Prach ve Větru; 19c

24. února 2010 v 17:32 |  Prach ve Větru
Kenneth ležel pohodlně usídlený na velké pohovce, vedle sebe měl Takayoriho a zrovna hráli stolní, jednoduchou hru. Nechával chlapce vyhrát, aby mu udělal radost, přesto se velice bavil. Trhl sebou, když se ozvalo zaklepání na domovní dveře.

Atsushi se vyhrabal zpoza prádla, které právě žehlil. Na jeho tváři bylo poznat, že několik dnů naspal opravdové minimum. Přešel ke dveřím a kukátkem se podíval, kdo že to tam je a ruší ho v práci. Vincent. Otevřel dveře a pustil ho dovnitř. Avšak upírský vládce nebyl sám...
Kenneth vzhlédl od hry a podíval se ke dveřím, vyčkávajíc, kdo přijde.
Do pokoje vešel Vincent a hned za ním překrásný platinovovlasý muž, který musel být přitažlivý i pro démony. Rozhlédl se. "Slyšel jsem o tom, co se ti stalo, Kennethe," začal Vincent místo toho, aby pozdravil.
Kývl na něj. "Ještě žiju," odtušil kysele a přitáhl si chlapce blíž k sobě. Nezdálo se mu to.
Atsushi vešel do pokoje a nabídl hostům, aby se posadili. Ti to vykonaly. Platinovovlasý ukázal veškerou svou eleganci v tom jednoduchém pohybu. "Asi bych vás měl přestavit, Sebastiane, tohle je Atsushi, Kenneth a Takayori," postupně na ně ukazoval. "Rodinko, tohle je Sebastian."
Platinovovlasý se natáhl a vzal do rukou panenku, která ležela nedaleko od něj. Pokývl nově představeným démonům a zadíval se na ni. Měla skutečně krásné šaty a působila vznešeně - ne tolik jako on, ale přesto tak působila. "Takayori," vyslovil si spíše pro sebe, poté to zamaskoval zkonstatováním. "Má v sobě hodně archandělské krve." Sám ji cítil hluboko ve svém těle.
Kenneth přikývl. "To ano," gesto, kterým si ho přitáhl k sobě, bylo ochranitelské. Ten platinovovlasý se mu vůbec nelíbil.
Atsushi se zeptal zdvořile, zda někdo něco nechce k pití, avšak nikdo nechtěl. Posadil se vedle Kennetha a Takayoriho. Vincent se mírně usmíval. "Ale no tak, Kennethe, Sebastiana se přece nemusíš bát... nepřišel nikomu z vás ublížit," promluvil světlovlasý upír. Sebastian jen v odpověď kývl a dál si prohlížel panenku.
"Co potřebujete?" otázal se jich hnědovlasý a začal sklízet hru. "Dohrajeme to později," slíbil Takayorimu polohlasně.
Dítko kývlo a posadilo se Atsushimu do klína, jakoby po něm žádalo, ať ho chrání. Ten ho objal a pozoroval upíry v pokoji. Nelíbilo se mu, že ten platinovovlasý má v rukou Isabel. Věděl, jak Takayori nemá rád, když na ni někdo sahá. Jak se o ni bojí...
"Říkal jsem, že přijdu, abych chlapce prozkoumal, zdalipak nám může nějak pomoc," odpověděl sebejistě Vincent. Zatím zůstával sedět na křesle a nijak se neprojevoval, že by chtěl s testy začít.
Sebastian se na Vincenta podíval. "Myslím, že nebude potřeba, abyste ho zkoumal... studoval jsem křížení a vím čeho je schopen," samozřejmě, že lhal, avšak nebylo to na něm vůbec poznat. On křížení nemusel studovat - on sám jím žil. Věděl jaké schopnosti mají kříženci a jak se tyto dovednosti musí rozvíjet, aby byly co nejúčinnější a nejsilnější v boji.
Kenneth přimhouřil oči a skoro neslyšně zasyčel. V jeho nádherných očích byla tlumená nenávist.
"Mohl byste mi vrátit tu panenku?" zeptal se ho Atsushi.
Sebastian se příjemně usmál. "Ale samozřejmě," podal mu ji. "Je nádherná..." zkonstatoval. Nikdy neměl rád démony, protože byli tak slabí a udržovali tenhle druh vztahu. Rozhlédl se po místnosti, aby tento odpor trochu uklidnil. Zaujala ho police s válečnými knihami.
Atsushi mezitím dal dítěti do rukou panenku a ono ji vděčně přijalo. Pozoroval platinovovlasého upíra a nechápal, proč právě s ním Vincent přišel. Když přece byli přátelé, nebo ne?
Kenneth se pokusil opřít o ruce a vytáhnout se do sedu. Tvář se mu při tom úkonu trošku zkřivila bolestí, ale snažil se to skrýt.
"Zajímavé knihy," zkonstatoval upír. Skutečně se mu některé z nich líbili a rád by si je přečetl. Pousmál se. "Možná nevíte, kdo jsem... jsem nynější vrchní velitel všech upírských vojáků." Představil se tak, jak chtěl.
"Aspoň už vím proč nám hrozí apokalypsa," ušklíbl se Kenneth tiše.
"Kennethe," oslovil ho platinovovlasý. "S vámi jsem se již předtím setkal... řekl bych, že si na to vzpomínáte mnohem lépe než já." Pousmál se. "Už se vaše jizvy zahojily?"
Démon nasadil sladký, milý výraz, ale v jeho očích plála nenávist. "Jste hodný, že se ptáte," kéž by pohledy uměli zabíjet! "Ale myslím, že nějaké ještě mám.."
"A to jsem si jen tak hrál..." zasmál se jako malé dítko.
"Cvok," poznamenal hnědovlasý démon a opřel se zády o polštář.
Vincent je pozoroval a na tváři měl podivný úšklebek.
"Vincente, potřeboval bych, aby nějaký z upírů adoptoval Takayoriho," dostal ze sebe po chvíli ticha Atsushi. Stálo ho to spoustu síly tohle vyslovit. Tiskl k sobě dítě, jakoby jen vyřčením tohoto, mohl dítě ztratit navždy. Avšak nebyla jiná možnost.
Kenneth semkl na okamžik bolestně víčka. Už si na Takayoriho zvykl a chápal Atsushiho touhu být s chlapcem.
"Kenneth si již také na chlapce zvykl, tak proč tohle přání, Atsushi?" podíval se na něj nechápavě Vincent. Skutečně nevěděl, co by ho k tomu mohl vést. Navíc si nemyslel, že by bylo vhodné, aby se dostal do rukou upírů. Všichni ho nenáviděli pro jeho andělskou část.
"Je v tom politika," zašeptal černovlasý démon.
"Starší démoni po nás chtějí, abychom jim řekli, co u nás dělá.."
Vincent kývl. "Chápu," pronesl. "Takže to bude jen adopce na oko? Aby dostal upírské jméno - tím byla zajištěna jeho budoucnost, když nemůže být vašim... ale vzdát se ho nechcete - takže u vás zůstane žít i po adopci." Zamyslet se. "Kde někoho takového sehnat?" Skutečně si myslel, že ho žádný upír nepřijme.
"Můj rod potřebuje dědice..." ozval se Sebastian.
Kenneth vytřeštil oči.
Vincent kývl. Zdálo se mu to jako dobrý nápad. "Řekl bych, že v království se nenalezne žádný jiný upír, který by k tomuto svolil..." oznámil jim pravdu. "Navíc, on bude Takayoriho cvičit, protože je pro to nejvhodnější jako znalec kříženců a ten, co porazil Liciniela. Seznámí se s ním, a řekl bych, že mezi nimi nějaký vztah se prohloubí, když spolu budou častěji - pak Takayoriho dědictví nikdo nebude moc napadnout."
Kenneth s tím nesouhlasil, ale co měl dělat? Na jeho názor se nikdy nikdo neptal. A pokud ano, nedával, mu žádný význam. Přál si jít pryč... hned…. A nemohl.
Atsushi nevěděl, jak se má zachovat. Byla to poslední možnost. Nikdy by nedovolil, aby se Takayoriho musel úplně vzdát nebo ho prohlásit za bezcenného otroka své domácnosti. Tiskl ho k sobě a cítil se zoufale.
"Není čeho se bát," zanotoval sladce upír s platinovými vlasy. "Samozřejmě, že ho nechám u vás a téměř veškerá jeho výchova bude na vás. Budu otcem jen podle papírů..." Podíval se na Atsushiho. Na tom démonovi ho něco zaujalo. Když se teď na něj díval, viděl v něm něco, co nedokázal popsat. Ty černé hloubky jeho očí, unavenost tváře, a přesto bojovnost, nikdy tolik nepoutaly jeho pozornost u žádného jiného démona - jen u tohoto. "Atsushi," oslovil ho a s jeho jménem si podvědomě pohrál. "Věřte mi - neublížím mu..." díval se stále do jeho očí.
Kenneth nepozorován s obtížemi vstal a vydal se vrtkavým krokem pryč.
Atsushi si všiml svého manžela, že vstal. "Neměl by ses ještě namáhat..." zašeptal k němu, na hlasitější protest se nezmohl, protože byl skutečně zoufalý z volby, kterou měl udělat. Chtěl jít Kennetha podepřít, avšak musel by se tak vzdát Takayoriho. Chvíli přemýšlel co udělat. Avšak pak Takayori se z jeho náruče vyprostil a sedl si vedle. Znovu to dítko pochopilo, co musí udělat. Atsushi vstal a podepřel Kennetha, který působil, že každou chvíli spadne.
Kenneth se na něj bolestně zadíval, avšak nebylo to bolestí břicha. Potřeboval jít pryč.
Atsushi zde nechtěl nechávat Takayoriho samotného, avšak jinak to nešlo. Pochopil, že v téhle přítomnosti Kennethovi vůbec není dobře. Bylo to na něj moc chladné obchodování - ani Atsushi to nemohl téměř vydržet a to nebyl oslaben chorobou. "Omluvte nás na chvíli," podíval se na hosty. Vzal Kennetha do náruče a nesl ho do ložnice.
Sebastian je pozoroval. Místo toho, aby se díval na chlapce a snažil se ho co nejvíce prozkoumat. Byl zaujat siluetou černovlasého démona, který vycházel schody. Byl tak obětavý a pozorný ke svému muži. Podle toho, co kdy slyšel o Atsushim, takový neměl být. Byl zrozen jako bojovník, stejně jako on, a přesto... s jako něhou se staral o svého chotě, co si vzal jen z donucení, pro peníze. Jejich příběhy si byly tak podobné.
Kenneth mu zabořil tvář do košile, přesto že věděl, že se ho bude muset za okamžik vzdát.
Položil ho na postel v ložnici a políbil na čelo. "Jsi v pořádku?" zeptal se raději. Byla to otřepaná otázka posledních několika dnů, přesto nevěděl, jak se ho jinak má zeptat. Chtěl vědět, zda se mu náhodou nepřitížilo fyzicky, avšak i to, zda s tím opravdu tolik nesouhlasí a neublížilo mu to.
Kenneth v odpověď pokrčil rameny. Netušil, co by mu měl odpovědět…. Ve tváři měl smutný výraz.
"Miluji tě," něžně, jakoby si myslel, že se tím vše vyřeší. "Nechci, aby se nějaké hloupé papíry o otcovství stavěly mezi nás - tebe, mě a Takayoriho - avšak nemám jinou možnost." Snažil se obhájit, že byl rozhodnut souhlasit s nabídkou, kterou dostal od Platinovolasého.
"Taky tě miluju," zašeptal démon. "Musí být Takayori s vámi?" chtěl ho mít u sebe, i-když Atsushiho touha byla nejspíš větší.
"Přišli kvůli němu, avšak... myslím, že bych ho mohl poslat za tebou - co nejdříve to bude možné," políbil ho na čelo. "A stejně tak se budu snažit, abych je odsud dostal a mohl se ti věnovat." Mezi upíry vždy byla a bude nesnášenlivost, ať se stalo cokoliv ve staletích, co tyto rasy existují.
Přitáhl si ho k polibku.
Nechtěl se těch sladkých rtů vzdávat, avšak musel jít dolů. Pevně se k němu přitiskl a prohloubil jejich polibek. Bylo na něm poznat, že po Kennethovi skutečně touží. Kousek se vzdálil, přesto stále téměř do jeho rtů zašeptal: "Tak dlouho jsem tě neměl..."
Kenneth se pousmál. "Tak… si mě vezmi.. večer.."
Byla to tak lákavá nabídka. Ještě jednou se vpil do jeho rtů. "Ale co když..." nedokončil. "Nechci ti ublížit..." ve stavu, v jakém Kenneth byl tohle mohlo být extrémně nebezpečné. Nemohl přece dělat nic namáhavého.
"Prostě si mě vezmi," šeptl. "Na tohle nemysli… nic se mi nestane…"
Pohladil ho jemně po vlasech. "Potřebuji tě," zašeptal, avšak přesto se od něj vzdálil, jakoby v kontrastu ke své řeči. Skutečně by měl jít již dolů.
"A já tebe," usmál se na něj. "Vrať se brzy, lásko…"
Usmál se na něj a zavřel za sebou dveře. Poté se vydal po schodech dolů. Ihned se setkal s pohledem platinovovlasého, který stále byl v křesle a zdálo se, že o dítě se vůbec nezajímá. Jakoby měl jiný zájem... než bylo pokračování jeho rodu.
Díval se, jak od něj odchází a zavírá dveře. Toužil jít za ním, ale věděl, že musí zůstat zde. I-kdyby šel dolů, musel by jít sem. Nedokázal by tam vydržet… položil se do polštářů a přitáhl si k sobě peřinu.
Atsushi se posadil za svým dítětem a ono si k němu zase přisedlo. Sebastian, jakoby se probudil z nezájmu o dítě, k nim přešel a přiklekl si před něj. "Já jsem Sebastian," podával mu svou ladnou dlaň s krásně dlouhými prsty. Dítko ji po chvilce vytrvalého čekání ze Sebastianovi strany přijalo. Upír zvedl pohled k Atsushimu. Byl u jeho nohou a vzhlížel k němu, čímž působil tak nějak poddajně. "Nejsme tak rozdílní, Atsushi," zašeptal.
Kenneth pomalu zavíral oči. Byl unavený, avšak spát nechtěl.. musel zůstat vzhůru.
"A v čem bychom měli být podle vás stejní?" zeptal se Atsushi a neznělo to příliš přátelsky.
"Oba milujeme boj..." vyčetl jeden z důvodů. Stále zůstával u jeho nohou. "Vidím na váš, že jste již dlouho netrénoval a chybí vám to..." na bojovníkovi tohle bylo vždy poznat. Díval se mu do očí a uvědomoval si, že se jimi nechává pohlcovat.
"Myslím, že bychom již měli jít," ozval se Vincent. "Pošlu veškeré papíry k adopci po Aeneasovi." Nechtěl věřit tomu, co zde viděl. Tohle Sebastian Iorimu skutečně nemohl udělat. Ne. Odmítání bylo něco jiného, než tohle... Hlavně se to Iori nesmí dozvědět.
Kenneth se posadil. Potřeboval se napít. Otevřel dveře a začal sestupovat po schodech. Zajímalo ho, jestli kuchyně ještě stojí.
"Společně můžeme z chlapce udělat dokonalého bojovníka - správného následníka dvou nejsilnějších rodů... společně..." v hlase nebyl obvyklý chlad, spíše vize budoucnosti. Přivřel oči a mírně našpulil rty, takže v této oddané poloze vypadal ještě víc neodolatelně. Jeho krásná bílá pleť zářila a vlasy rámovaly ostřeji řezaný obličej. Na sobě měl černé oblečení, které kontrastovalo s jeho zbarvením. Stříbrné oči zářily téměř bojovým chtíčem.
"Vypadni od něj," slabým hlasem ze schodů. Hnědé vlasy spadaly Kennethovi po ramenech až téměř k pasu v jemných vlnách. V očích pohrdání.
Sebastian se pouze usmál a stoupl si. "Ale Kennethe, copak se nemohu seznámit se svým budoucím synem?" podíval se na něj s velice dobře hranou nevinností. Snad i sebe přesvědčil, že to nedělá pro nic jiného, než pro toho chlapce a pokračování svého rodu. Cítil démonovu vůni, když byl u něj tak blízko. Byla příjemná.
"Skutečně již půjdeme," zvedl se i Vincent.
"Myslel jsem Atsushiho…" zašeptal démon a sestoupil o další dva schody níž.
Platinovovlasý upír se ušklíbl. "Nejsem jako vy, Kennethe, mě se nemusíte bát," přesto od Atsushiho ustoupil a připojil se k Vincentovi. "Avšak nemyslím si, že by byla vhodná chvíle na vaše ježení se, nedokážete mne porazit ani zdravý, natož teď." Hrdě se ušklíbl.
Atsushi vstal a šel jim otevřít dveře. Skutečně mu nebylo příjemné, když se o něm takhle bavili. On miloval Kennetha, a i kdyby si chtěl Sebastian něco začít - nedovolil by mu to. Protože on jednoduše nechtěl.
Sešel několik dalších schodů. "Myslím, že by bylo vhodné odejít."
Atsushi otevřel dveře. Sebastian se jemně zasmál. "Rád jsem vás poznal, Atsushi," mírně se uklonil a prošel jimi. Vincent se omluvně podíval na Kennetha, poté pokývl Atsushimu a také vešel na chodbu. Černovlasý démon za nimi zavřel.
Kenneth se opřel o zábradlí a ztěžka oddechoval.
Atsushi se na něj starostlivě podíval. "Neměl si stávat," vydal se k němu, aby mu pomohl.
"Dostal jsem žízeň," zašeptal démon.
Černovlasý démon k němu přišel a vzal ho do náručí. "Kdybys mi řekl, tak..." by mu ji donesl. Nemělo to cenu říkat celé. Kdyby ho o cokoliv požádal, tak mu to splní. Rád se o něj staral, i když ho to vyčerpávalo. Pohladil ho po vlasech a přemýšlel, zda ho má snést dolů nebo vynést znovu nahoru. Sklenku mu donese až poté, co ho někde nejméně usadí.
Kenneth se k němu přitiskl a pak se zadíval na Takayoriho. "Proč zrovna Sebastian?"
Neodpověděl mu. "Odkud se znáte?" zeptal se místo toho.
"Z boje," bolestně.
Atsushi se na něj podíval a políbil ho na čelo. Přivřel oči a ještě víc si ho k sobě přitiskl. Sebastian mu zase nebyl tolik nesympatický, jak jeho manželovi. Přesto se v jeho přítomnosti necítil příliš dobře. "Mohl jsem si to domyslet a neptat se tě na to," zkonstatoval. "Tak kam chceš? Nahoru nebo dolů?" zeptal se ho s úsměvem po chvilce. "Musím ti ještě převázat obvazy..."
"Já chci do postele….. s tebou," usmál se. "A něco na pití…. Je to moc?" nevinný pohled.
Atsushi se na něj usmál a znovu ho vynášel do schodů. Pokolikáté už to bylo? Ohlédl se na Takayoriho, který seděl na gauči, kde ho nechal, a hrál si s Isabel. Asi bylo dost pozdě na to, aby šel spát. Dnes snad vydrží u sebe v pokoji. Protože rodiče chtěli dělat něco při čem nemohl být přítomný.
Přitulil se k němu. "Budeš se se mnou mazlit?" zašeptal Kenneth a políbil ho na krk.
"Ano, až tě úplně vymazlím," slíbil mu. Donesl ho znovu do ložnice a položil na postel. Nejraději by hned zavřel dveře a plně se mu věnoval, avšak musel ještě dojít pro tu vodu.
"Ach…" došlo mu, na co myslí. "Kašli na to…" svůdně se položil na postel s tmavě zeleným, saténovým povlečením.
"Musím uložit Takayoriho..." připomenul mu ještě. Skutečně teď hned nemohl podlehnout.
Přimhouřil oči. "Pospěš si…"
"Pospíším," políbil ho na čelo, poté přešel ke dveřím a zmizel za nimi. Udělal vše, co musel, přičemž Takayorimu dnes nepřečetl pohádku. Vyčítal si to, avšak chlapec i tak hned usnul. Přikryl ho a chvíli jen pozoroval, jakoby mu chtěl dokázat, že bude strážit jeho spánek. Poté se vydal pro sklenici vody a věci na večerní ošetření svého muže. Pak si uvěřil, že by měl dnes pít bylinný čaj a šel ho uvařit. Za nějakou tu dobu se vrátil do ložnice se vším potřebným.
Kenneth si již mezitím stihl rozepnout košili, ale nesvlékal si ji. Ležel opřený o lokty, jednu nohu půvabně pokrčenou, hlavu zvrácenou dozadu. Jeho krásné, hnědé vlasy byli rozteklé po polštářích. Přes obvaz prosakovala troška krve.
Atsushi zasténal, když ho tak viděl. Zavřel za sebou dveře a zamkl je - skutečně teď netoužil po tom, aby je někdo vyrušil. Položil čaj na noční stolek, obvazy nechal dopadnou na postel a sklenici s vodou svému manželovi podal. Tolik si přál se na něj rovnou vrhnout, ale nesměl.
Kenneth zvedl hlavou a lesknoucí se, hedvábně jemné prameny vlasů mu spadly do tváře. Upil ze sklenice a opřel si její okraj o dolní ret. Na tom horním se usídlila vlhkost vody a on tím zčervenal.
"Myslím, že není potřeba mě svádět..." podíval se na něj a vlezl za ním do postele.
Pousmál se. "Neber mi to.." olízl si horní ret. Paže zakrytá pod bílou látkou se natáhla, aby položila skleničku na stolek.
Přiblížil se k němu a pohladil ho po tváři jemně prsty. Jakoby se ho dotýkal poprvé. Chtěl ho strašně moc, ale musel se krotit.
Démon přivřel oči a jeho rty se pootevřely. Záda se trochu prohnula.
Seděl vedle něj. Rozhalil mu košili a přejel prsty po jeho hrudi. "Neměl bych se nejdřív postarat o tvé zranění?" zeptal se potichu. Prsty přejížděl po světlé pleti svého manžela a zkoumal ji. Sem tam se zastavil u bradavek, které začal dráždit.
"Dělej, co chceš," šeptl. "Hlavně se mě dotýkej."
Přejel až k obvazu, který měl kolem pasu. Chvíli přemýšlel, zda ho má vyměnit, ale řekl si, že lepší to bude až potom. Znovu se vydal dráždit jeho bradavky. Zatím po jeho těle přejížděl jen dlaněmi, protože si ho chtěl užít. Svlékl mu košili, aby ho mohl hladit i po ramenou. Prsty obkreslil rysy jeho tváře, hlavně záležet si dal na rtech.
Položil se do pokrývek, protože to tak bylo příjemnější a ledabyle se začal prohrabovat jeho vlasy.
Plynule se přesunul dlaní až k jeho rozkroku a začal mu svlékat kalhoty. Stahoval je dolů po jeho dlouhých nohou a užíval si jejich krásu. Dotýkal se jich, jakoby to byl ten největší z pokladů. Nebylo místečko, které by na nich nepohladil.
"Víš, že jsem lechtivý, že ano, Atsushi," pousmál se démon. Bylo vidět, že mu tahle pozornost vůbec nevadí.
"Vím," odpověděl, "ale také vím, co tohle tělo má rádo."
Kenneth mu věnoval zářivý úsměv a položil si hlavu na matraci. Svůdně se protáhl. Pohyby jeho rukou působili velice elegantně.
Atsushi si všiml, že se snaží být mnohem přitažlivější a ladnější, než byl Sebastian. Snaží se mu vyrovnat. Sklonil se a políbil ho na rty, aby mu dokázal, že pro něj je jen jediný a nemusí se o nich snažit. Miluje ho a nic to nezmění. S polibky pokračoval od rtů, o tváři až k hrudi.
Obtočil mu paže kolem krku a vytáhl si ho znovu do polibku. Chtěl jeho rty.
Jen něžně se vpíjel do jeho rtů. Vzdaloval se, aby mu po nich mohl přejíždět jazykem, nebo se vpíjel hluboko do nich. Něžně za ně tahal zuby, aby to bylo vzrušující, avšak ne příliš vášnivě nebo až nepříjemné. Ruce studovaly jeho tělo. Udělala si místo mezi Kennethovýma nohama a usídlil se tam. Jednu jeho dlouhou nožku si zahákl za bok a přejížděl po ni dlaní, aby si ji pořádně užil.
Položil mu dlaně na záda a začal je hladit. Potom mu začal svlékat košili. Na jeho tváři byl stále úsměv, přesto, když omylem zavadil dlaní o své bříško tak, že se do něj bouchl, trošku se zkrabatila.
"Opatrně," zašeptal. Zdálo se, že Atsushimu nic neunikne. Jakákoliv změna v Kennethově chování byla ihned prohlédnuta. Pomohl mu se svlékáním své košile.
Kenneth ji nechal spadnout na zem a zabořil prstíky do Atsushiho vlasů.
Přejížděl po jeho těle dlaní a dával si pozor, aby nezavadil o jeho obvaz, raději svou pozornost znovu přesunul na jeho dlouhou nožku, aby mu nemohl nijak ubližovat. Polibky laskal jeho tvář a mnohdy se zaměřil dlouze na rty. Vpíjel se do nich s něžnou hravostí a péčí, jež si jeho manžel zasloužil a potřeboval ji.
Hnědovlasý démon zvrátil hlavu dozadu a vystavil tak na odiv hebkou kůži svého krku. Prstíky kreslil Atsushimu na záda obrazce.
S tímto dovolením se přesunul s polibky na jeho krku. Napřed ovšem věnoval pozornost linii spodní čelisti, až pak se vydal na kůži krku. Dráždil ji pouze rty a jazykem. Někdy se na ní pokoušel vytvořit ty rozkošné zarudlé flíčky, aby si ho pomyslně ocejchoval, že patří jen jemu. Po chvíli začal připojovat i zuby.
Kenneth zavřel oči a zasténal. Musel se trošku pokrčit, jelikož jeho bříško v této natažené pozici nebylo rádo a pobolívalo. Zahákl si tedy nohy za Atsushiho pas.
"Kdyby ti to bylo nepříjemné a bolelo to, tak řekni a já přestanu," zašeptal starostlivě a s polibky se přesunul ještě o kousek níž. Motýlími polibky mapoval jeho klíční kosti, než je začal obkreslovat špičkou jazyka. Dlaní stále přejížděl po Kennethových stehnech.
Usmál se. "Víš stejně dobře jako já… že bych ti to stejně neřekl."
Podíval se na něj. "Alespoň jednou by ses mohl chovat jako dospělý a chránit si své zdraví - teď je to důležité," promluvil k němu vážně. Skutečně mu nechtěl ublížit. Nechtěl, aby se mu přitížilo, protože se o něj skutečně bál.
Jemně se usmál. "Dobře.. řeknu, kdyby něco, ano?"
Pohladil ho po tváři. "Víš, že tohle nám doktor zakázal?" zeptal se jo, ale spíš mu tím oznamoval, že skutečně musí být opatrní, jinak by se mohlo něco stát. Znovu se k němu natáhl a políbil ho na rty. Zůstal se dívat do jeho očí - bylo tak nezodpovědné pokračovat.
Kenneth rozpustile přikývl a vpil se mu do úst. Dával mu tím najevo, že on je jeho, a pokud s ním chce Atsushi spát, on se podřídí… a navíc.. on to chtěl taky.
Ruku přesunul na jeho pravou bradavku a začal ji dráždit prsty. Polibky se znovu vydal po jeho těle, až se dostal na stejné místo jako měl dlaň. Opatrně polibky studoval jeho plochou hruď a dával si přitom pozor, aby si nelehl na jeho ránu. V žádném případě mu nechtěl způsobit bolest.
Spokojeně přivíral oči a plně se soustřeďoval na Atsushiho doteky a polibky. Chvěl se netrpělivostí a touhou, ale držel se zpátky, aby se na něj nevrhl. Potřeboval ho.. tolik ho potřeboval.
Polibky se dostal až k obvazu. Chvíli uvažoval o tom, že ho sundá, avšak nakonec si to rozmyslel. Vynechal ho, snažil se ho téměř vůbec nedotýkat a přesunul se na jeho kyčelní a pánevní kosti. Používal jen rty, aby se jim věnoval, přesto si všiml chtivé reakce, která mu přicházela jako odpověď. Vždy měl nejvíce rád kůži napnutou kolem kostí, byla pro něj nepřitažlivější.
"Týráš mne.." zašeptal Kenneth a sevřel do dlaní pokrývku.
"Týrám?"
"Chci tě," zakňučel mu v odpověď.
"Ale já jsem slíbil, že se s tebou pomazlím..." zakroutil hlavou a přesunul se s polibky na vnitřní stranu jeho stehen. Chtěl si ho vychutnat, užít si chutě jeho těla, a pak si ho co nejněžněji vzít.
Zasténal a zvrátil hlavu. "Zprošťuji tě toho slibu.."
Atsushi se usmál. "To není možné," zakroutil hlavou a začal se mazlit tváří s jeho stehny, přičemž je nezapomínal líbat. Ještě si nechával chvíli, než si začne Kennetha připravovat, protože si stále nebyl jistý, zda může pokračovat až tak daleko.
Kenneth stále se zvrácenou hlavou a pevně zavřenými víčky našel Atsushiho dlaně a propletl s nimi prsty. Sevřel je.
Atsushi se přece jen odhodlal a přesunul se polibky až na jeho rozkrok. Přejel po jeho délce jazykem, přičemž si ho jednou rukou začal připravovat. Zatím tedy jen nasliněnými prsty přejížděl kolem jeho análního otvoru, zatím se netlačil dovnitř. Jen ho provokoval.
Kenneth zalapal po dechu, a to jeho manžel nebyl ještě ani v něm. Nadzvedl se na loktech a pohnul proti němu pánví.
Pomalu, opatrně se do něj tlačil prstem - přesně tak, aby to bylo co nejpřirozenější a způsobovalo to jen minimum bolesti. Aby odvedl jeho pozornost věnoval se přitom jeho penisu. Pozoroval pečlivě jeho reakce, aby mohl přestat, kdyby ho to náhodou zabolelo víc, než by mělo.
Hnědovlasý démon spokojeně přivřel oči a skousl si spodní ret. Trošku se pohnul proti prstu a on tak zajel hloub do jeho těla.
Atsushim pro tohle gesto projela tělem vlna vzrušení, kterou nejvíc cítil v podbřišku. Začal pohybovat v Kennethovi prstem, přičemž neopomínal se věnovat jeho penisu. Přestože touha po něm ho činila až šíleným, nechtěl nic uspěchat.
Kenneth znovu zasténal a ještě víc se mu vybídl.
Pronikl do něj i druhým prstem a začal si ho roztahovat. Přestal se věnovat jeho penisu a místo toho polibky mapoval okolní kůži, věnoval se jí i zuby, přestože však zůstával jemný. Po chvíli prsty vytáhl a sám se vrátil ke Kennethovým ústům, aby je mohl líbat.
Vášnivě mu opětoval polibek a proplétal svůj jazyk s jeho. Pažemi si ho tiskl k sobě.
Začal si stahovat kalhoty, v kterých se skrývalo jeho naběhlé vzrušení. Oplácel mu polibek, přesto nebyl tak vášnivý, jak by mohl s jeho chutí, co nejrychleji pokračovat. Nechal kalhoty spadnou na zem a jeho se o svého manžela otíral. Protahoval chvíli, kdy do něj vnikne, co možná nejdéle to vydrží.
"Prosím," zašeptal mu Kenneth do rtů netrpělivě a chladnými prsty se letmo dotknul Atsushiho naběhlého údu.
Atsushimu přes rty pronikl sten. Nechal se navést svým manželem k jeho otvoru a opatrně do něj začal vnikat. Mírně se třásl, jak moc si ho chtěl vzít naráz, hned a nesměl. Přivřel oči a topil své steny v jeho ústech - tolik po něm toužil.
Znovu zahákl své nohy za Atsushiho boky a přitáhl se k němu, čímž ho donutil proniknout do něj celou svou délkou. Z Kennethova hrdla se vydral hlasitý sten.
Atsushi mu nechal chvíli, než si zvykne, potřeboval ji i on sám, aby nezačal s příliš hrubými přírazy. Pohladil Kennetha po vlasech a zašeptal mu, že ho miluje. Dával si pozor, aby se nedotýkal jeho zranění. Začal do něj pomalu, avšak hluboce přirážet, přičemž opatrně studoval vše, co by mohlo naznačovat, že Kennetha to bolí příliš.
Vzal do dlaní Atsushiho tvář a spojil jejich rty v něžném polibku. Příjemně se do něj usmíval a jeho tělo se s každým Atsushiho přírazem prohýbalo. Přitiskl se na démonovo tělo, aby tyto pohyby zmírnil. Jeho zranění proti nim protestovalo.
Snažil se být, co nejjemnější, avšak nevěděl, co přesně může a co ne. Mohl jen odhadovat, jak na to Kennethovo tělo bude reagovat. Chtěl mu přinášet, co největší slast, avšak na druhé straně nechtěl ublížit. Zmírnil ještě o něco tempo přírazů a ubral i na jejich hloubce, přestože ho to stálo spoustu přemáhání. Prsty se vydal na pouť po jeho hrudi.
"Nemusel jsi… zpomalovat," zašeptal mu Kenneth do ouška.
Políbil ho jemně na tvář. "Nechci, aby tě to bolelo," jeho hlas byl roztřesený vzrušením, které musel potlačovat. Avšak měl dost silnou vůli, aby to dokázal i veškeré nutkání jeho těla.
Zakroutil hlavou. "Nebolí mě to… opravdu."
Políbil ho znovu na tvář a vydal se s polibky na jeho krk. Užíval si každičkého kousku jeho kůže. Zavřel oči, aby si ho mohl lépe vychutnávat. Přičemž skutečně mírně zrychlil, ale ne o moc. Přejel po jeho hrudi, kde poškádlil bradavky, až k rozkroku, aby se mu mohl v příští chvíli věnovat.
Tlumeně zasténal a zajel Atsushimu rukou do vlasů. Skrčil se tak, aby mu mohl líbat ouško, na které jako jediné dosáhl. "Dlouho to nevydržím," varoval ho polohlasně. Už teď byl vysoko.
Atsushi i přes tohle - nebo právě pro něj - pomalejší tempo, na tom byl podobně. Ta doba, kdy se Kennetha nemohl takto dotknout, ho skutečně učinila frustrovanějším, než si byl ochoten přiznat. Stačilo u něj tak málo toho úžasného těla pod ním, aby byl vzrušen až na hranici slastné vlny.
Několik dalších Atsushiho přírazů hnědovlasého dostalo na vrchol a bílá tekutina potřísnila jejich bříška.
Černovlasému stačila chvilka, aby ho nasledoval. Zadržel se, aby se na Kennetha vysíleně nesvalil. Místo toho v něm ještě chvíli zůstal, přičemž ho políbil na rty a usmál se, než z jeho těla vyšel a lehl si vedle něj.
Hnědovlasý se na něj usmál a stulil se k němu. Věnoval mu krátký polibek, než si hlavu položil na jeho hrudník.
Přetáhl přes ně přikrývku a objal ho. "Měl bych ti ještě převázat to zranění," řekl po chvilce a podíval se na věci, které přinesl. "A ty bys měl vypít ten extrémně hořký čaj, než půjdeš spát, protože ses mu celý dnešek vyhýbal..."
Nespokojeně zasténal, ale odtáhl se. "Dobře… když to říkáš," natáhl se pro čaj.
Podal mu ho a sám si klekl, aby ho mohl ošetřit. Avšak až vypije čaj. Zatím přemýšlel nad tím, jakou mast mu tam má dát dnes. Uvidíme, zda mu to náhodou nemokvá nebo nezačíná hnisat, jinak by musel použít ty nepříjemnější, avšak účinnější.
Srsal ho a šklebil se. "Bože to je hnusný…"
"Možná kdyby si byl malé dítě, dal by ti něco sladšího," usmál se na něj Atsushi a přitulil se k němu, přestože ho měl za okamžik ošetřit. Miloval ho.
Vyplázl na něj hravě jazyk a dopil svůj čaj. "Myslím, že tomuto by nepomohl ani med…"
"Možná... ale medu je do čaje škoda," ušklíbl se. Vzal mu hrníček s čajem. Položil ho na noční stolek, kde byl již předtím - pak ho odnese. Pohladil Kennetha po tváři a začal mu odmotávat obvaz, který byl mírně nasáknutý krví, což by teď již neměl. Vždy se bál toho, co uvidí, když mu sundá obvaz - bál se, že se to zhoršilo a oni o tom neví.
Opřel se o lokty a díval se, jak Atsushi opatrně odstraňuje obvazy, zrudlé od krve. Povzdechl si a napjatě čekal, co je pod obvazy. Zašklebil se při pohledu na horu mastiček, které byli vyskládány na stolku.
Odstranil poslední proužek obvazu a celou tu krvavou látku nechal spadnout na zem, přestože to mohlo zašpinit koberec. Prohlížel si ránu, přičemž si dezinfikoval ruce speciálními ubrousky. "Mohl to také lépe zašít," postěžoval si a opatrně začal prohmatávat okraje rány, zda se tam někde nehromadí krev nebo hnis. Naštěstí to vypadalo, že se to uzdravuje správně.
Pousmál se. "Jak to vypadá?"
"Uzdravuješ se rychle," úsměv mu oplatil. "Takže žádné namáhání, ať se tvé uzdravování nepřekazí," napomenul ho. Natáhl se pro jednu z mastiček a otevřel ji. Uvnitř byla šedavá hmota, která nevoněla příliš libě. Atsushi ji znovu zavřel, ale nechal si ji po ruce. Místo ní sáhl na věci, z kterými mu tu ránu vyčistí, než na ni začne cokoliv natírat.
"Žádné namáhání, pane doktore?" škádlivě. "Vůbec žádné?"
"Přesně tak," kývl, aby potvrdil svá slova. "Už se vámi nenechám svést, protože by to mohlo narušit proces uzdravování." Začal čistit jeho ránu desinfekci, která musela nesnesitelně pálit, ale jinak to nešlo. Popravdě ta mast nepůsobila o nic příjemněji.
Kenneth nakrčil nos. "Ale to nepřežiji..."
Atsushi se na něj podíval a zakroutil hlavou. "Ty jsi starý perverzák, víš to?" Začal mu na ránu natírat tu ohavnou mast.
"Jakého sis mne vychoval, takového mě máš," znovu na něj vyplázl jazyk.
"Počkej," prohlédl si ho. "S tím vyplazeným jazykem vypadáš jako bahenní příšera..." začal se smát. "A já nevím o tom, že bych kdy někoho takového vychovával."
"Já ti dám bahenní příšeru!" výskl a vzal do ruky polštář. "Odvolej to, nebo zemři."
"Nedělej hlouposti," podíval se na něj jako na malé dítě. "Musím ti to ještě obvázat," zakroutil hlavou, že si hrát nebudou a že on to neodvolá.
"Tak já ti připadám jako.. bahení příšera?"
"Tak... tady bahno," ukázal na tu mast. "Podivně páchnoucí bahno," dodal, aby to upřesnil. "A tvůj jazyk je takové chapadýlko..." Utřel si ruce a natáhl se pro nový obvaz. "A vlásky máš jako mořská pana."
"A vadí vám to, pane?" škádlil ho dál.
"Mno, pokud se mi v hospodě nebudou posmívat, že mám místo ženy bahenní příšeru, tak ne," žertem. Přiložil jeden konec obvazu na jeho tělo a začal ho pomalu obmotávat.
"Miláčku.. ty nechodíš do hospody.."
"Takže máš vyhráno a mě to nevadí," zářivě se na něj usmál.
"Víš, proč tě miluju?"
"Protože máš jako bahenní příšera zvrácené choutky?" zkusil to.
Kývl. "Takže to nevíš ani ty.."
Dokončil obvazování a upevnil ho. Poté začal stávat z postele, aby to všechno mohl uklidit. Pohledem zhodnotil svou nahotu a šel si alespoň pro župan. "A ten důvod, co jsem řekl, nebyl dostatečný?" zeptal se nevinně. Vrátil se v černém županu, který mu ladil s vlasy a očima. Možná působil trochu strašidelně. Ještě teď, když měl kolem očí tmavé kruhy a bílou tvář únavou.
"Samozřejmě, že je…" šeptl a dlaní vyhledal peřinu, aby se měl čím přikrýt.
"Vidíš... ani pak nemusíme přemýšlet o tom, jak jsem dokonalý a krásný," uvědomoval si, že pomalu, ale jistě, získává vychloubačné manýry Leviathana. Posbíral všechny věci, co měl odnést a pousmál se. Avšak když se dostal k zamčeným dveřím, zaklel, protože neměl ruku kterou by je otevřel. Ale nakonec se mu to podařilo. "Chceš ještě něco donést?"
Kenneth pouze zavrtěl hlavou. "Vše, co potřebuji mám," šeptl.
"Dobře... takže můžu zůstat dole a žehlit,"
Zakroutil hlavou. "Musíš sem za mnou přijít.."
"Takže přece jen něco nemáš," usmál se na něj a přitom vypadal jako roztomilá kachnička. "Přijdu," slíbil a zmizel za dveřmi.
Kenneth se chvíli díval na dveře, než zakroutil hlavou a uvelebil se v postýlce. Deku si přitáhl až ke krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama