Prach ve Větru; 02

24. února 2010 v 16:52 |  Prach ve Větru
"Spíš?" vykouzlil na svých rtech smutný úsměv a odhrnul mu vlasy z obličeje. Zastrčil mu je za ouško. "Pověz mi, prosím, o čem sníš?" políbil ho na místečko těsně pod ouškem. "Tvůj život hoří jako svíce, mohu ho zhasit, stačí říct," věnoval mu letmý polibek na spánky. "Však když ho zhasím, kde hledat mám, plamen, jímž ti život dám…"

Muž s tizianovými vlasy se začal pomalu probouzet. Zamručel a nevypadalo to, že by měl v plánu otevřít oči.
"No tak, princezno," políbil ho. "Otevři oči…."
"Princezno?" potlačil zívnutí, avšak pootevřel oči a usmál se na svého milence.
"Ano," pousmál se upír. "Jsi moje krásná princeznička," pohladil ho po vlasech a vtiskl mu do nich polibek.
"Nikdy jsem nebyl princeznou," zakroutil hlavou. "Vždy jsem hrál jen prince..." na princeznu měli někoho zcela jiného - samozřejmě, že myslel v Malici Mizer.
"Ale pro mne ano… a ani sám ďábel mi to nevymluví."
Gackto se k němu s úsměvem přitulil a přitáhl si k sobě blíž pokrývku. "Kolik vůbec je hodin?" zeptal se rozespale a tentokrát již skutečně zívl.
"Půl páte," odpověděl a obtočil kolem zpěvákova těla svoje paže. Nebylo to přivlastňovací gesto….
"Ty mě chceš naprosto vyčerpat, že?" podíval se na něj unaveně. Už dlouho se pořádně nevyspal - nemá na spánek čas ani v normální dny, natož ve chvíle, kdy je s ním Iori.
Zavrtěl hlavou. "Už musím jít."
"Uvidíme se ještě dneska?" přidržel si ho u sebe.
"Pravidla znáš," ušklíbl se. "Pokud bude pršet, sněžit, ty se budeš nudit.. stačí zavolat a vytáhneš mne ven i v poledne. Moje číslo máš."
"Dobře... a příště až se mě budeš snažit vzbudit, tak to skus snídaní," ušklíbl se a pustil ho, rozhodnut se zahrabat do peřin a ještě chvíli spát.
"Snídani máš na stole, princezno," zasmál se a otřel se o něj tak, aby si zpěvák uvědomil přítomnost riflí.
Gackto se zářivě, i když ospale usmál. "Děkuji,"
"Není zač," políbil ho upír naposledy a opustil Gacktovu vyhřátou postel.
___-___
Muž s blond vlasy, které se zdály až bílé, avšak přece jen se nepoznatelně leskly světle zlatavou barvou, se zastavil u jedné z výloh a nahlížel dovnitř. Na sobě měl dlouhý černý kabát, jenž upoutával pozornost svým kožešinovým límcem. Přesto v téhle ulici byli lidé zvyklí na trochu výstředního chování. Muž se zle usmál, když si prohlížel figuríny, že z něj v ten okamžik skutečně šel strach, avšak ani ne za několik vteřin mu z tváře úsměv zmizel. Naklonil hlavu ke straně a nahlížel dovnitř. Pozoroval zákazníky, kteří nakupovali pro sebe nebo pro své známé oblečení. Naráz se otočil a chtěl znovu vyrazit na cestu, ale narazil na cizí tělo.
Sotva dvacetiletý chlapec tlumeně vyjekl a uskočil. "Omlouvám se," zašeptal se sklopenou hlavou.
Muž se světlými vlasy si ho prohlížel svým zeleným pohledem. Ten chlapec mu připadal z nějakého důvodu povědomý, ale nedokázal si vybavit proč. Člověk. Tak dlouho si u nikoho nevšiml lidskosti... Chodil mezi stvořeními a nevšímal si jich, už dávno v tomto světě neexistovali lidé. Možná to bylo tím, že toho svého ztratil. Jediného člověka, který jim skutečně byl...
"Já…" zakoktal se mladík a shýbl se aby posbíral učebnice, které mu spadli do sněhu.
Světlovlasý si prohrábl koženou rukavicí vlasy a stále na něj upíral pohled. "Ty?" zeptal se pouze podivně zabarveným tónem, z kterého na první pohled nebylo poznat nic, a přesto mohl říct vše. Nadzvedl obočí a rty zformoval do posměšného šklebu, kdy se usmál jen jedním koutkem.
"Eh…" vykoktal ze sebe. "Omlouvám se.. měl bych se lépe dívat na cestu," narovnal se i s učebnicemi a shrnul si vlasy z tváře.
"Měl bych se lépe dívat na cestu..." zopakoval potichu a v očích se mu zalesklo, poté se krátce zasmál. "To já jsem do tebe vrazil," zakroutil hlavou. Pozorně si prohlížel jeho tvář, která se zdála tak vystrašená. "Jak se jmenuješ?" nevypadal, že by ho to zajímalo.
"Yuusuke."
"Omlouvám se ti, Yuusuke," zformoval a zadíval se mu do očí.
"Není za co, pane," pousmál se plaše chlapec přičemž se nemohl odtrhnout od těch zvláštních očí. "A jak se jmenujete vy?"
"Proč tě to zajímá?"
Pokrčil rameny. "Bylo by to zdvořilé…"
"Aha," kývl. Některé gesta v něm jsou stále stejná. "Jmenuji se Vincent," pronesl tiše, "už dlouho jsem své jméno neslyšel." Pokrčil rameny a chystal se pokračovat v cestě.
"Hezké jméno," pousmál se Yuusuke.
"Skutečně se ti zdá?" podivil se a velice rychlým pohybem, pro člověka až nepostřehnutelným, se k němu přiblížil. "Máš studené ruce, měl by ses jít někam zahřát..." řekl potichu. A pozoroval chlapcův vyděšený výraz.
"To je jedno…" zašeptal chlapec smutně.
"Lidskému tělu může chlad ublížit," poznamenal pouze.
Yuusuke se usmál. "Možná..."
Vincent si obmotal z krku proplétanou velice vkusně zdobenou černou šálu, která ovšem byla i dostatečně hřejivá. Hodil ji přes ramena chlapce, tak aby chránila od zimy i krk, a konečně se vydal pryč. Připomínal mu to, na co chtěl zapomenout.
"Pane!" zavolal za ním chlapec a v rukou držel jeho šálu. "To nemohu přijmout."
"Je bezcenná," řekl dost nahlas, aby ho slyšel, avšak ani se neotočil. Pokračoval v chůzi dál.
"Tak děkuji," zašeptal Yuusuke a nevěřícně zakroutil hlavou.
Vincent nevěděl proč, ale tyhle slova ho donutila se ušklíbnout. Děkovat by se nemělo za takové malichernosti a každé vyjádření díků, by se mělo dlouho promýšlet, protože existuje jen málo věcí, které jsou v konečném důsledku dobré, když nám jimi někdo splní přání. Všechny ostatní jen ublíží - tomu, kdo si přeje a děkuje, ale i tomu komu bylo děkováno.
Povzdechl si a promnul látku šály v prstech. Byl z toho muže zmatený. Znal jich tolik, věděl, jak uspokojit jejich potřeby, ale tenhle.. tenhle se naprosto vymykal všemu co znal.
Světlovlasý muž se mezitím ztratil ve tmě...
___-__
Položil si dlaň na záda a narovnal se. "Kdybys mi občas pomohl…" zavrčel k černovlasému muži pohodlně roztaženému na pohovce.
"Snad už nejsi moc starý a nebolí tě záda," provokoval ho s úsměvem.
"Hodím po tobě ten vysavač!"
"Já jsem ti říkal, abychom si nikde nedávali koberce," pokrčil rameny a ušklíbl se, "ale ty sis nedal říct."
"Já?" vypískl. "Já a koberce? Lháři!"
Černovlasý se postavil a zadíval se na svého milence. Samozřejmě, že chtěl koberec... Přešel ke stolu, kde ležela spousta papírů a začal je přerovnávat. "Měl bych konečně začít trochu pozornosti věnovat práci," povzdechl si. "Když ty tu poletuješ pilně jako včelička..."
"Med nedostaneš," vyplázl na něj hnědovlasý jazyk.
"Dobře, chtěl jsem ti nabídnout, že si dáme společnou koupel a já ti namasíruji celé tělo," přemýšlel, co dál, "budu tě hýčkat a zahrnovat láskou. Ale pokud chceš být zlý, tak... jdu strávit vášnivou noc čtení rozkazů." Posbíral ty nejdůležitější z dopisů a vydal se do jiného pokoje, aby na to měl klid.
Otevřel pusu jako by chtěl protestoval a přitáhl si démona za košili k sobě.
"Mám práci," usmál se, avšak dopisy znovu položil na stůl. Skutečně se mu do nich nechtělo. Smysl pro povinnost už nebyl tak silný jako před staletími. Přivřel oči a políbil hnědovlasého na krk. Ale chuť po těle před ním byla stále tak silná...
"Já taky," zašeptal mu do ucha hnědovlasý a vnikl prsty démonovi pod tričko. "Milovat tě."
"Tak to je velice chválihodná činnost," s polibky směřoval na jeho tvář, "to bych si možná rozmyslel to s tou koupelí."
Pousmál se a přitiskl si démona co nejblíže k tělu. "Hodila by se…. jsem celý rozlámaný," zavrněl.
"V tom případě," vzal ho do náručí, "není jiná možnost, než tě unést směr koupelna." Vydal se chodbou do dveří nalevo.
Důležitě přikývl a tiše se rozesmál. Ani za ta staletí si na nošení v náruči nezvykl.
Posadil ho na pračku, která naštěstí byla vypnutá a zavřel za nimi dveře. "Čemu se směje?" zeptal se a přitiskl se na něj.
"Ničemu," políbil ho.
"Aha... víš, co bych ti udělal, kdyby si se smál mě?" nebezpečně přivřel oči a vpil se do jeho úst.
"Povídej?" zašeptal.
"Udělal bych ti něco skutečně hrozného," výhružně a ruce přesunul na jeho boky.
"A co, můj pane?" škádlil ho hnědovlasý.
"Zlechtal bych tě," zašeptal mu do ucha a dlaněmi přejel po jeho holé kůži bříška, ke které si našel cestu.
"Budu hodnej," zasmál se hnědovlasý a propojil jejich rty.
"Ty nejsi hodný nikdy," poznamenal, když se od něj kousek odtáhl.
"Fakt?" hrané překvapení. "A kdy jsem tě zlobil?"
"Neustále mě zlobíš," svlékl mu svetr. "Jsi zlobivý celou svou podstatou... a hlavně tělem," prsty začal dráždit jeho bradavky.
"Atsushi," hlesl. "A co ta voda?"
"Tolik moderních vymožeností a že by se začala napouštět sama, to ji ani nenapadne," políbil ho na krk a vzdálil se od něj, aby mohl nachystat vanu.
Pousmál se a seskočil z pračky. Měkce dopadl na tlapky a objal démona zezadu kolem pasu.
"Prokoukl jsem tvou strategii!" schválně se předklonil, aby se svým zadečkem otřel o Kennethův rozkrok, avšak hlavním důvodem bylo puštění vody. "Odlákal si mě, abys mne pak mohl zezadu přepadnout, zlobivče!"
"Peníze nebo život," zažertoval Kenneth a sklonil se, aby ho mohl políbit na krk.
"Peníze u sebe, bohužel, nemám, ale..." pootočil za ním hlavu, "mohl bych ti nabídnout nějaké své služby - jediné, co neumím, je vařit."
"Hm.. popřemýšlím," zašeptal mu svůdně do ucha.
Atsushi na to nic neodpověděl, místo toho se opatrně narovnal, čímž k tomu donutil i Kennetha a obrátil se k němu. "Ale po dobu tvého přemýšlení se možná osvobodím... a nebudu v smrtelném nebezpečí."
Démon pokrčil rameny a svlékl si tričko, které následně odhodil do koše. "Můžeš vyprat."
"To jsem zrovna nemyslel," přivřel oči, "ale pokud je to jediná činnost, po které toužíš, když mě vidíš, tak se nedá nic dělat a já vyperu."
Stáhl si ho k sobě a serval z něho tričko. "Později, lásko."
Tak přece jen to nebyla jediná činnost, po které touží. Atsushi se pousmál a přitiskl se na něj, aby si mohl přivlastnit jeho rty.
"Miluju tě," zašeptal mu Kenneth do polibku a prsty nahmatal Atsushiho zip na kalhotách.
"Opakuješ mi to čím dál tím častěji," poznamenal démon.
"Zoufale tě miluji…" poopravil se a Atsushiho poznámce nevěnoval pozornost.
Černovlasý se pousmál, vpil se svému milenci do rtů, přičemž mu rozepínal kalhoty a sundával je. Užíval si každý kousek Kennethových hýždí, který odhalil.
Přemístil dlaně svému milenci na záda a začal je pomalu hnětnout.
Atsushi dokončil jeho svlékání, a poté se zbavil zbytku oblečení i on sám. Zvedl Kennetha ze země a postavil ho do vany. "Pálí ta voda?" zeptal se ho, čímž to vypadalo, že si z něj udělal pokusného králíka, přestože věděl, že je příjemně teplá. Jinak by si tohle přece nedovolil - nechtěl mu ublížit.
Zakroutil hlavou a donutil démona vlézt za ním.
Atsushi se ihned spokojeně usídlil v teplé vodě a přitáhl si k sobě Kennetha.
"Příjemné," zavrněl ten spokojeně a opřel se zády o Atsushiho hrudník.
Černovlasý démon ho objal kolem pasu a polibky začal mapovat jeho šíji, avšak kvůli tomu musel napřed shrnout jeho vlasy na druhou stranu, než se uhnízdil.
"Miláčku?" zašeptal Kenneth.
"Ano?" mírně to protáhl.
"Co se děje?" zeptal se. "Myslím co se děje nového u upírů….. co ti okřídlení?"
Atsushi přestal polibky mapovat jeho šíji. "Vincent se chová, jako by nezažil již dost krvavá jatka - snad je to vlivem Severa. A oni za všechnu svou bolest - pokud něco takového dokáží cítit - vinní lidstvo. Ani jedna strana nechce mír..." Povzdechl si a pohodil hlavou, až mu vlasy spadly do tváře.
"Mohli bychom zajet na návštěvu," poušklíbl se Kenneth. "A trochu si ze Severa vystřelit…. Třeba ho to krveprolévání pak přejde…."
"Já bych byl proto, abychom Severa spíš zastřelili..." poznamenal a položil si hlavu na Kennethovo rameno.
Zakroutil hlavou. "Polijeme ho svěcenou vodou."
"Dobrý nápad - avšak on je stále chráněný, nyní myslím, že i samotným Vincentem, nejenom radou starších," prsty začal přejíždět po jeho hrudi.
"Nehoda…."
Atsushi se usmál a byl si jistý, že to Kenneth musel cítit na své kůži.
"Já to myslím vážně….." ušklíbl se. "Zakroutím mu krkem, slizounovi."
"Do upírské vlády nám nic není, Kennethe - vždyť Vincenta jsem tam dosadil de facto já a on si Severa drží po své pravé ruce," zakroutil hlavou. "Navíc - nemám náladu se nechat zatáhnout do dalšího mocenského boje mezi upíry, který by se takto rozpoutal. Stačí, že jsem Vincentovi přislíbil pomoc, až bude skutečně v nouzi." Sarkasticky se uchechtl. "To bude ještě zábavné sjednotit démony... nyní si žijí spokojeně téměř jako lidé." Rozhlédl se po jejich koupelně, která to velice výstižně dokazovala.
"Jistě….. teď místo toho abych v sobotu spal do oběda letím v půl desáté do samoobsluhy pro prací prášek.."
"Když také všechno necháváš na poslední chvíli..." připojil se k odlehčování tématu.
"Moje povaha," pokrčil rameny démon a natáhl se pro žínku a sprchovací gel.
"Neutíkej mi," zasténal Atsushi, který měl stále hlavu na jeho rameni a nyní byl nucen se opřít dozadu.
Pousmál se. "Ale notak… dvě sekundy beze mne vydržíš," znovu se opřel o jeho tělo a nanesl trochu gelu na žínku.
"Nevydržím," znovu ho objal a políbil na krk. "Chceš umýt záda?" nabídl mu a natáhl se pro žínku v jeho ruce.
"Budeš-li tak hodný,"
Převzal si od něj žínku a začal jí přejíždět po jeho zádech, přičemž ho i dlaněmi masíroval. Plně se na to soustředil, aby byl co nejúčinnější, avšak také nejjemnější.
"Děkuji," zašeptal Kenneth. "Za tohle ti udělám večeři."
"Myslíš, že na ni ještě bude čas?" naklonil se k němu a políbil ho za ouško, avšak poté se vrátil ke své původní činnosti.
"Jednou hlad dostaneš," zjevil svému manželovi svůj nejnovější postřeh.
Atsushi se nad tím pousmál. "Až dostanu hlad, tak tě sním," zašeptal tajemně.
"Mě?" podivil se Kenneth. "A kdo pak za tebe bude prát, žehlit a uklízet?"
"Hmm... tak to není tak dobrý nápad, jak jsem si myslel," zasmál se.
"A kdo by ti zahříval postýlku?" použil Kenneth tón raněného štěněte.
"Na tom bych si někoho našel," řekl zcela neutrálním tónem, když mu splachoval mýdlo ze zad vodou. Poté se na něj ovšem přitiskl. "Samozřejmě to nemyslím vážně - nikdo není tak výhřevný jako ty." Políbil ho na krk.
"Topení s.r.o." ušklíbl se Kenneth. "Vypadá to, že k ničemu jinému už tu nejsem," škádlil ho.
"Ještě k ukojování mých perverzních choutek - na to nezapomínej..." přitáhl si ho blíž k sobě a dlaní mu zajel do rozkroku.
"Ach jistě… jak bych mohl zapomenout na tak veledůležitou věc…."
Atsushi se pouze usmál a začal se rty vpíjet do jeho kůže. Přičemž dlaní si začal pohrávat s jeho rozkrokem.
Zaklonil hlavu a položil si ji Atsushimu na rameno. Spokojeně zavřel oči.
"Víš, že jsi z tohoto úhlu skutečně nádherný?" zašeptal mu do ouška černovlasý mezi polibky, které stále obšťastňovaly démonovu kůži na krku a ramenou.
Usmál se. "Mám to brát jako kompliment?"
"Samozřejmě," a políbil ho na tvář.
"Tak to potom děkuji…" zcela se oddal jeho dotekům a polibkům.
"A co jiného by to mělo být než kompliment?" zeptal se. Druhou rukou začal dráždit jeho bradavky a mapovat hruď.
Pokrčil rameny. "Nevím."
Dál pokračoval ve svých dotecích a postupně je zintenzivňoval. Tiskl se na svého milence tělem a užíval si jeho zrychlený dech.
Kenneth si ho přitáhl do hlubokého polibku a nechal jejich jazyky proplétat se.
Atsushi pevněji v ruce sevřel jeho penis, protože ho toužil slyšet sténat a prosit o víc. Přivlastňoval si jeho ústa a až tvrdě a násilně ho líbal, avšak někdy byl až příliš něžný.
Tiše zasténal a nespokojeně se zavrtěl. Pocit, který mu prostupoval tělem, důvěrně znal. Nebyla to jen touha a vášeň, bylo to… něco víc….
Černovlasý si ho přitáhl k sobě blíž a zrychlil pohyb rukou, přičemž o jeho bradavky se staral o to intenzivněji.
Zalapal po dechu a znovu zasténal, tentokrát hlasitěji. Své prsty Atsushimu zarýval do svalů na nohou.
Přesně tohle chtěl démon slyšet a možná i cítit. Toužil po jakýkoliv projevech, že má svého milence zcela ve své moci.
"Prosím," zasténal.
Atsushi se rty vydal znovu po jeho krku a ramenou, přičemž v hojné míře používal i zuby. Vzrušení jeho samotného se dotýkalo Kennethova těla, avšak on se plně soustřeďoval jen na svého milence a své vlastní potřeby přehlížel.
Prohnul se a zadečkem se všeříkajícně otřel o Atsushiho klín.
Démonem projela vlna vzrušení a musel si skousnout ret, aby nezasténal nahlas. Na chvíli přerušil svou činnost, aby mohl Kennetha nadzvednout a začít si ho bez přípravy dosazovat na vzrušený klín. Věděl, že ho to bude bolet... ale také na to již byl zvyklý. Vždy, když si ho Atsushi bral, bylo to až násilné.
Křečovitě sevřel oči i rty aby z nich nevydal jedinou hlásku a dosedl. Chvíli jen tak zůstal, než začal pohybovat pánví.
Atsushi vrátil své ruce na jejich původní místa. "V pořádku?" dostal ze sebe.
V odpověď se lehce pousmál. "Samozřejmě."
Černovlasý démon znovu svou pozornost věnoval jeho penisu, i když teď to pro jeho ukojované vzrušení bylo obtížnější. Dával si záležet na tom, aby nesténal, přestože jediné, co chtěl slyšet byly steny Kennetha.
Zrychleně, přerývavě dýchal. Využíval veškeré zbytečky příčetnosti, které měl, aby stále pohyboval pánví a nezůstal sedět v klidu a jen si užíval.
Atsushi jen stěží mapoval Kennethův krk polibky. Ruku, kterou dráždil jeho bradavky, přesunul na jeho boky, aby ho donutil trochu zrychlit jeho pohyby. Přičemž tou druhou se nepřestal starat o jeho vzrušení.
Kenneth sykl. Začínalo ho bolet každé dosednutí, přesto nezvolňoval tempo.
Démon si toho všiml, avšak to již byl příliš vysoko na to, aby mohl přestat bez dosáhnutí slastných výšin. Ve chvíli, kdy ucítil, že Kenneth jich za okamžik dosáhne, přece jen ho donutil, aby ještě zrychlil a sám do něj vyvrcholil. Což v jeho milenci také vyvolalo vlnu orgasmu.
Vyčerpaně se položil na Atsushiho hruď a zavřel oči aby zabránil slzám stékat po jeho tváři.
Černovlasý ho objal a zašeptal mu do ouška: "Omlouvám se."
"V pořádku," pokusil se o úšklebek Kenneth. "Jen si asi zítra nesednu."
Atsushi ho políbil na tvář a ještě víc si ho k sobě přitiskl do náruče. Bylo mu to líto. Začal ho hladit po vlasech, i když věděl, že ničím již to neodčiní. Ani tou zatracenou frází, kterou stejně zopakoval: "Miluji tě."
"Já tebe taky," hlesl Kenneth a nadzvedl se, aby ulevil bolestivému tlaku a dovolil tak Atsushimu opustit jeho tělo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama