Prach ve Větru; 11

24. února 2010 v 17:17 |  Prach ve Větru
Bělovlasý upír, pohodlně rozvalený na "manželské" posteli a svírající v prstech sklenici s vínem, odlípajícím na koberec se jemně ve spánku prohnul a tlumeně zasténal. Světlo do pokoje nepronikalo díky tlustým, těžkým závěsům a tak mohl bezpečně odpočívat i přes čtvrtou hodinu odpolední a palčivé slunce, zářící venku. Upír se přetočil na bříško a vylil zbytek obsahu sklenice do postele.

Gackt otevřel domovní dveře a začal se vysvlékat. Přivřel zamyšleně oči a rozhlédl se po bytě, v kterém byla tma, protože byly zatáhlá veškerá okna. Přešel do ložnice a zůstal nevěřícně stát ve dveřích. Zhluboka se nadechl a zakroutil hlavou. Prádelna bude mít, co dělat.
Upír sebou trhl a zamžoural. "Gackte?" znělo to spíš jako zašeptání. Pak se tvář znova zabořila do polštáře.
Zpěvák přešel k posteli a vzal mu skleničku, poté se posadil na okraj matrace. Pohladil upíra po vlasech a pousmál se.
Upír pozvedl ztěžka svou dlaň a propletl své prsty se zpěvákovými. "Kde jsi byl?"
"Někdo musí vydělávat peníze, víš?"
"Nemusíš," zasténal upír a položil se na bok. "Ježiš kolik jsem toho vypil?"
"Opilče," zhodnotil Gackt situaci.
"Já nejsem opilec!" bránil se rozespale upír. "Pojď za mnou…"
"Nemělo by se napřed převléct?" podíval se na něj Gackt tázavě.
Upír se zmateně porozhlédl kolem a dezorientovaně se na zpěváka zadíval.
"Pokud sis nevšiml, tak si ještě před chvílí v měl v rukou skleničku a řekl bych, že celý její obsah vylil tady na postel," připomněl mu. "Takže možná, než si za tebou lehnu a nechám se zase obtoulávat a svádět tvou upírskou krásou, bys to měl převléct, ať ležíme v čistém."
Upír se nadzvedl na loktech, že se posadí a zamotala se mu hlava. Zatřásl jí a posadil se. Shodil ze sebe od vína zrudlou pokrývku a vstal, že půjde do koupelny něco najít. "Nemáš tu něco na bolest?"
"Ne, víš, že nemám rád tyhle druhy prášků," zakroutil Gackt hlavou. "A nemyslel jsem si, že upíři je potřebují..."
Iori si povzdechl a nejdříve zamířil ke své mikině, přehozené přes opěradlo židle. Zašmátral v útrobách kapes a sevřel v dlani krabičku. Otevřel ji a vyňal z ní dvě rudé pilulky. "Umělá strava," s odporem, když je vkládal do úst. "Je nechutná ale přežívat se na ní dá."
Gackt chtěl začít něco o tom, že by měl pít skutečnou krev, avšak nakonec se zarazil. Na jedné straně nechtěl, aby ho Iori znovu od sebe odehnal, na té druhé netoužil po tom, aby se opakovalo to s tím andělem. Nechtěl být důvodem jeho zranění.
Iori ji polkl a vydal se do koupelny. Za okamžik se vrátil zpátky s náručí plnou čerstvého povlečení bílé barvy. "Na co zase myslíš," ušklíbl se, když si všiml Gacktova zadumaného pohledu.
"Na nic," usmál se muž a možná až příliš urputně zakroutil hlavou.
Upír odložil povlečení na postel, tam, kde byla ještě vcelku čistá a uchopil zpěvákovu tvář do dlaní. Měkce ho políbil na rty.
Gackt se jeho polibku oddal a přitáhl si ho k sobě. Skutečně netoužil po tom, aby přišel o dalšího přítele.
"Neriskuj," zašeptal Iori. "Nebo tu postel nestihneme převléci a její výsost zpěvák se bude válet ve víně."
"Nebudu se tvářit, jako bych to nikdy nepraktikoval..." ušklíbl se.
"Ááá.. ty jsi mi ale zkažený," pousmál se Iori a sklouznul svými rty ke Gacktově oušku. "Ale já tě zkazím víc…"
"Myslíš si, že to jde?" zeptal se šeptem.
"Ne.."
"Takže..." přivřel oči, "... bychom měli vstát a převléct to."
"Dobře," kývl Iori. "Mluvil jsi v množném čísle.. takže chceš polštáře nebo peřiny?"
"Polštáře," vybral si muž a postavil se.
"Oki," upír se ihned dal do převlékání přikrývek.
Gackt se na to líně podíval a začal pomalu rozepínat první polštář. Sliboval si, že už ho nikdy nenechá ve svém bytě samotného, protože co on dokáže za tak malou chvíli, co byl v domě sám, to je až nemožné. A hlavně je to pohroma.
Odhodil špinavé povlečení na zem. Vezme je pak do koupelny do koše a tak je to zbytečné skládat. Za malý okamžik měl peřinu povlečenou.
I přestože se Gacktovi příliš nechtělo, také dokončil převlékání polštářků a zadíval se na prostěradlo, které to odneslo nejhůř. "Doufám, že to neprosáklo až na matraci," povzdechl si.
"Mno.. alespoň bych věděl, co ti dát na vánoce."
"Vánoce?" Gackto se hořce usmál. "Stejně tu postel využíváš hlavně ty, když tu nejsi usnu většinou na gauči."
Iori se na něj přísně podíval. "Víš, že to není zdravé?"
"Vím," kývl. "Ale... zdá se ti, že mám křivá záda nebo jinak zdeformovanou kostru?" vyhrnul si svetr, který měl na sobě, aby ukázal, že nic takového na něm není. Jeho tělo je přece dokonalé.
Upír přimhouřil oči a přitáhl si zpěváka blíž k tělu. Dlaní ho hladil po linii páteře. V jeho očích byla starost. "Teď možná ne, ale jednou…"
"Copak si skutečně nemyslíš, že ze mne bude hrbáč," ušklíbl se Gackt.
"Jednou by se ti mohla zablokovat páteř a ty bys nemohl přes bolesti týden nahrávat."
"Určitě bys mi poskytl masáž a to by mi stačilo," mávl nad tím nezodpovědně rukou. "A nahrávat se musí i přes bolest..." dodal.
"Pokud zrovna nemáš rýmu, viď?" ušklíbl se upír.
"Však rýma kazí zvuk, bolest ho mnohdy zlepšuje," odpověděl mu. "Sténám přece pěkně nebo ne?"
"Dal bych přednost tomu, abys nesténal, ale nebolelo tě to," políbil ho upír na rameno. "Ale sténáš nádherně."
"Jsem celý nádherný," usmál se.
"Ano.. to jsi," přitakal Iori a začal ho systematicky líbat na krku a po klíční kosti.
Gackt uklonil hlavu mírně na stranu, aby upír měl lepší přístup a objal ho, prsty pod látku a tak mohl jemně studovat jeho záda. Nechat do sebe prostupovat jeho smrtelný chlad.
Zacouval se zpěvákem k posteli a donutil ho tak posadit se na ni. Sklonil se k němu a daroval mu cudný polibek do vlasů.
"Je úžasné, jak si drobný," neodpustil si škádlivou poznámku Gackt a stáhl si ho k sobě, aby mu seděl na klínu.
Iori se zamračil. "Co máte všichni proti mé výšce?"
"Nic proti ní nemám..." políbil ho na nos. "Líbí se mi," pohladil ho po tváři, aby si ho usmířil.
Iori pobaveně zavrtěl hlavou. "Všichni, se kterýma něco mám jsou vždycky větší než já.."
Gackt se zasmál. "Nedivím se," škádlil ho dál.
"Pche… já mám krásných 165 centimetrů.. kolik ty?"
"Mno... naposledy jsem měl 180 cm, když jsem se měřil - ale už nerostu, takže pokud jsem se nezmenšil, tak to platí i teď," odpověděl mu.
Iori zasténal.
"Copak?" políbil ho něžně na tvář.
"Jsem prostě malej.."
"A neuvěřitelně sexy," vpil se vášnivě do jeho rtů.
Upírek se pousmál a dlaněmi bloudil po zpěvákově bříšku. "A jsem silnější.."
"Ještě aby si nebyl jako upír," zašeptal.
"Jo.. to by bylo divné," kývl hlavou.
"Ale kdyby si nebyl upír, tak bys byl takové lidské tintítko," vjel mu prsty do vlasů a trochu je pocuchal.
Vyplázl na zpěváka hravě jazyk. "Vyrušil jsi mně z odpoledního spánku, takže…"
"Takže?" zvídavě se na něj podíval. "Ti mám zazpívat ukolébavku, že?" zkusil to.
"Mno.. chtěl jsem dodat, že si buď máš se mnou lehnout nebo ehm…. Ale ta ukolébavka by byla krásná. Zazpívej mi něco!" prosil ho jako by byl malé dítě.
"A co bys chtěl za píseň?" políbil ho na čelo, že souhlasí.
"Returner…"
"Ale to není ukolébavka," namítl Gackt.
"To nevadí.. mně se líbí. Pouštím ji vždycky na plný perdy Severovi do pokoje a on pak má takový krásný vyděšený výraz, když prorazí víko rakve a rozhlíží se kolem."
"Severovi?" zkoumavě se na něj podíval.
"Mno….."
"Kdo je Severus?" upřesnil svou otázku.
Iori se zachmuřil. "Hlavní poradce krále." v jeho hlase byla nenávist a pohrdání.
"Asi nejste přátelé," zhodnotil to Gackt.
"Může za většinu slz, které jsem kdy prolil…"
Muž pohladil upíra po tváři a chvíli mlčel. "Takže chceš, abych ti zazpíval Returner, dobře, zazpívám," řekl za nějakou dobu. "Tak se pěkně uveleb v postýlce.." jako na malé dítě.
"A pak mi můžeš zazpívat třeba Au Revoir…" pousmál se Iori a zalezl pod peřinu.
"A pak rovnou mohu zpívat až do večera a trénovat si výdrž na koncerty," pousmál se a začal zpívat.
__-___
Konec poslední vyučovací hodiny oznámilo ostré zvonění zvonku, které na okamžik přehlušilo veškeré zvuky. S úsměvem na tváři sbalil všechny svoje učební pomůcky do aktovky.. tedy spíše batůžku, který k tomuto účelu využíval a mezi prvními vyběhl vesele ze školy. Tam ho přivítal déšť a zatažená obloha. Přesto se stále smál.
Vincent postával kousek od školy a sledoval chlapce, jak z ní vychází. Přes sebe měl přehozený dlouhý plášť s kapucí, která mu spadala do obličeje. Schovával se ve stromoví a opíral o jeden ze stromů. Příliš nevnímal, co se kolem něj děje. Viděl pouze chlapce a v mysli mu putovaly přeházeně myšlenky.
Yuusuke se vesele usmíval a s rozpaženými pažemi tancoval v dešti. Vlasy se mu lepily na obličej, jak byli mokré a na chlapcově tváři snad nebylo jediné místečko suché.
Upír pozoroval každý jeho pohyb a jeho myšlenky se stále víc chmuřily. Všechny jeho starosti a odpírání na něj dopadalo mnohem silněji, než by dokázal déšť. Jako kamení, které se řítí ze skály.
Yuu vyběhl brankou ven z pozemků.
Světlovlasý se stále nemohl přimět, aby od něj odtrhl pohled. Jeho lehkost a jednoduché přijímání světa, byly tak roztomilé lidské, až se mu chtělo plakat. Říkalo to vše o jeho křehkosti a smrtelnosti, které on nemohl a nechtěl zabránit. Věděl, co musí udělat, avšak neměl sílu, aby mu zkazil jeho dobrou náladu, jež z něho zářila.
Konečně volno, pomyslel si černovlasý chlapec a po ujištění, že nikdo z učitelů není poblíž, vytáhl z kapsy cigarety a zapálil si.
Vincent pohodil hlavou a už skutečně chtěl odejít.
Znechuceně ji odhodil.
Upír nepochopil jeho chování, takže se mu jen ušklíbl - už by skutečně měl odejít, dřív než si ho chlapec všimne. Protože by s ním pak musel mluvit a na to neměl náladu. Dnes, možná již nikdy.
Po chvilce si Yuusuke vrazil do uší sluchátka a vydal se jen tak toulat po městě.
Vincent kývl a vydal se na zcela jinou stranu, než šel chlapec. Bylo dobře, že nebyl zpozorován.
Yuu se postavil na okraj chodníku a rozhlédl se jestli nejede nějaké auto. Při pohledu doleva se mu rozšířili zorničky. "Vincente?"
Přestože ho muž slyšel, neotočil se.
Chlapec věnoval jeho zádům zaražený pohled.
Upír jen doufal, že ho chlapec nedoběhne. Skutečně dnes na jeho přítomnost neměl sílu a nebylo to v tom, že by ho chtěl vysát. Jen na něj vše padalo.
Yuu si povzdechl a rozběhl se za upírem.
Vincent se nedonutil, aby zrychlil krok a zmizel mu z dohledu.
Položil mu dlaň na rameno. "Kampak utíkáš?"
Zastavil se. "Neutíkám,"
Yuusuke se na něj usmál. "Tak tedy… kampak jdeš?" naklonil hlavu na stranu.
"Musím si něco zařídit," řekl neurčitě. Musel toho udělat tolik...
"Aha.." kývl Yuu hlavou.
Vincent si ho prohlédl - nechtěl mu zkazit náladu.
Yuu se znovu pousmál. "Co se na mně tak koukáš? Mám špínu za uchem?"
"Kdybys měl špínu za uchem, tak bych ji neviděl," pousmál se upír.
"Tak," žertovně. "Na jiné části mého.. těla ti něco nesedí?"
Ještě jednou si ho přejel pohledem. "Vše je tam, kde má být,"
"Já vím…" sebevědomě.
"Tenhle tón ti nesluší,"
Podrbal se na hlavě. "Myslíš?" zkroušeně. Vypadal u toho neuvěřitelně roztomile. Kapky deště mi sjížděli po spáncích.
"Ale i přesto jsi nádherný," zadíval se mu do očí, chvíli se do nich mlčky vpíjel, než si uvědomil, že na tohle nemá čas. "Neměl bys stát na dešti," přehodil přes něj svůj plášť.
"Neměl," pokýval hlavou. "Ještě dostanu rýmu a Gackt dostane infarkt.. počkat! Já už rýmu mám…"
"Tak vidíš," zabalil ho do svého pláště a přes hlavu mu přehodil kapuci.
Yuu se vděčně zachumlal. "Ale co ty?" zamračil se.
"Trocha deště mi neublíží," pohladil ho po tváři.
Chlapec se opřel do jeho doteku a přivřel oči.
Vincent si vyčítal, jak se k němu chová. Má ho od sebe odehnat, ne ještě víc lákat.
"Máš chvilku čas nebo spěcháš?"
"Nevím" odpověděl neurčitě a ještě víc přitiskl svůj plášť na chlapce.
"Ach… máš rád déšť?" zeptal se nečekaně.
"Je lepší než slunce," kývl, "avšak mnohem raději mám sníh."
"Proč?" zvědavě.
"Protože je čistý a nevinný," zjednodušil svou odpověď.
"Já miluji déšť…"
"Proč?" oplatil mu jeho otázku.
"Rád ho cítím, jak na mně kape.."
Vincent pouze kývl a mlčel, protože nevěděl, co by měl na to říct.
Yuusuke se na něj usmál a bříšky prstů se dotkl Vincentovi tváře.
Vincent přivřel oči. "Máš promrzlé prsty," přemýšlel, kterou část svého oblečení, by mu měl dále nabídnout.
"Asi je budeš muset zahřát.."
Naklonil se k němu a zašeptal: "A jakým způsobem by sis to představoval?"
"Jakým budeš chtít…." pousmál se Yuu a zajel mu prstíky do mokrých vlasů.
"Bylo by nejlepší, kdybych tě pozval na horkou čokoládu," řekl neurčitě.
Pokrčil rameny. "Třeba…"
"Takže jdeme?" podíval se na něj.
Chlapec kývl.
Vincent si ho k sobě přitáhl a políbil ho.
Chlapec zavřel oči a svými dlaněmi se opřel o upírovu hruď.
Objal ho stejně něžně nesmlouvavým způsobem, jakým svírá své oběti a užíval si jeho rtů. Bylo zbytečné bojovat proti jejich chuti a jeho osobnosti, která ho tak přitahovala.
Ještě chvíli nechal jejich rty spojené než se od něj maličko oddálil. "Jsi celý promočený," se starostí v hlase.
"To se stává, když někdo stojí na dešti," souhlasil.
Yuusuke ho znova políbil. Jazykem si vydobýval cestu do jeho úst.
Vincent si ho k sobě blíž přitiskl.
"Už jsi koupil to mléko?"
"Je to na pořadníků věcí, co musím udělat," zakroutil hlavou.
"A já tě od nich zdržuji, že?" naklonil hlavu na stranu.
Vincent přivřel oči a kývl, že to je pravda.
Yuusuke ustoupil.
Upír si ho k sobě zpátky přitáhl. "Neřekl jsem ti, abys šel pryč," zašeptal.
"Neřekl," přitakal chlapec a pohladil Vincenta po tváři. "Ale nejspíš máš důležitější věci než sem já…"
"Nejsem si jistý, zda jsou v téhle době pro mne důležitější věci, než ty,"
Chlapec ho jemně políbil na rty.
Vincent se pousmál.
"Čemu se směješ?" rozpustile.
"Tobě," odpověděl mu pouze.
Našpulil rtíky. "A co je na mě směšného?"
"Všechno," zazubil se na něj.
Vyplázl na něj jazyk.
"Skutečně jsi roztomilý," usmál se a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit. Ano, i tohle mu připomínalo jeho Ryuzakiho. Jednoduchost a roztomilost, žádná překombinovanost a přestože prý byl prostitutem, tak jistá čistost.
"Tak jsem roztomilý nebo směšný?" zeptal se Yuu nakonec a opřel si čelo o Vincentovo rameno.
"Obojí, nevylučuje se to," objal ho kolem pasu, "jsi roztomile směšný..."
Přitiskl se co nejblíže k Vincentovu tělu a snažil se tak ohřát, přestože to bylo nemožné přes chlad upírovy pokožky.
"Půjdeme tedy na tu horkou čokoládu?" všiml si, že se chlapec mírně třese. "Možná by bylo hodnější tě uložit do postele pod hromadu přikrývek..."
Yuusuke kývl. "Blbý čas na procházení se po městě…" přece mu nemůže říct, že si chtěl ještě užít deště… že má strach, že se dalšího nedožije!
Vincent si všiml náhlé změny jeho nálady, avšak nevěděl, co by měl říct. Tak pouze kývl, jak bylo jeho zvykem a trochu se od něj vzdálil, aby mohli odejít z této ulice.
Chlapec se trochu zatřásl, když se o něj opřel studený vítr a dlaní vyhledal Vincentovu ruku.
Ten s ní propletl prsty. "Znáš nějakou dobrou kavárnu nebo půjdeme někam jinam?" jeho byt nebyl zas tak daleko.
Pokrčil rameny. "Kam chceš," jen aby už byl někde v teple.
Mávl na taxík, co jel kolem a on zastavil. Otevřel dveře a nechal tam Yuusukeho nastoupit, poté si za ním vlezl také a nadiktoval adresu řidiči. "Až budeme u mě, tak se okoupeš a zabalíš do peřin," zašeptal mu.
Yuusuke kývl. "Nemáš kapesník?"
Vincent vytáhl z kapsy čistě bílý kapesník a podal mu ho.
"Děkuju," zašeptal stydlivě a převzal si ho. Nezapomněl se přitom dotknout Vincentových prstů.
"Není zač," kývl. Trvalo skutečně jen chvíli, než se dostali před dům, v kterém měl Vincent byt. Vystoupili a upír zaplatil taxikáři, poté rychle vedl chlapce dovnitř.
Yuusuke se na něj podíval nevinným pohledem. "A do té koupele mne pustíš sám, nebo mi budeš dělat společnost?"
"A co bys chtěl?" zeptal se ho stejně nevinným tónem.
"Tebe," pousmál se Yuusuke.
"Tvé přání je mým rozkazem," zašeptal mu, když nasedali do výtahu.
"A nezmrzne voda až si do ní sedneš?" škádlil ho zrkz zmodralé rty.
"Neměla by, za tím se mi to nikdy nepoštěstilo," zakroutil hlavou.
Yuusuke se zazubil a věnoval upírovi letmí polibek. Dlaně mu položil na bříško.
Výtah dojel do skoro nejvyššího patra a oni vystoupili, bylo zvláštní, že nikde nikdo nebyl. Vydali se k Vincentovu bytu. Upír ho odemkl a nechal Yuusukeho, aby vešel dovnitř. Sám ho následoval a poté za nimi zavřel.
Chlapec nasál vůni jeho domova a svlékl si kabát.
Vincent se zul. "Půjdu nachystat koupel," oznámil a ztratil se v nedalekých dveřích.
"Dobře," kývl chlapec a položil si promočené boty na topení. Poté se vydal na průzkum Vincentova bytu. Ne že by ho již neznal..
Vincent mezitím dal napouštět vodu. Doufal, že za tu dobu, co nebyl s člověkem neztratil odhad, jak moc má být teplá. On se koupal v téměř studené, protože teplo mu rod od roku dělalo hůř, avšak Yuusuke se potřeboval vyhřát.
Chlapec zabloudil do ložnice a posadil se na postýlku. Začal se pomalu svlékat. Nikam nespěchal.
Upír dal do vany pěnu a přemýšlel, zda by nebylo vhodné místo toho hnusného umělého osvětlení, rozestavit kolem vany svíčky. Avšak nevěděl, zda je to vhodné. Byla to nutná koupel, ne romantická... takže se nakonec rozhodl, že je tam nedá.
Yuusuke se nakonec jen v kalhotách a spodním prádle vydal do koupelny. Chystal se Vincenta nenápadně přepadnout zezadu.
Světlovlasý věděl, že se k němu blíží, avšak přesto to na sobě nedal znát.
"BAF!" vykřikl chlapec a objal Vincenta zezadu pažemi kolem krku. Koupelnou se rozezněl jeho smích.
"Jsi skutečně ještě dítě," zakroutil nad ním hlavou, ale na jeho tváři se pro jednou objevil pobavený - možná i trochu šťastný - úsměv.
Yuusuke našpulil rtíky a políbil upíra na krk.
"Neměl bys tu pobíhat polonahý," otočil se na něj Vincent a pohladil ho po tváři.
Pousmál se. "Čekám na tu slíbenou koupel…."
"Vyzkoušej ji, zda je přijatelně teplá," pokynul k vaně. "Nevím, jak moc chceš rozehřát..."
Chlapec se nahnul k vaně a dotknul se vody dvěma prsty. Druhou paží stále objímal Vincenta kolem pasu a snad se tak i přidržoval. "Studená…" otřásl se.
"Jak studená?" zadíval se na něj nedůvěřivě.
"Hodně," zašeptal mu do ouška smyslně.
"Tak si připusť teplé," trochu uraženě.
"Tak mne pojď zahřát."
"Myslím, že jsem chladnější než ta voda," objal ho a přitáhl si ho k polibku.
Usmál se. "Ale to vůbec nevadí…" prsty mu začal rozepínat košili.
Znovu se vpil do jeho rtů, přičemž prsty studoval kůži jeho zad. Svým upírským citem si úžíval každé její nedokonalosti, každé lidskosti, která ho tak fascinovala. Nemyslel si, že se kdy znovu v něm oživí tato touha po všem smrtelném...
Užíval si jejich polibku a pomalu mu svlékal košili z ramen. Fascinovaně přejížděl po pevné, hladké pokožce.
Vincent si ho ještě k sobě přitiskl a jednou rukou mu vjel prsty do vlasů, začal se jimi jemně probírat.
"Jsi nádherný," začervenal se chlapec, když to vyslovil a políbil upíra kousek pod klíční kost.
Upír se potěšeně usmál.
Yuusuke prsty obkreslil linii upírovy čelisti i hrdla, mapoval dlaní Vincentovu kůži bříška. Cítil veškerý její chlad, který mu tak prostupoval tělem. Bolelo ho v krku, ale on se to stále snažil ignorovat.
"Třeseš se," poznamenal. Věděl, že na tom určitou zásluhu má i jeho chlad a vyčítal si to.
Yuusuke se pousmál. "To nic není…"
"Lidské tělo se netřese pro nic za nic," řekl a začal mu rozepínat kalhoty. "Měl bych tě, co nejrychleji dostat do vany..."
"Co ty máš stále s tím lidským tělem…" pobaveně.
"A řekni mi, že tvoje tělo není lidské... i když vypadá tak božsky," pohladil ho po tváři s úsměvem. Přemýšlel nad tím, zda by Yuusuke přijal to, že je upír, ale nebyl si jistý, jak by zareagoval.
"Mno.. je, ale já se spíš pozastavil nad tvým vyjadřováním!" škádlivě ho píchl prstem do hrudi. V krku jako by mu řezala pila, když mluvil.
"Nelíbí se ti snad?" stejně provokativním tónem.
"To jsem neřekl," naklonil hlavu na stranu.

"Tak vidíš," začal mu stahovat kalhoty.
Yuusuke si skousl ret. "Nemáš tu.. něco na bolest v krku?"
"Možná by se něco našlo," starostlivě se na něj podíval a chystal se pro něco jít.
Kývl a klopil zrak.
"Vlez si do vany, něco zatím přinesu," v jeho hlase protentokrát bylo poznat vše - veškeré stáří staletí i nutnost rozhodovat o celé upíří monarchii.
"Dobře," zašeptal Yuusuke a věnoval upírovi ještě jeden úsměv, než se za ním zavřeli dveře.
Zakroutil hlavou nad lidskou nerozvážností, která mu vždy připadala roztomilá a vydal se do kuchyně pro nějakou pastilku proti bolení krku. Byl si jistý, že tam žádnou mít nebude, ale podívat se musel, předtím než vyrazí někam ven svou upíří rychlostí.
Povzdechl si a přestal hypnotizovat pohledem dveře. Otočil se k vaně a odložil poslední kousky svého oblečení na pračku. Poté se ponořil až po krk do příjemně teplé vody.
Použil svou upíří rychlost, aby se dostal pro nějakou pastilku a nikdo ho přitom nezpozoroval, avšak přece jen to chvíli trvalo, než se vrátil do koupelny. V ruce držel několik různých možnosti. Zadíval se na chlapce ve vaně a s rozprouděnou krví horkou vodou mu připadal ještě krásnější, než kdy předtím. "Kterou?" zeptal se tiše, aby nenarušil atmosféru.
Chlapec pootevřel oči. "Máš Drill?"
"Mám," a podíval se na jednu z krabiček, ostatní položil vedle sebe na dřez. A podal mu rudou pastilku.
"Děkuji."
"Není zač," usmál se.
Pousmál se a vložil si pastilku do úst. "Ale je…" natáhl k Vincentovi dlaň ve zvoucím gestu.
Upír se začal svlékat, nespěchal...
Hltavým pohledem pozoroval upírovo tělo.
Dokončil své svlékaní a vlezl si za ním do vany.
Yuusuke si ho přitáhl k sobě a opřel se o jeho hruď. Pastilka stále ještě nebyla rozpuštěna.
Vincentovi skutečně až takhle teplá voda nedělala moc dobře, ale věděl, že mu nemůže ublížit a doufal, že si na ni zvykne. Začal Yuusukeho hladit po vlasech.
Chlapec se pousmál. "Mám tendence ve tvé přítomnosti usínat," pobaveně.
"Asi se cítíš v bezpečí - ale nechápu, jak jsem si tu důvěru zasloužil," zakroutil hlavou.
Yuusuke zvedl tvář a zadíval se upírovi do očí. "Možná svou tajemností…"
"To by byl zvláštní důvod," poznamenal.
Pokrčil rameny. "Asi ano."
Opřel se o stěnu vany a přitáhl si Yuusukeho na sebe. Našel jeho ruku a propletl s ní prsty. Jeho tělo si pomalu začínalo na teplotu vody zvykat, ale i přesto měl raději teplo lidského těla.
"Příjemné," zašeptal chlapec téměř neslyšně a zavřel oči… potom zpozorněl. "Netluče ti srdce nebo mám z toho léku halucinace?"
Vincent se proklel, že zapomněl na takovou podstatnou věc. "Tluče, jen potichu," zašeptal. Někteří upíři měli tu schopnost, že jim na povel mohlo tlouct stejně hlasitě, jako normálnímu člověku, ale on se o to nikdy nesnažil, protože neměl proč. Ryuzaki věděl, že je upír a s nikým jiným lidským nechtěl být.
"Takže halucinace?" pousmál se Yuusuke.
"Halucinace je příliš silné slovo..." pohladil ho po zádech.
"Co když se probudím a zjistím, že tohle všechno byl jen krásný sen…" tichoučce.
"Tak si to budeme muset zopakovat," řekl mu klidně. Možná by bylo nejlepší udělat to tak, aby to vše byl jen Yuusukeho sen, který se nestal. Už několikrát s touhle myšlenkou bojoval.
Yuusuke mu věnoval jedno krátké, rošťácké zazubení a začal si pohrávat zuby s kůží na Vincentově krku.
Upír zaklonil hlavu, aby měl chlapec lepší přistup a přivřel oči. Nechtěl s ním rozehrávat hru, která by nemusela skončit nejlépe. Přece jen touha po krvi a po sexu není u upírů tak rozdílná.
Posadil se tak, aby dosáhl na mýdla a začal Vincentovi kousek po kousku umívat jeho nádhernou kůži.
"A nemáš tady ty náhodou relaxovat a vyhřívat se?" zachytil jednu jeho dlaň a zadíval se do jeho očí.
Yuusuke se znovu usmál nad volbou upírových slov. "Nejsem blondýnka na pláži v Karibském moři."
"Skutečně? Jsem si nevšiml," poškádlil ho.
Našpulil rtíky. "Připadám ti jako blondýn?"
"Ne," zakroutil hlavou. "Jako blondýnka," začal se potichu smát a přitáhl si ho k polibku. Yuusuke se hraně zakabonil, ale přesto se poddal upírovu polibku.
Prsty studoval jeho kůži a skutečně si ji užíval. Cítil, jak jeho srdce splašeněji buší, když ho líbá a byla to zcela úchvatná reakce. Žádný nemrtvý nemohl být takový. Jemný a nedokonalý, podmanivý svou křehkostí a vyzpytatelnou nevyzpytatelností.
Zajel mu jazykem do hloubi úst a vynutil si na upírovy vášnivější polibek.
Věděl, že čím vášnivější to bude, tím větší bude jeho vlastní touha po krvi. Vzpomínal si, jak se poprvé zakousl do Ryuzakiho... bolelo ho to mnohem víc, než předpokládal. Možná to bylo jeho upírským mládím - tehdy - a nebo je i teď tak hrubý k lidem. Nevěděl a nechtěl, aby se to opakovalo.
Odhrnul Vincentovi vlasy z tváře a uchopil jeho obličej do dlaní. Jeho tělo se pevně tisklo na to upírovo a chlapcův jazyk si ve stále rychlejším tempu pohrával s Vincentovými ústy.
Upír se poddával jeho polibku, avšak z části se mu v hlavě rozutekly myšlenky a vzpomínky do vše koutů a žádaly o pozornost.
Yuusuke zkrabatil čelo a přerušil polibek. Dlaní si prohmatal krk.
"Děje se něco?" zeptal se ho starostlivě.
"Asi na mně něco leze…" v jeho stavu mohlo být každé nachlazení smrtelné.
Vincent nevěděl, co na to říct. "A myslíš, že čaj a teplá peřina nepomůže?" Jak dlouho již nebyl nemocný? Pár stovek let? Nebo nikdy?
Pokrčil rameny. "Vše záleží na náhodě," odpověděl neurčitě.
"Dobře," kývl. "Takže se ještě chvíli vyhřívej tady a já půjdu uvařit čaj a nachystat postel, ano?" znovu ten jeho přehnaně starostlivý, až otcovský tón.
Chlapec si ho přitáhl k polibku.
Vincent se mu poddal, přestože se o něm chtěl v prvé řadě postarat. Chtěl, aby mu bylo dobře.
"Uděláš mi zase černý?" zeptal se šeptem.
"Samozřejmě, už jsem to měl v plánu," usmál se.
"Miluju černý čaj."
"To už jsi říkal," pohladil ho po tváři.
"Možná," připustil. "Ale to jsem nebyl v teploučké vaně s takovým nádherným stvořením a nemohl jsem udělat tohle…" znovu ho políbil.
"Jsi mazlivý," poznamenal upír a začal mu prsty probírat vlasy.
Yuusuke se zmohl jen na to, aby na něj vyplázl jazyk.
"To byla poklona," pohladil ho po tváři.
Yuusuke se zazubil a vtiskl mu polibek na špičku nosu.
"Roztomilé mazlivé mládě," upřesnil jeho charakteristiku Vincent.
"No a?"
"Jsi tím pro mne skutečně úchvatný," přitáhl si ho k sobě. Byl si jistý, že jeho tělo se již také rozehřálo.
Znovu ho políbil. "Půjdeme už ven z vody?" psí pohled. "Močí se mi prstíčky!"
"Je to jen na tobě," kývl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama