Slza zmizelá za závojem přízraku; 15b

6. ledna 2010 v 19:00 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Vincent spokojeně seděl v kočáru a pozoroval sníh, co padal za oknem. Nechtěl takto trýznit koně, ale kdyby se snažil dostat do Atsushiho domu neskrytý, mohl by ho někdo vidět a jejich plán by ztroskotal v předvečer osudu. A to nikdo nechtěl. Avšak koní mu bylo líto. Povzdechl si a podíval se na osobu, co seděla proti němu.

Popotáhl z cigarety a nechal dlaň skrytou v růžovočerných rukavicích bez prstů opřít se o koleno, prach z nedopalku tak neslyšně dopadl na zem. Fialové oči měl rozkošnicky přivřené a zimní sníh se mu odrážel v pearcingu v bradě. Celkově působil uvolněným, takřka ležérním dojmem. Když odvrátil svůj zrak od okna, jeho oči se střetly se světlounkými zorničkami, lehounce zbarvenými do modra.

"Žádná nervozita?" zeptal se Vincent.
LuLu se usmál. "A z čeho?"

"Ze zítřejšího večera třeba..."
LuLu znovu popotáhl. "Ale no táák, trochu optimizmu, kámo!"

"Měl bych ho, kdyby mi také o nic nešlo jako tobě," znovu se zadíval z okna.
"A tobě jde o co, mladej?"
"To není tvá starost," odsekl a přemýšlel, jak by asi jeho společníci reagovali, kdyby věděli, že slíbil, že z Ryuzakiho udělá člověka. A že to vše vlastně dělá jen pro něj, aby byl svobodný a s ním.
"Divil by ses," ušklíbl se.

"Co tím zase naznačuješ?" probodl ho pohledem.
"No tááák," smál se LuLu. "Nemusíme být hned tak naštvaní," cvrnkl ho do nosu. "Divil by ses, jak jsou tvé starosti podstatné, alespoň pro mne"
"A to proč?"
"Jak jsem řekl Nejvyššímu," usmál se LuLu sladce. "Patříš do rodiny."
Vincent na to nic neodpověděl a zadíval se znovu z okna. Stále si na jeho přítomnost a chování nemohl zvyknout.,
LuLu se rozesmál.

Mladší upír na to nijak nereagoval. "Dostal ses k Ryuzakimu?" zeptal se najednou a v jeho očích byl neskrytý zájem. Chtěl vědět, jak se mu daří...
"Ano," pokýval LuLu hlavou. "Ale asi jen na deset minut."

"A?" zvídavě se na něj podíval.
"Zatím v poho. Otec ho moc netrápí, spíše ho ignoruje, jeho manželka vypadá vcelku příjemně, ale nic bych s ní nechtěl mít."

"A on?" snad trochu žárlivosti v hlase, která ovšem nebyla vůbec podložená.
LuLu potlačil výbuch smíchu. Vše mu začínalo být jasné. "Vypadá vyčerpaně a unaveně. Nešťastně. Je toho na něj moc."

Vincent kývl a dál se k tomu raději nevyjadřoval.
"Už tam budeme?" poposedl LuLu a s nadšením, které mívají malé děti, když dostanou zmrzlinu, se nahnul k oknu.

"Za chvíli..." odbyl ho Vincent.
LuLu se opřel o sedačku a dal si nohu přes nohu. "Nuda."¨

"Myslím, že by se nebylo vhodné v tento den bavit," přivřel přísně oči.
"Myslím, že zábava je to, co potřebujeme," opáčil LuLu. "Všichni jste depresivní až hanba."

"Zato ty nás všechny vyvažuješ," poznamenal.
Upír zakroutil hlavou. "Já?"

"Ne, ten za tebou," povzdechl si. Už aby byli na místě.
"Moc vtipné," zavrčel LuLu a založil si ruce na hrudi.

Vincent se jeho reakci zasmál.
LuLu našpulil ústa a zamračil se. "Hej!"
"Napřed chceš po mě, abych se bavil, a když se teď směji, tak ti to vadí?"
"Jo," ublížené štěně. "Protože teď se směješ mě!" bouchl do Vincenta hravě ručkou.

Mladší upír se začal smál ještě hlasitěji.
"Vin-cen-te!" bouchal do upírovi hrudi LuLu drobnými pěstičkami s ublíženým tónem v hlase.

Kočár ladně zastavil a Vincent si vrátil vážný výraz. "Jsme na místě..."
"Už?" překvapeně.

"Už..." odpověděl a otevřel dveře kočáru. Poté vyklouzl ven a protáhl se.
"Chjo," povzdechl si LuLu a vystoupil z kočáru. Jeho vysoké platformy se nořily hluboko do písku.
To už se Vincent dostal v závějích ke dveřím a zabouchal na ně, aby mu rychle někdo otevřel, protože mu byla zima. V kočáru bylo příjemně a ten přechod mu neudělal dobře.
LuLu se usmál a skočil Vincentovi na záda.

"Bože! Co zase děláš?!" obořil se na něj mladší upír překvapeně.
"Hraju si!" se smíchem se Vincentovi zakousl do ouška.

"Nech toho..." snažil s ho setřást. To se ovšem již otevřeli dveře a v nich stál Atsushi s Kennethem.
"Nechce se mi," svůdně. "Zdareeec, kluciii!"

"Sundejte ho ze mě," zaúpěl Vincent.
Kenneth se rozesmál.
Atsushi zakroutil nevěřícně hlavou a vydal se do tepla svého domu. "Pojďte dál," pronesl klidným hlasem, jako by se nedělo nic zvláštního. Vincent, na kterém byl zavěšen jako klíště LuLu, prošel dveřmi, aby za nimi mohl Kenneth zabouchnout. "Doufám, že vás neuvidí máti..." poznamenal ještě Atsushi a zamířil do své pracovny.
LuLu se ušklíbl a zaměřil svou pozornost na Vincentův ušní lalůček. "Jooo," výdech. "Udělám ti pearcing do ucha!" nadšeně.
"No to tedy neuděláš," podařilo se mu ho za sebe sundat a rychle zamířil za Atsushim.
Kenneth jenom zakroutil pobaveně hlavou a pomohl LuLu vstát. Pak společně s ním vešel do manželovi pracovny a zavřel za nimi dveře.

Tam již Atsushi naléval Vincentovi do sklenice alkohol.
"Někam se posaďte," vyzval je Kenneth a sám se posadil do křesla v temném koutu aby nepřekážel. Tahle válka šla, jak mu Atsushi sám řekl, mimo něj.
Atsushi se na něj usmál způsobem jako na poslušného psa. "LuLu, co si dáš?" podíval se na růžové stvoření, co se usadilo vedle Vincenta.
LuLu se svůdně protáhl. "Absinth, prosím."
Atsushi mu vyplnil přání.
Vincent se postavil a přešel k mapě, která tam vysela. Chvíli si ji prohlížel. "První musíme zaútočit na palác..." začal. "Pokud se nám podaří zničit nejvyššího, tak již nebudeme muset vést válku dál." Při těch slovech myslel na Ryuzakiho. Nechtěl, aby zemřel.
"Nejvyššího bude velice těžké zabít," upil LuLu ze sklenice. Očima Atsushimu za ni poděkoval. "Jak to chceš udělat?"
"Žádný přízrak není těžké zabít, pokud ho zhmotníš tak, aby si toho sám nevšiml a ve správný čas mu zaboříš stříbrnou jehlici do srdce," přešel ke stolu a z kabátu vytáhl pouzdro. Rozevřel ho a nechal ve světle svíček vyniknout záři stříbrných jehlic, na kterých byly podivné znaky. "Tohle dokáže na jediný zásah zabít kohokoliv, proto to nechci dávat vojákům, je to příliš silná zbraň, ale... u Nejvyššího si chci být jistý."
"Zhmotnit?" nadzvedl LuLu obočí a vstal, aby si mohl jehlice lépe prohlédnout. "Připomínají mi ty, kterými nás mučí Medea."
Vincent se pousmál. "Jsou také původně jím vyrobené," jednu si vzal do ruky. "Potřeboval jsem něco, co v sobě bude mít dozvuky magie, kterou používají přízraky." Přivřel oči. "Vše se dá zničit, když jeho sílu použiješ proti němu."
"Jak jsi ji dostal?" zajímal se LuLu a opatrně uchopil jednu do rukou. Byl jí fascinován. "Je dokonalá."
"Zeptal jsem se ho, zda mi ji dá..." úsměv se mu ještě rozšířil. "Od začátku bylo jasné, že se Médea všechno doví a bude na naší straně. Jeho nenávist k Nejvyššímu je větší, než u nás všech dohromady."
"Jistě," ušklíbl se LuLu. "Vzal mu vše. Ženu, netrvrdím, že ji miloval, musel na jeho příkaz zabít, Svobodu a koneckonců i nás. A bůh ví, co ještě.," znovu se zahleděl na jehlici. "Jejím osudem, je bolest."
Vincent jen přikývl a otočil se nad Atsushiho. "Kolik démonů s námi půjde do domu Nejvyššího?" každý démon i upír znamenal větší možnost, že Ryuzaki zemře.
"Moje jednotky jsou připraveny jít tam, kam řeknu..." odpověděl neurčitě.
"Mohl bych poslat Komandos. Tohle bude chtít elitu mezi elitou," nabídl LuLu.
"Vyberte jen ty, kterým věříte, protože..." odmlčel se, "...odtamtud musíme dostat Ryuzakiho."
LuLu vyprskl smíchy. "Já to věděl," hystericky se smál a zuřivě ukazoval na Vincenta.
"Až teď ses o tom ujistil?" pronesl klidným hlasem a pozvedl obočí Atsushi.
LuLu se snažil klidně nadechnout. "Tuším to už od začátku, ale…. Měl bych napsat bratrovy. Hrábne mu!"
Vincent zase nevěděl o čem je řeč, ale raději se na to ani neptal. Jen je pozoroval. LuLu se skutečně bavil a v Atsushiho očích bylo také poznat pobavení, i když to vše bylo zahaleno do starostí.
"Tohle mu raději nepiš," ozval se ze svého kouta Kenneth. "Nebo z toho bude mít smrt."
"Má starost o Ryuzakiho, kdyby zjistil, že ho svedl tenhle proutník, tak..." nechal větu vyznít do prázdna Atsushi.
"Fajn," zvedl LuLu ruce ve smířlivém gestu. "Tohle mu tedy psát nebudu. Ale stejně se Ryu nezdá."
"Ehm..." odkašlal si Vincent. "Mohl by mi někdo říct, o čem je tady řeč a co tak vtipného na zítřku?"
LuLu mu položil jehlici zpět do náruče a přešel k Atsushimu. "Škoda," zašeptal mu do ucha, aby to slyšel jenom on. "Kdyby nebyl tak zamilovanej do Ryuzakiho, asi bych ho svedl. Pěknej kus."

"Je na tobě vidět, že na něj máš zálusk..." ušklíbl se Atsushi.
"Však já ho do té postele dostanu," úsměv.
"Nemyslím si," zakroutil hlavou.
"Tak dost, vím, že se bavíte o mě a vůbec se mi to nelíbí," řekl na přímo Vincent. "Nemohli bychom se vrátit zpět k tématu?"
"Škoda, že tu není Ninive," povzdechl si LuLu. "Ten by věděl, jak na něj."
"Vincente," ozvalo se z kouta. "Není to tvůj manžel, po kom se to růžové plazí, tak se uklidni."
Vincent si zašeptal něco o tom, že netušil, že se jednou dostane do společnosti až takových puberťáků a přešel ke Kennethovi. "Abych nezapomněl - jedna jehlice je i tvá..." podal mu ji.
"Nemohu ji přijmout," pousmál se ten. "Pro mne v této válce není místo."
Vincent se otočil nechápavě na Atsushiho.
"Nepůjde s námi," řekl pevně démon.
LuLu se zamračil. "Proč? Počítám s ním."

"Počítáš? Jak?"
"Chtěl jsem mu přidělit kus vojska," pokrčil rameny LuLu. "A měl bych s kým zalézt do hospody."
"Kdybys více myslel na život, než na hospodu, tak bys pochopil, že ho chci nechat doma," nedechl se, "a že je hloupé si myslet, že by upíři poslouchali démona. A démonské vojsko - pokud se tomu tak dá říkat v téhle ne-válce - je celé pode mnou."
"To upírské je zase podemnou," pokrčil rameny LuLu.
"Takže je jasno," uzavřel to.
Vincent se i přesto naklonil ke Kennethovi a položil mu jehlici na klín. "I tak patří tobě, kdyby si náhodou nechtěl zůstat zde," zašeptal. Poté od něj odešel. "A ty, LuLu, sis ji mohl nechat... jedna je tvoje, jedna tady starostlivého Atsushiho... a jedna je pro mne..." I přes toto rozpočítání mu jedna v pouzdře zbyla navíc.
"A co ta pátá?"
"Kdyby se k nám ještě kdo přidal," přivřel oči, aby na něm nebylo poznat, že ví, přesně pro koho bude.
LuLu nasadil vševědoucí úsměv. "Jistě."
"Takže... Vincent zmínil záchranu Ryuzakiho," vrátil se k tématu Atsushi a doufal, že tentokrát to nevyvolá žádnou diskuzi na zcela jiné téma.
LuLu se obrátil k mapě. "Nejlepší by bylo zaútočit na palác z jihu. Je tam nejméně chráněný a vede tamtudy přímá cesta do hlavního sálu, kde se Nejvyšší obvykle nachází. Navíc hned vedle je chodba k Ryuzakiho pokojům a i ke sklepení, kde přebývá Medea. Nejdříve bych vyřídil Nejvyššího, teprve pak bych se soustředil na Ryuzakiho. Nebo možná bys ty mohl Vincente vyřídit Nejvyššího a já bych mohl jít pro Ryuzakiho. Nechci tím naznačovat, že ti nevěřím Atsushi, ale Ryuzakiho bych démonům do ruky nedával. Postaral bych se o něj sám. Má někdo jiný návrh? Mohu se mýlit, jsem přece jenom upír."
"Věčně slitej a zfetovanej upír - zapomněl si dodat," usmál se Atsushi. "Ale tentokrát máš pravdu. Takhle to bude nejlepší." Kývl. "Vincent rozhodně musí být na stejném místě jako Nejvyšší." Světlovlasí upír jen kývl.
"Drogy a chlast jsou můj život," pokrčil LuLu rameny. "Přináší mi zapomění."

"A kde Ryuzakiho schováme?" ignoroval LuLu Vincent.
"U tebe doma?" uchechtl se LuLu. "Bylo by to nanejvíše zajímavé."ˇ

"Co tím chceš říct?"
"Já?" usmál se LuLu. "Vůbec nic."
"Myslím, že u mne ho nikdo nebude hledat," začal vážně Vincent. "Jsem zbraní proti přízrakům, takže není důvod, abych nějakého z nich schovával."
"Mě hrábne," zavrkal LuLu. "ÁÁÁ už mi hráááblo," výtlem. "A teď vážně, dámy a pánové," poškrabal se na hlavě. "Mno tak dámy ne mno…," rozhlédl se po pokoji. "Může mi někdo z vás říct, co budeme dělat, až se provalí, kde se Ruyzaki schovává? A co Medea?"

"Médea se ztratí sám a věřím, že ho nikdo již nenalezne," odpověděl na polovinu otázky Atsushi.
"Pochybuji," zavrtěl hlavou LuLu. "Jeho ochranitelské pudy znám až moc dobře…. Bude se schovávat - možná - ale vždy bude natolik blízko, že přijde, když ho bude Ryu nebo já potřebovat. Navíc, když teď ztratil Adriho…. Upne se víc na nás. Toť můj dojem, ale jak jsem dnes už jednou řekl, může být milný," pokrčil rameny. "A Ryu?"
Na to ovšem nikdo neodpověděl. Každý z nich si uvědomoval, že jako přízrak se nemůže skrývat dlouho a až ho najdou, tak ho zabijí. Bez soudu. Není pro něj záchrany. Možná by skutečně měl zemřít již na začátku.
"Mlčíte," zašeptal LuLu. "Smrt, bez výjimky, že ano?"

"Třeba to tak nebude," v Atsushiho hlase bylo slyšet, že tomu příliš nevěří. Poté potichu dodal: "Věděl do čeho jde."
LuLu rozhodil rukama. "To mám nějaké prokletí, že všichni, které miluji musí umřít?"
"Zdá se, že všichni máme tohle prokletí," kývl Vincent a pořádně si upil Alkoholu. "A možná právě proto můžeme stát zde a plánovat misi, která nejpravděpodobněji skončí naší smrtí." On sám chtěl stále zemřít.
LuLu protočil panenky. "To mi připomíná, Atsushi, že jsem se tě chtěl zeptat, jestli smím navštívit démonský hřbitov."
"Ano," vytáhl ze stolu obálku a tu mu nabídl. "Myslel jsem si, že mne o to požádáš - tohle dej hlídači, jinak by tě nepustil dovnitř. A dej jim tam kytici i za mě."
LuLu trochu posmutněl a s tichým: "Děkuji," převzal obálku z démonových rukou.

"Není zač," povzdechl si Atsushi a také se jeho pohled obalil do smutku.
"Myslel jsem, že půjdeš se mnou. Chtěl bych si promluvit… osamotě."

"Dobře," souhlasil démon.
LuLu se na něj ještě jednou usmál, než se obrátil k mapě. "Chcete tedy vyřídit Nejvyššího.. chápu to, ale," obrátil se znovu na Atsushiho. "Je tu problém. Ty jsi hlavní představitel svojí rasy, kdežto mé vládne monarchie. Jsem sice bratranec prince, ale následníkem trůnu bych se stal až v případě smrti Leviathana, královny i krále. Nemohu se postavit dost dobře jejich vůli. Jsem stále jejich poddaný a přestože jimi opovrhuji," povzdechl si. "Nemohu vést válku bez jejich vědomí. Vojsko mne poslechne, šlo by za mnou až do pekla, to vím,ale…." Rozhodil rukama.

"A tím chceš říct co?" díval se na jeho záda Atsushi.
"Že pokud povedu válku s přízraky, budu viset."
"Pokud obyčejní upíři půjdou proti přízrakům, tak vládu, která je na straně přízraků, zavrhnou a nebudou uctívat. Nebudeš viset..." zakroutil hlavou.
"Ale vždy je tu možnost," pokrčil LuLu rameny.
"Takže na ten hřbitov chceš jít ještě dnes, protože po válce bys mohl být jednou z obětí a nestihl bys to?"
"Asi tak nějak, Atsushi."

"Však si běžte, stejně jsme se k plánu ještě nedostali a asi oni nedostaneme, pokud to tak půjde dál," pokrčil rameny Vincent.
"K plánu?" nadzvedl LuLu obočí.

"Mno..." protáhl. "Kdy, odkud, jak a kdo..."
"Kdy? Zítra. Odkud? Z jihu. Jak? To je na tobě. Kdo? Ty Nejvyššího, já Ryuzakiho. Nějaké nejasnosti?"

"A Atsushi?"
"Atsushi se postará o přízraky a ty, kteří by chtěli odporovat," obrátil se LuLu na démona. "Jiný návrh?"

"A pokud se nám do cesty připlete nějaký upír?" tohle byla důležitá otázka. Příměří bylo křehké jako motýlí křídlo.
LuLu si povzdechl. "Voják to nikdy neudělá, ale ti ostatní... nevím. Nechci válčit proti svému druhu. Snažte se je jen omráčit. Zabíjejte co nejméně."
"Pokusím se, abychom žádného upíra nezabili..."
"A kdybychom se zbavili královské rodiny?" zeptal se Vincent.
LuLu se pousmál. "Musel bys zabít i Leviathana a ten je na míle daleko. A taky mne, sebe i Adriena, protože k ní všichni patříme."

"Ale jediný přímý potomek je Leviathan a ten je, jak si řekl pryč, takže by na svrhnutí vlády monarchie, stačilo zabít jen tu její část, která je u moci..."
"Stačilo," přisvědčil LuLu. "Ale celý systém by se zhroutil."

"Lepší je budovat nový, než opravovat starý," poznamenal Atsushi.
"Možná."

"Ale raději bych nechal rozhodnutí o upíří vládě na samotných upírech - nechci se do toho jako démon plést," dodal Atsushi.
"Víš, že kdyby bylo na mě, dávno by lehli všichni popelem," ušklíbl se LuLu a posadil se do křesla.
Vincent si sám nabídl další skleničku. "Mno - já bych nechal spoustu upírů lehnout popelem za to vlez-do-prdelkovství, co praktikují od dávna k přízrakům," řekl Atsushi a úsměvem si prohlédl Vincentovu nervozitu. "Musíš být na Ryuzakiho něžný, je stydlivý a nezkušený," poznamenal k němu a stěží zadržoval smích.
Kenneth se v křesle málem zadusil vínem.
"A Hned mu do té prdele nelez," přidal se LuLu a zašklebil se. Tahle situace mu připadala nanejvíš zábavná.
"Nechci ani vědět o čem mluvíte," řekl rozzlobeně Vincent.
"Ale notak, kdyby si na rovinu řekl své city, tak bychom si z tebe pořád neutahovali," přátelsky se usmál démon, "jen občas."
"Mluv za sebe, Atsushi," usmál se LuLu a přihnul si Absintu.
"LuLu by si ze mě utahoval, i kdybych vyznal lásku jemu," zavrčel Vincent.
LuLu svůdně zamrkal řasami a poslal Vincentovi vzdušný polibek.

"No fuj," otřásl se Vincent a začal se smát.
"Pche!" odfrkl si LuLu a přehodil si nohu přes nohu.

Atsushi se bezdůvodně pochechtával, i když nic nevypil.
"Ještě ty se mi směj!"

"Mince se jednou obrátila, tak se s tím smiř, LuLu," pronesl s hranou moudrostí Vincent.
LuLu na něj vyplázl jazyk.

"Heh... já jsem ti říkal, že ho do postele nedostaneš," poznamenal Atsushi.
"Trocha alkoholu postačí," zívl LuLu. "Přece jen je z části člověk a ti toho moc nevydrží."

"Mno, už teď se hihňá,"
"Výborně.. nalij mu ještě."
"Hele! V mém domě žádné nekalosti provozovat nebudete," zakroutil hlavou Atsushi, přesto se naklonil přes stůl a dolil Vincentovi.
"Nemohli byste jednou plánovat u koho budu hostovat v posteli aspoň tak, abych to neslyšel?" nadzvedl obočí mladší upír.
"Nikoliv," pousmál se LuLu. "Vypadáš tak krásně bezradně, že se o tvůj výraz nemohu okrást."

"A já se zase dobře bavím výrazem, který má LuLu," dodal Atsushi.
LuLu se k němu obrátil. "Jak se tvářím?"

"Jako pedofil," zazubil se. "Vždyť je Vincent oproti tobě skutečně ještě malé a nevinné dítě. Avšak to i oproti Ryuzakimu."
LuLu posmutněl. "Vždy jsem měl jen mladší milence, Atsushi."

"Ale ne až takhle,"
"Jednou jsem to zkoušel i s člověkem… asi dvacetiletým."

"A jak to dopadlo?" zajímal se Vincent.
"Chutnal dobře," ušklíbl se LuLu.

"Láska, která tě zabije..." hořce se usmál mladší upír.
"Nemiloval jsem ho. Už tohoto citu nejsem schopen," hořce. "Byl jen povyražením."
Atsushi si povzdechl a naznačil Vincentovi, aby se dál na tohle téma nevyptával. Ani jemu se o tom nechtělo bavit. Byla to první z tragických věcích, co se v jejich životě stala.
"Půjdeme, Atsushi?" obrátil se na démona upír.
"Ano," kývl. "Kennethe, doufám, že ti nevadí, že tu zůstaneš s Vincentem." Otočil se na svého manžela.
Kenneth zakroutil hlavou. "Nikoliv."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama