Slza zmizelá za závojem přízraku; 18b

24. února 2010 v 16:31 |  Slza zmizelá za závojem Přízraku
Vincent se ztěžka posadil a pohledem zkoumal svůj pokoj, jakoby tam nikdy předtím nebyl. Zdálo se mu, jako kdyby nevnímal správně barvy, ale nebyl si jistý. Měl pocit, že se něco změnilo, ale nedokázal přijít co. Přivřel oči a zahloubal se do svých myšlenek. Něco muselo být jinak...

Potichoučku vplul do dveří, aby snad upíra nevyrušil v jeho tolik potřebné regeneraci a sklonil se k rakvi. "Jak ti je?" zeptal se starostlivě.
"Vracejí se mi síly rychleji, než jsem předpokládal," odpověděl mu s úsměvem.
Ryuzaki kývl. "To je dobře."
Vincent se opřel o stěnu rakve a zadíval se na něj. "Jsme tu sami?"
Kývl. "Atsushi je s Kennethem a LuLu se vrátí až pozdě ráno."
Přivřel oči. "Aspoň trochu klidu..." jeho úsměv se rozšířil. "Konečně bychom si mohli promluvit."
"To mohli," souhlasil přízrak.
"Skutečně chceš být člověkem?" zeptal se potichu ještě jednou - snad naposledy - a úsměv mu z tváře zmizel.
"Ano."
"Proč?"
Ryuzaki se pousmál. "Protože jsem malé, rozmazlené princátko, které musí vždy dostat to co chce," potom posmutněl. "Mé důvody znáš."
"Chci tě je slyšet ještě jednou vyslovit," musel sám sebe ujistit.
"Protože tě miluji," zněla jednoduchá odpověď. "Chci se tě dotknout…."
"Skutečně ti za to stojím?"
"Samozřejmě, že ano."
Vincent se smutně pousmál. "Doufal jsem, že si to za dobu našeho odloučení rozmyslíš."
"Máš snad strach?"
"Vím, že tě dokáži přeměnit, ale..." zašeptal, "...bojím se, že mě kvůli tomu začneš nenávidět a nebo budeš nešťastný."
"Nikdy tě nebudu nenávidět a.. jak bych mohl být nešťastný, když budu s tebou?"
"Určitě si o mě myslíš něco, co ve skutečnosti nejsem," jeho oči zesmutněly. "Idealizuješ si mne."
"Idealizovat?" ušklíbl se Ryuzaki. "Po tom jak na tebe vždycky Adrien nadával, když přišel na návštěvu to snad ani není možné."
Vincent na to nic neřekl, až po chvíli zašeptal: "Nechci, aby si byl nešťastný."
"Mno… horší než můj předchozí život to být nemůže…."
Zase chvíli mlčel a díval se mu do očí, poté sklopil pohled do země. "Přeměním tě, až na to budu mít dost síly - nanejvýš za čtyři dny," pronesl téměř neslyšně.
"Děkuji," kývl. "Nemáš hlad? LuLu ti tu nechal svačinku," změnil Ryuzaki téma.
"Nemám," zakroutil hlavou.
"Aha…. Proč vlastně spíš v rakvi?"
"Vlastně ani nevím..." pokrčil rameny.
"Nedokázal bych si představit v ní spát… mám klaustrofobii," úsměv.
"Mě se v ní spí dobře," ušklíbl se. "Ale až budeš člověkem, tak budu spát s tebou - takže mi to připomnělo, že musím koupit postel."
Ryuzaki sebou trhl. "Spát? Se mnou?" vyděšeně, jako by si nedokázal představit, co to znamená.
Vincentův úsměv se rozšířil a měl chuť to nekomentovat. "Myslel jsem jen ležet vedle tebe na jedné posteli a objímat tě ve spánku." Podíval se na něj. "Na co ty nemyslíš, chlípníku?!"
Stydlivě sklopil zrak. "Omlouvám se."
"Ty mně chceš snad dovést k šílenství..." povzdechl si hraně Vincent.
"Já…" zakoktal se Ryuzaki. "Promiň."
"Á... nečervenej se a nekoktej," dal si hlavu do dlaní, "nebo za sebe neručím, až z tebe udělám člověka." Bavilo ho Ryuzakiho provokovat.
Stáhl se a sklopil pohled. Pevně semknul rty, aby z nich nevyšel ani hlásek, přičemž doufal, že lehký červený nádech zakryje pod clonou platinových vlasů.
"Jsi úchvatný," poznamenal Vincent, když se na něj znovu podíval.
"Jsem obyčejný," namítl Ryuzaki.
"To si skutečně myslíš?"
"Nejsem ničím výjimečný," potřásl hlavou Ryuzaki.
"Jsi neuvěřitelně krásný a ta tvá stydlivost je také nezaměnitelná," usmál se na něj Vincent. "Mně připadáš výjimečný víc, než kdokoliv jiný."
"V hodnocení mého druhu jsem podprůměr."
"O tom se odmítám bavit - řekl jsem, že jsi výjimečný a nádherný a tak to tak je," usmál se.
Pokrčil rameny. "Když myslíš."
"Víš, jak budeš nádherný, až budeš člověk?"
"Ano," pousmál se. "Zajímalo by mne, jak budu vypadat."
"Mno - nebudeš napůl průhledný, tohle je základ," vesele se usmál.
"Velice vtipné, že?"
"Ale já to myslím vážně," zadržoval smích.
"Až nebudu napůl průhledný dám ti facku,"
"Takže ty jsi nakonec sadista?" pozvedl obočí.
Přimhouřil oči. "Co je to sadista?" pečlivě vyslovoval.
Vincent se začal nahlas smát.
"Co to je?"
"Já ti to říkat nebudu, protože ty by ses pak červenal..."
Ryuzaki se pousmál a pak zapátral v paměti. "Tak mi aspoň řekni, co je to pevezák.. ne.. perverzím? Nějak tak to zní."
"Ty jsi skutečně nevinný jak malé dítě - zatraceně, co na mě vidíš?"
"Co?" ujistil se Ryuzaki. "Už jsem ti řekl, že nevím… prostě tě miluji… a co to tedy znamená? Zajímá mě to."
"Takže - sadista je ten," chvíli přemýšlel, jak mu to popsat, "který potřebuje druhému ubližovat, aby se sám sexuálně ukojil." Raději se na Ryuzakiho nedíval.
Ryu zrudl jako pivoňka. "A ten Perv… no ten?"
"Mno," protáhl. "Perverzák je ten, komu se celkově líbí sexuální úchylky, například ten sadismus... nebo jeho opak masochismus."
"A..a… a ten masochizmus?"
"Masochista je ten, kterého vzrušuje, když mu někdo ubližuje," odpověděl mu unaveně.
"Aha.. a," Ryuzaki zrudl. "Připadá ti Adrien jako perverzák?"
"Proč se na to ptáš?" pozvedl obočí.
"Mno.. LuLu mi říkal, že Adrien je perverzní a.. ehm že je pedofilní."
"Řekl bych, že v jistém úhlu pohledu ano,"
Naklonil zvědavě hlavu na stranu. "V jakém?"
Vincent zakroutil hlavou. "Červenáš se tady jako červánek, ale zvědavý budeš. Už mlčím... O Adrienovi se s tebou bavit nebudu."
"Promiň."
Vincent se jen usmál. "Teď si také připadám jako pedofil..." poznamenal potichu, spíše jen sám pro sebe.
"Ty?" pozvedl obočí. "Proč?",
"Protože, jak již jsem řekl, jsi nevinný jako dítě,"
"A co je to pedofil?"
"No... zjednodušeně ten, co má rád děti až sexuálně,"
"Aha…"
"Jsi roztomilý," poznamenal Vincent, když tak pozoroval jeho výraz.
"Jen přemýšlím a snažím se si to zapamatovat," nakrčil nosánek přízračný princ, nyní notně vyvedený z rovnováhy.
"A jsi při tom roztomilý,"
Zakroutil hlavou. "Příliš mi lichotíš."
"A to bych snad neměl?"
"Nejsem na to zvyklí," pokrčil rameny.
"Tak si zvykej," poradil mu.
Ryuzaki zrudl. "Přivádíš mne tím do rozpaků."
"Dobře, když nechceš, tak já nebudu..." na oko uraženě.
Ryuzaki mu s lehkým úsměvem pohladil tvář - projel jí. "Tak jsem to nemyslel."
"Já vím," podíval se na něj.
Ryuzaki se usmál. "Líbí se mi to."
"A mě se líbí, když se červenáš..."
"A mě.. se líbíš ty," hravým tónem.
"Á... už jsem tě zkazil!"
"Potvůrko."
Vincent se na něj zazubil. Poté ovšem zvážněl a prohlížel si ho. "Až budeš člověkem," napínavě, "tak tě sním..." Znovu se začal smát.
"Vypadám snad jako večeře?"
"Třeba i na snídani," navrhl.
"Vidíš kolem mne snad nějakou oblohu? Pche," rádoby uraženým tónem.
"Jako snídaně nepotřebuješ žádnou oblohu," připomenul mu žertovně.
Ryuzaki sklopil hlavu. "Když myslíš."
"Já to vím... a dal bych si tě se šlehačkou," smyslně si olízl rty, aby vyzkoušel, co to s Ryuzakim udělá.
Ryuzaki zrudl a lehce uskočil.
"Bojíš se mě?"
"Já.. nevím, co po mě chceš… co po mě budeš chtít…"
"Takže se mě bojíš?" odvodil.
"Ne…"
"Skutečně?" podezřívavě se na něj podíval. "Já bych se sebe bál."
"Ano…"
"Miluji tě," zašeptal Vincent zcela nesouvisle s tématem.
"Nezměníme téma?"
"A o čempak by sis chtěl povídat?" zvědavě se na něj podíval, jako na malé dítě, které ho překvapilo tím, že umí mluvit.
Pokrčil rameny. "O čem chceš."
"Mně se líbilo předchozí téma o tobě a šlehačce, ale to si zamítl," prsty si pročísl své vlasy. Již se skutečně cítil lépe. Nebolelo ho tělo. Ve skutečnosti by Ryuzakiho mohl přeměnit již zítra, pokud se bude regenerovat dál touhle rychlostí.
Ryu se na něj starostlivě podíval. "Vskutku nechceš jídlo?",
"Chtěl bych tebe," tak trochu perverzně se usmál, ale jen tak, aby to Ryuzakiho nedonutilo přitisknout se na protější stěnu v zděšení.
"Co.. Cože?" vypísknul přízrak a schoulil se co nejdál od rakve.
"Ještě kousek a narazíš do zdi - dej si pozor," přívětivě a trpělivě se na něj Vincent usmál.
"Ach.. jo…. já…" kousal se přízrak do jazyka nervózně.
"A kdybych řekl, že to byl jen nevinný žert, tak by tě to uklidnilo?" zeptal se upír, pozorujíc přízrak.
"Nevím.. já.." kroutil hlavou.
"A když ti slíbím, že již nebudu dělat žádné jednomyslné narážky na - pro tebe a to jen prozatím - nevhodné věci?"
"Asi jo.. možná…"
"Takže ti slibuji, že tohle téma v rozhovoru již nezmíním..." ušklíbl se, "...ale nevím, jestli ti ho neukáži názorně, až budeš člověk. To ti slíbit nemůžu."
Přízrak vydechl. "Dobře."
"Tak se psychicky připravuj na to, že tě znásilním," neodpustil si tuhle poznámku.
Ryuzaki vykulil oči. "To neuděláš, že ne?"
Vincent pokrčil rameny.
"Vincente!" vyděšeně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama