Utrpení; part 1

6. ledna 2010 v 7:00
Odloží pero a zahledí se do dáli.Obloha se připravuje k propuštění svých slz na zem.Opět se skloní ke svému peru a jedním tahem vykreslí okvětní lístky sakury.Sakura-tak mu říkala maminka když byl malí.Jen proto že byl tak křehký,stejně jako třešňové květy.

Další tah a větvička je hotová.Zahledí se na své dílo a kritickým pohledem jej zhodnotí.Něco tomu chybí,snad jen. . . . .ucítí brnění na zátylku.Jeho oči se rozšíří když spatří muže v bílém plášti spolu s jeho ženou.
Papíry s jeho kresbou mu spadnou z kolen a dopadnou na trávu.
,,Shuro,je čas na tvůj lék." Doktoři se k němu přiblíží a s injekcí v ruce ho chytnou za ramena.Shuro se vší silou napřáhne.Pero v jeho ruce zasáhne svůj cíl.Ruku doktorky Anastacie.Uslyší výkřik a pak už jen píchnutí v oblasti krku a náhlou slabost.
Když se konečně probudil ležel na bíle potaženém stole. Ve vzduchu byl cítit pach desinfekce. Stěny se kolem něj svíraly jako nepropustná klec a sekundy odbíjející na hodinách mu nahnávali husí kůži. Cítil, jak mu každý úder nástěnných hodin trhá ušní bubínky. Ticho v místnosti by se dalo krájet.
Byl nahý. Kdyby tvrdil, že si na to za ty roky zvyknul, lhal by. Krátké, bílé chloupky na rukou mu stály. Měl strach a byla mu zima.
Kolik už tu vlastně byl let? Deset? Jedenáct? Ano, jedenáct… a každý den to samé. Chtělo se mu zvracet. Tíživí pocit v žaludku neustával.
Dveře se otevřely a jemu se málem zatmělo před očima….. chtělo se mu brečet, řvát, kousat.. ale věděl, že by mu to k ničemu nepomohlo. Jen by vše ještě zhoršil….
Tiše trpěl jejich lačné pohledy, kterými sjížděli oba jeho postavu. Muž mu byl odporný už od pohledu a ta anorektička… jinak ji už nenazýval…. Byla ještě horší.
Nadechl se a sevřel víčka. Snad doufal, že je to všechno zlí sen a on se znovu probudí a ucítí na tváři matčino jemné pohlazení i otcův shovívaví úsměv. Toužil vrátit se zpátky o jedenáct let a dostat novou šanci.
Téměř zaskučel, když tlustý, hrubý prst pohladil linii jeho tváře. Zatnul zuby aby nevydal ani hlásku. Žena vytáhla bičík. Něčím mu připomínal jezdecké bičíky na parkuru, když byl malí a s rodiči fandil černému hřebci s do copánků zapletenou hřívou. Líbil se mu pro jeho majestát a sílu. Sílu vzdorovat.
Muži se na tváři rozlil úsměv. Děsil ho, ale výraz v očích jeho trýznitele byl ještě horší. Cítil, jak mu přez záda přejel konec biče. Zatím ho jen pohladila, přesto to trošku zabolelo. Před lety doufal, že jeho tělo se časem stane méně citlivé k bolesti. Opak byl pravdou. Každý dotyk, každý nádech… vše cítil třikrát silněji.
Tvář se mu stáhla bolestí, když se mu otevřeli staré rány. Nevykřikl. Stejně by ho nikdo neslyšel.
Muž ho hrubě nadzvedl a položil ho na břicho. Věděl, co bude následovat. Jeho citlivý sluch zachytil drhnoucí tón zipu. Znovu zavřel oči. Kousl se bolestí do jazyka, když do něj brunátný, tlustý muž tvrdě proniknul. Tušil, že večer ho bude bolet celé tělo. Na zápěstích ucítil chladnou tíhu okovů.
Muž se znovu vysunul, aby mohl zajet ještě hlouběji. Vyloženě se radoval z úzké zadničky jejich svěřence.
Na chlapcova záda znovu a s ještě větší silou dopadl bič. Ten se prohnul v zádech. Osamocená slza mu zklouzla po bledé tváři. Z prokousnutého rtu skapávalo na bílí stůl několik kapiček krve.
Krev se linula z jeho zad a rtu.Svá záda už ani necítil a ve spodní části těla cítil už jen trhané pohyby jeho chovatele.Muž držel jej za boky a vychutnával jsi každé vsunutí svého penisu do jeho těla.Náhle se napřímí.Ucítí uzlíky na konci biče na své hrudi.Vykřikl.Přes hrud jej nikdy nebyla.
Na své kůži ucítí první protrhnutí kůže a pramínky stékající snad po celém jeho těle.Muž zrychlí své pohyby a následně dosáhne vrcholu.To jej ovšem neodradí a jen si chlapce obrátí aby viděl jeho obličej stažený bolestí.Znovu do něj pronikne a vypomuže si chycením mladíkových vlasů a neustálím přitahováním.Doktorka jej švihne přes obličej a chlapec upadne do bezvědomí.
Probudí ho bolest na jeho těle,včetně obličeje.Opatrně se posádí a jeho pohled se střetne s očima dalšího chovance.Ten naněj jen ukáže prstem a poté k nebi.Je už ráno.
,,Ty si nebyl ve své posteli,dnes,v noci.Ty podváděls!"vykřikne a vší silou do něj začne bušit.Sestry je odtrhnou a nechají Shura napospas svým myšlenkám a bolestem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama