručel Kenneth. "Velmi zábavné, že?"
"Ano," zasmál se démon a zkusil ho skutečně začít lechtat. Jednou rukou si ho u sebe držel a druhou ho lechtal.
"Ne!" vyjekl překvapeně Kenneth a ošil se. Prsty zaryl Atsushimu bolestivě do zad. "Přestaň!"

"Proč bych měl?" stále ten pobavený tón hlasu.
"Doháníš mě k šílenství!" kroutil se Kenneth pod jeho doteky.
Atsushi ho chytil oběma rukama a drze ho políbil. "Jsi můj?" zeptal se najednou a jeho pobavený hlas vyzněl zcela jasně, že pokud odpoví, že ne, tak ho čeká další lechtání. Jen takové drobné škádlení.
Kenneth se na něj podíval se vší drzostí, kterou v něm, Atsushi ještě nechal. "Jo," odsekl.

"To jsem rád," s úsměvem po hladil po vlasech.
"A ty?" drzá otázka.

"Mno," přivřel oči a odmlčel se, jakoby přemýšlel. "Samozřejmě, že ano," políbil ho.
"Nechci abys odešel bojovat," zašeptal mu do polibku.

"Musím," pohladil ho po vlasech. "Je to má povinnost..."
"Jistě," hlesl. "Tvoje povinnost a čest."

Atsushi ho beze slova políbil na čelo.
Spokojeně zasténal. "Co když tě nepustím?"

"Já vím, že mě pustíš," zašeptal.
"A co já?" zvedl pohled a jeho hlas zhořkl. "Necháš mne doma abych den co den vyhlížel pošťáka s tvým partem?"
Bolest si uvědomil tu podobnost Kennetha a Niniveho. Oba se o něj báli, ani jeden nechtěl jen nečině čekat, než mu oznámí jeho smrt. "To se nestane," řekl pevným hlasem.
"Vezmi mne sebou. Budu ti třeba jen zahřívat postel."
"Rozptyloval bys mě," zakroutil hlavou.
Kenneth ho objal a pevně ho k sobě přitiskl. "Kdy odjíždíš?"

"Zítra ráno..."
Kenneth sklopil tvář. "Takže jsme spolu naposledy sami."

"Ano," přitakal.
Zoufale ho políbil a vjel mu do vlasů. "Tak by jsme si to měli užít."

"Už nám nezbývá moc času," zašeptal.
"Sotva půl hodina," hlesl Kenneth. "Měli bychom se obléci."

"Nejspíš..."
Natáhl se Atsushimu pro košili a začal ho oblékat. Užíval si každou chvíli, kdy se dotýkal jeho horké kůže. Když zapnul poslední knoflíček, jemně ho políbil na krk.
Atsushi se sklonil a oblékl si kalhoty. Rozhlédl se po místnosti, jakoby něco hledal a pak pronesl: "Řekl bych, že všechno tohle jídlo již bude pořádně vychladlé."
"Necháme donést nové," zakroutil hlavou Kenneth na znamení, aby se takovými malichernostmi nezabýval a oblékl si košili.
"Není potřeba - tedy alespoň já nemám hlad a myslím, že Vincent si také nedá..." přešel k místu, kde měli uschovaný alkohol. "Ale řekl bych, že bude potřeba přinést nějaký alkohol..."
"LuLu má rád sladké pečivo," poznamenal tiše Kenneth.

"Vypadá na to," pousmál se Atsushi a stále pozoroval lahve.
"A drogy."
"Ty ve svém domě nechci a on to ví..." jeho hlas zněl najednou hrubě. Pamatoval si, jak s nimi měl právě kvůli LuLu problémy Ninive.
Kenneth ho zezadu objal a políbil ho za ouško. "Nemáš je rád?"

"Nemám, skutečně ne," zakroutil hlavou.
"Vykopu ho s nimi z domu."

Atsushi na to nic neřekl a opřel se o něj.
"Nezbývá nám, než čekat," povzdechl si Kenneth a položil si čelo na Atsushiho rameno. Jeho paže démona sevřeli s větší naléhavostí po doteku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama